Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 142 992,43 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 99 268,58 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení z titulu nesplaceného úvěru. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“) žalovanému úvěr ve výši 323 900 Kč na úhradu části kupní ceny osobního vozidla. Žalovaný úvěr vyčerpal a zavázal se jej splatit v anuitních splátkách po 5 617 Kč počínaje dnem 24. 6. 2023. Pro případ prodlení byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně od smlouvy dne 9. 10. 2025 odstoupila, čímž se celý úvěr stal okamžitě splatným. Žalobkyně využila svého práva plynoucího ze Smlouvy a vozidlo zpeněžila za částku 195 000 Kč, čímž částečně ponížila dluh žalovaného. Dlužná částka ve výši 142 992,43 Kč se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 99 268,58 Kč, poplatku za předčasné ukončení smlouvy ve výši 36 916 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 807,85 Kč.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 24. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 323 900 Kč na úhradu části kupní ceny osobního vozidla tovární značka Škoda Superb 2.0 TDI 110kW Style 4x4 převodem na účet prodejce vozidla , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 anuitních splátkách po 5 617 Kč měsíčně počínaje dnem 24. 6. 2023, přičemž splátkový kalendář byl nedílnou součástí Smlouvy. V článku 5.4 a 11 Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále povinnost hradit náklady ve výši 450 Kč za každou vystavenou upomínku k placení. Podle článku 11.2 má žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení smlouvy, zejména v případě prodlení s placením nejméně jedné měsíční splátky. Podle čl. 11.3 Smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů na poskytnutí služeb a nákladů za předčasné ukončení Smlouvy (zjištěno ze Smlouvy a splátkového kalendáře). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně od Smlouvy odstoupila ke dni 9. 10. 2025 (zjištěno z listiny označené jako vydané faktury ze dne 27. 2. 2026, z listiny označené jako odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 6. 10. 2025). Žalobkyně využila svého práva plynoucího z čl. 3.6 Smlouvy a vozidlo zpeněžila v částce 195 000 Kč. O tuto částku pak ponížila dluh žalovaného ze Smlouvy (zjištěno z listiny označené jako pohyby na bankovních účtech z 27. 2. 2026 a z listiny označené jako výsledné vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 12. 2025). Žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 142 992,43 Kč, která je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 99 268,58 Kč, neuhrazenými náklady na poskytnutí služeb a za předčasné ukončení Smlouvy v celkové výši 36 916 Kč a neuhrazenými smluvními pokutami ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění podle dnů v prodlení v celkové výši 6 807,85 Kč. Žalobkyně dále žádá zákonný úrok z prodlení z částky jistiny 99 268,58 Kč od 28. 2. 2026 do zaplacení z důvodu prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu. Žalovaný ani přes výzvu ze strany žalobkyně dlužnou částku dosud neuhradil.6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení a doložila rozsah a způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z žádosti o úvěr, ve které žalovaný deklaroval příjem ze zaměstnání (na dobu neurčitou) ve výši 26 500 Kč měsíčně, závazky ve výši 4 000 Kč měsíčně, nezbytné náklady na bydlení, stravování, ošacení, vyživované osoby apod. v částce 1 000 Kč měsíčně. Dále uvedl, že je svobodný, bez vyživovaných osob, bydlící u rodičů. Čistý příjem domácnosti uvedl v částce 100 000 Kč. Žalobkyně informace získané od žalovaného ověřila u zaměstnavatele žalovaného, kontrolou insolvenčního rejstříku, bankovního i nebankovního registru klientských informací a databází MVČR, pokud jde o platnost průkazů totožnosti. Interní splátky byly ověřeny dotazem do interních systémů v rámci koncernu , Anonymizováno, , externí splátky byly ověřeny dotazem do externích registrů. Zde bylo zjištěno, že na spotřebitelské závazky hradí 5 815 Kč měsíčně, nikoli 4 000 Kč měsíčně, proto žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z této zjištěné částky. Pokud jde o životní náklady žalovaného, vycházela nikoli z žalovaným tvrzené částky 1 000 Kč měsíčně, nýbrž z modelových životních nákladů (součet částech životního minima a normativních nákladů na bydlení) v částce 7 436,87 Kč měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného pak posoudila žalobkyně prostřednictvím maximální měsíční splátky, která po zohlednění výše uvedeného byla 13 247,13 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla mimo jiné kontrolu vozidla a jeho hodnoty a interní scoring žalovaného.7. Žalobkyně prokázala vznik a výši pohledávky. Tvrzení o splnění dluhu představuje námitku žalovaného, jehož stíhá břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že dluh zanikl splněním. Žalovaný však žádná tvrzení ani důkazy o úhradě dluhu nepředložil.8. Na základě listinných důkazů založených ve spise učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný zcela nesplatil. Z důvodu prodlení žalobkyně od smlouvy odstoupila, čímž se stal nesplacený úvěr ihned splatným. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta a povinnost hradit smluvně sjednané náklady spojené s upomínáním. Žalovaný rovněž nezaplatil náklady na poskytnutí služeb a náklady za předčasné ukončení Smlouvy.9. Dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Po právní stránce lze uzavřít, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva. Před jejím uzavřením žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když nevycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, ale tyto údaje ověřovala z dalších nezávislých zdrojů. Žalobkyně tak měla k dispozici údaje, z nichž vyplývalo, že žalovaný disponoval dostatečným disponibilním příjmem k úhradě sjednaných splátek a že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že žalobkyně unesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného řádně posoudila, jelikož vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nebyl zjištěn důvod pro aplikaci následků předvídaných v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr vyčerpal, avšak nesplnil svou povinnost splácet jej v pravidelných měsíčních splátkách. V důsledku toho žalobkyně odstoupila od smlouvy a nezaplacená část dluhu se stala ihned splatnou. Nárok na zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., dle něhož po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li si strany výši úroků z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. Výše úroků z prodlení je potom stanovena vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se opírá o § 2048 o. z. Soud neshledal sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně nepřiměřenou s ohledem na její konkrétní výši a okolnosti případu. Nárok na úhradu nákladů za odeslání upomínek, nákladů na poskytnutí služeb a nákladů za předčasné ukončení Smlouvy vychází ze smluvního ujednání účastníků. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů. Ta je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 720 Kč, odměnou zástupkyně žalobkyně za 3 úkony právní služby po 6 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh na vydání EPR), a to dle § 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, resp. § 7 bodu 5 dané vyhlášky, dále 3 tzv. režijními paušály po 450 Kč podle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu a náhradou odpovídající 21 % DPH ve výši 4 580,10 Kč, jelikož zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Opodstatněnost aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je dána tím, že žalobkyně se svých nároků domáhá na ustáleném vzoru, který opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně obdobných věcech.16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku.