Žalobkyně se podáním došlým soudu dne 26. 2. 2026 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit 32 188,65 Kč zákonný úrok z prodlení z částky 14 871,36 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % a částku 592,19 Kč. Žaloba je odůvodněna tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 12. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“), na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 14 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 18. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 12. 6. 2026. Dle čl. I odst. 3 smlouvy je její součástí formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 smlouvy před podpisem smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobkyně stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě, kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 19. 12. 2024, Centrální evidence exekucí: 19. 12. 2024, ISIR: 19. 12. 2024, Neplatné doklady MV ČR: 19. 12. 2024. Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 19. 12. 2024, v částce 8 000 Kč, dne 20. 1. 2025, v částce 3 000 Kč, dne 25. 1. 2025, v částce 4 000 Kč, dne 27. 1. 2025, v částce 1 000 Kč, dne 30. 1. 2025, v částce 1 000 Kč, dne 2. 2. 2025, v částce 800 Kč, dne 3. 2. 2025, v částce 1 000 Kč, dne 5. 2. 2025, v částce 1 000 Kč, dne 5. 2. 2025, v částce 3 000 Kč, tedy celkem 22 800 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: - služba “Klidné spaní” za poplatek ve výši 398,99 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 8 258,02 Kč, a to následujícím způsobem: dne 18. 1. 2025 částku 8 000 Kč, dne 1. 3. 2025 částku 34,49 Kč, dne 7. 5. 2025 částku 79,42 Kč, dne 9. 6. 2025 částku 144,11 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 8. 10. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 9. 10. 2025. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 32 188,65 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina: 14 541,98 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru: 219,53 Kč, smluvní úrok: 17 317,29 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“: 109,85 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1.02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “Klidné spaní”, v původní výši 398,99 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil.2. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 9. 7. 2025. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 10. 7. 2025 do 8. 10. 2025.3. Žalobkyně byla soudem vyzvána k tomu, aby doplnila skutková tvrzení o tom, jakým způsobem postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, z jakých údajů a dat bylo vycházeno, zejména jak byly zkoumány příjmy a výdaje žadatele o úvěr, dále jaký byl závěr posouzení ohledně celkových sociálních a majetkových poměrů žadatele o úvěr v době uzavření předmětné smlouvy, a těmto doplněným skutkovým tvrzením, aby byly doplněny nebo předloženy nebo označeny důkazy. Žalobkyně byla zároveň poučena o tom, že nebude-li výzvě vyhověno v soudem stanovené lhůtě, vystavuje se možnosti, že nebude žaloba úspěšná nad částku jistiny v řízení uplatňované. Na tuto výzvu žalobkyně žádná další skutková tvrzení nepředložil, ani neoznačil žádné důkazy k těmto tvrzením.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) bez nařízení jednání.5. Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, prokazuje, že byla uzavřena dne 19. 12. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Smlouva prokazuje, že úvěr měl být splácen způsobem uvedeným v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Posuzování úvěruschopnosti je prokazováno s důkazy uvedenými v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Výpisem z účtu žalovaného je prokázáno, že na jeho účet žalobkyně poukázala částky uvedené v žalobě v celkové výši 22 800 Kč.6. Skutkovým závěrem soudu je, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 12. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz (dále jen „Smlouva“) uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 14 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni za podmínek uvedených v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně ve výši celkem 22 800 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 8 258,02 Kč.7. Žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na tuto smlouvu je třeba použít také ustanovení § 86-89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.13. Zákon o spotřebitelském úvěru vyžaduje, aby poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž zkoumáním se míní zjišťování příjmů žadatele o úvěr, což žalobkyně učinila řádně způsobem uvedeným v odstavci 1. odůvodnění tohoto rozsudku, ale také výdaje žadatele o úvěr. Žalobkyně však přes výzvu soudu nedoložila, že by zkoumala i výdaje žalovaného a posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet je tak neúplné tedy nedostatečné a to způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyni tak náleží pouze nesplacená jistina. Jestliže žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 800 Kč, na kterou žalovaný zaplatil 8 258,02 Kč, uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni dosud nevrácenou jistinu ve výši 14 541,98 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nevyjádřil se tedy ani k tomu, jaké jsou jeho poměry pro vrácení dluhu. Soud proto stanovil lhůtu s ohledem na výši žalované částky a dobu prodlení s jejím zaplacením. Další složky nároku sjednané ze smlouvy jsou tedy neoprávněným nárokem, který soud zamítnul ve výroku II. tohoto rozsudku.14. Protože je žalobkyně ve věci úspěšná v částce 14 541,98 Kč, tj. v 45% a neúspěšná v částce 17 646,67 Kč, tedy v 55%, byla by podle § 142 odst. 3 o.s.ř. povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Ze spisu však vyplývá, že žalovanému náklady řízení nevznikly a tomu odpovídá výrok III. tohoto rozsudku.