Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 10. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 510,03 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené s žalobkyní dne 23. 5. 2025. Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 20 510,03 Kč s příslušenstvím.2. Platební rozkaz: Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento byl pro nedoručení žalované zrušen, když se jednalo o platební rozkaz EPR , č. účtu, -5 ze dne 23. 2. 2026.3. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalované řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 29. 12. 2025.4. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.5. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, a to zejména smlouvou o úvěru uzavřenou dne 23. 5. 2025 mezi žalobcem a žalovaným, a to smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kdy žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec do částky 20 000 Kč dle čl. 4.2 úvěrové smlouvy. Žalovaný načerpal celkem částku 20 000 Kč. Smlouva byla úročena smluvním úrokem ve výši 57,91 % ročně, ačkoliv podle systému Arat obvyklá výše úrokové sazby ke dni uzavření smlouvy činila 8,16 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet s minimální měsíční splátkou 1 000 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaný zaplatil celkem tři splátky, celkem 3 000 Kč. 15. 9. 2025 neuhradil minimální měsíční splátku. 20. 9. 2025 žalobce vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Náklady na upomínání žalobce účtoval částkou 1 000 Kč, na smluvní pokutě účtoval 578,03 Kč. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána 29. 12. 2025.6. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalované za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalované a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalované. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala, když uvedla, že podle jejího názoru řádné zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Uvedla, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši 48 500 Kč, žalobkyně si měla možnost stáhnout historii účtu žalovaného, kde zjistila pravidelné příjmy 4 399 Kč. Vycházela z rozdílného výsledku 41 676 Kč. Za této situace má soud za to, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného co do zjištěných příjmů žalovaného. Jestliže prohlášený příjem spotřebitelem byl 48 500 Kč, avšak na bankovním účtu byly nalezeny pouze příjmy 4 399 Kč, pak žalobce nesprávně vycházel z rozdílů těchto údajů, a to z částky 41 676 Kč, když tyto žalobcem sdělené příjmy žádným způsobem neověřil. Již tato skutečnost vede soud k závěru, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného nezkoumal. Rovněž pokud se týká výdajů žalovaného tyto žalovaný nahlásil ve výši 1 000 Kč, a to ve vztahu k bydlení, dále potom náklady na potraviny a běžné zboží v domácnosti ve výši 2 000 Kč měsíčně. I z tohoto je zřejmé, že žalovaný své výdaje podhodnotil, žalobce potom vycházel z poměrných obvyklých nákladů. Za situace, kdy žalobce nalezl finanční závazky žalovaného ve výši 3 000 Kč a 5 872 Kč měsíčně, měl dospět k závěru, že poskytnutí uvedeného úvěru žalovanému není možné. Osobní a majetkové poměry žalovaného neumožňovaly řádně splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce. Za této situace soud s ohledem na zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), dospěl soud k závěru, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele.7. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaná dluží žalobkyni částku 17 000 Kč, když z poskytnuté jistiny 20 000 Kč žalovaný podle žalobce uhradil 3 splátek po 1 000 Kč, celkem tedy 3 000 Kč. Na poskytnuté jistině tak zůstalo neuhrazeno 17 000 Kč, když v této části soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Protože byla žaloba vedena o částku 20 510,03 Kč, soud žalobu zamítl co do částky 2 932 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 782,06 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 850,06 Kč vzniklým zákonnou sazbou 57,99 % ročně z částky 19 932 Kč od 16. 9. 2025 do 14. 12. 2025, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a co do smluvní pokuty 578,03 Kč. , adresa, 000 Kč částka poskytnuté a uhrazené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala ji však řádně a soud proto dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaná povinna vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Co do zbývající částky smluvního úroku a co do zákonného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl s ohledem na § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.8. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.12. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.15. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdo 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy)“. Bod 16.:“Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.16. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K obdobným závěrům lze dospět i na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.17. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Žalobkyně má tak právo pouze na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru 17 000 Kč, na něj žalovaná ničeho neuhradila.18. Žalobkyně neprokázala, že by příjmy a výdaje žalovaného ověřovala, vycházela ze svých propočtů, přičemž u příjmů žalobkyně nepostupovala správně, když vycházela z výsledného příjmu 41 676 Kč, ačkoliv příjem nalezený na bankovním účtu byl 4 399 Kč, žalovaný prohlásil příjem 48 500 Kč. Také výdaje žalovaný uváděl ve velmi nízké výši, zde žalobce vycházel z obvyklých výdajů, že žalobce vycházel z obvyklých výdajů nepostačuje k tomu, aby soud dospěl k závěru, že žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to zejména s ohledem na nesprávně posuzované příjmy žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované a smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaná povinna vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru.19. Splátky: Soud dospěl k závěru, že zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované dostupným z obsahu spisu z doby uzavírání úvěru je přiměřená měsíční splátka ve výši 2 500 Kč. Soud proto umožnil žalované splácet částku uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách po 2 500 Kč pod ztrátou výhody. Soud má za to, že takto stanovená splatnost dluhu žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídá kritériím ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy nejen odpovídající možnostem žalované jako spotřebitele, ale také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobkyně) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o. z.20. Úrok z prodlení: Soud rovněž neshledal důvodným nárok žalobkyně, jímž se domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 22 782,06 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení.21. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení odpovídá § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož „Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo“. V tomto případě musel při porovnávání úspěchu a neúspěchu ve věci soud vyházet i z příslušenství k pohledávce, a to úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 „Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“.Pro účely výpočtu nákladu řízení tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 000 Kč. Neúspěšná byla co do částky 2 932 Kč, dále potom co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 850,06 Kč vzniklým zákonnou sazbou 57,99 % ročně z částky 19 932 Kč od 16. 9. 2025 do 14. 12. 2025, dále co zákonného úroku z prodlení ve výší 11,50 % ročně z částky 22 782,06 Kč od 13. 1. 2026 do zaplacení, když pro účely vypočtení úspěchu ve věci soud kapitalizoval tento zákonný úrok do dne rozhodování soudu 9. 7. 2026 na částku 1 270,49 Kč. Žalobce byl dále neúspěšný co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 578,03 Kč. Úspěšný tak byl celkově co do částky 17 000 Kč, což odpovídá 66 % a neúspěšný celkově co do částky 8 630,58 Kč, což odpovídá 32 %. Soud do nákladů řízení počítal i příslušenství k pohledávce, a to s ohledem na ustálenou judikaturu, kdy soud je povinen přihlížet i k neúspěchu co do příslušenství k pohledávce. Náklady řízení soud vypočítal podle § 14b advokátního tarifu, když za jeden úkon právní služby náleží advokátu 400 Kč. Za tři úkony (příprava + převzetí obhajoby, sepsání žaloby a písemné podání ve věci náleží advokátu celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby advokáta právo na režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč. Z celkové částky 1 500 Kč advokát neplatí DPH, neboť neprokázal, že je plátcem této daně. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem 861 Kč činí náklady řízení celkem 2 361 Kč. 32 % těchto nákladů řízení činí částku 755,52 Kč, které soud žalobkyni jako účelně vynaložené náklady přiznal. Na věc dopadá § 14b advokátního tarifu, protože žalobkyně uplatňuje obdobné žaloby v mnoha případech, přičemž žaloby jsou podávány na ustáleném vzoru, v němž se mění pouze identifikační údaje žalovaného, konkretizace předmětu řízení a výše nároku.22. Splatnost: Povinnost zaplatit žalovanou částku v pravidelných měsíčních splátkách uvedené ve výroku tohoto rozsudku ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalované delší lhůtu k plnění tak, aby byla schopna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná se sice k jednání nedostavila, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalované řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění stanovená v bodě I. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, zde soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit nálady řízení ve lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 o. s. ř., a to s ohledem na nízkou výši těchto nákladů, která poskytnutí splátek neodůvodňuje.