114 C 55/2015-151 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 24.9.2015 se žalobce domáhal na žalovaných [celé jméno žalované] a [celé jméno původního účastníka] zaplacení částky 30 068,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 31.5.2006 uzavřel s žalovanou [celé jméno žalované] smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 869 Kč, splatných vždy k 15.dni v měsíci, počínaje 15.7.2006. Druhý žalovaný, [celé jméno původního účastníka], se zavázal, že závazky z úvěru, včetně příslušenství, uhradí společně a nerozdílně, s žalovanou. Žalovaní poskytnutý úvěr nespláceli řádně a včas. Mezi účastníky smlouvy byla ujednána smluvní pokuta ve výši 8 % z každé částky, s jejímž splacením se žalovaní dostali do prodlení více než 30 dnů a k jejímuž zaplacení byli vyzváni, v daném případě byla smluvní pokuta vyčíslena na částku 1.236 Kč. Žalobce v důsledku prodlení žalovaných dne 17.3.2009 odstoupil od úvěrové smlouvy, s účinností k 30.4.2009, kdy se dluh žalovaných ve výši 120.900,91Kč stal splatným. Ke dni podání žaloby bylo žalovanými uhrazeno celkem 90 832,40 Kč. Žalovanou částku 30.068,51Kč pak představuje zbývající část tohoto dluhu. 2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili v odporu proti platebnímu rozkazu a dále pak na ústním jednání. Předně namítali překážku věci rozsouzené a překážku již zahájeného řízení. Uvedli, že žalobce předmětnou pohledávku již uplatnil dle rozhodčí doložky obsažené v úvěrové smlouvě u soukromého rozhodčího soudu, kde dne 29.10.2009 vydal rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. rozhodčí nález [číslo jednací]. Na základě tohoto nálezu byla proti žalovaným nařízena Okresním soudem v České Lípě exekuce, jejímž vedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Liberec. S ohledem na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 10.7.2013 byla nařízená exekuce zastavena z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky. Dále žalovaní vznesli námitku promlčení, neboť k zesplatnění úvěru došlo dne 17.3.2009, promlčecí lhůta dle obchodního zákoníku činí 4 roky a k promlčení tedy došlo dne 18.3.2013. Prodloužení promlčecí lhůty nemůže být aplikováno, neboť se jedná o ujednání odchylující se od dispozitivní právní úpravy v neprospěch spotřebitele a je proto dle § 55 obč. zák. neplatné. Námitka promlčení nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy, když žalobce vědomě vedl v rozporu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu protiprávní exekuci a spoléhal na to, že žalovaní nebudou mít znalosti k zastavení exekuce. Žalobce sám svým protiprávním jednáním zapříčinil promlčení pohledávky. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě ze dne 6.11.2016 vzali zpět námitky překážky věci rozsouzené a překážky zahájeného řízení a dále trvali na námitce promlčení. K té dále argumentovali několika rozhodnutími Nejvyššího a Ústavního soudu a jsou toho názoru, že nemohlo dojít ke stavení běhu promlčecí doby v exekučním ani rozhodčím řízení. Žalovaní proto navrhli zamítnutí žaloby. 3. Ve věci bylo již dne 8.11.2016 rozhodnuto Okresním soudem v České Lípě, č.j. 114C 55/2015-50, který žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud konstatoval, že byla důvodně vznesena námitka promlčení a žalovaný nárok je tedy promlčen. Na základě odvolání žalobce se věci zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který svým rozhodnutím ze dne 25.5.2017, č.j. 29Co 39/2017, rozhodnutí okresního soudu, ve vztahu k žalované [celé jméno žalované], zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. Odvolací soud konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že smlouva o úvěru ze dne 31.5.2006, obsahovala neplatnou rozhodčí doložku, která nezajišťovala transparentní a předvídatelný výběr rozhodce, když odkazovala na seznam rozhodců a na pravidla soukromého rozhodčího soudu, který nebyl stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona č. 216/1994 Sb.. Na základě této doložky bylo zahájeno rozhodčí řízení, kde byl dne 29.7.2009 vydán rozhodčí nález, podle kterého byla Okresním soudem v České Lípě nařízena dne 29.10.2009 exekuce. Dne 11.5.2015 pověřená soudní exekutorka tuto exekuci zastavila se souhlasem oprávněného, a to pro neplatnost exekučního titulu. K zrušení rozhodčího nálezu nedošlo. Vzhledem k tomu, že právo bylo uplatněno v rozhodčím řízením dalece před promlčením ve čtyřleté lhůtě dle § 397 o.z., k určení toho, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, došlo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce dne 28.5.2015 a soudní řízení v této věci bylo zahájeno 24.9.2015, stalo se tak včas ve shora uvedené roční lhůtě, dle § 405 odst. 2 obch. zák. Podáním žaloby nastaly účinky § 402 obch. zák., tj. stavení promlčecí doby při uplatnění práva u soudu. Desetiletá lhůta ve smyslu § 408 obch. zák. rovněž od 30.4.2009 neuběhla, tedy nárok žalobce není promlčen. 4. Soud provedl následující důkazy: 5. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne 7.6.2006 soud zjistil, že [právnická osoba] poskytla žalované [celé jméno žalované] úvěr ve výši 150 000 Kč s úrokovou sazbou 10,9 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami po 3.869 Kč. 6. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že úvěr ve výši 150 000 Kč byl čerpán dne 7.6.2006, k datu odstoupení činila dlužná částka 120 900,91 Kč, následně došlo k úhradě částky 90 832 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu ve výši 1 236 Kč, smluvní úroky ve výši 3 977,79 Kč a dlužnou jistinu ve výši 85 618,61 Kč. Ke dni podání žaloby tak činí dluh 30 068,51 Kč. 7. Z všeobecných úvěrových podmínek [právnická osoba], a.s. soud zjistil, že v bodě III .-.5.-5 je uvedeno, že v souladu s § 401 obch. zák. se promlčecí doba práv vzniklých ze smlouvy a ze zajištění závazků prodlužuje na dobu 10 let od okamžiku, kdy začne běžet zákonná promlčecí doba. Tyto podmínky dále obsahují v bodě IV.-3. ujednání o smluvní pokutě vy výši 8 % z každé splátky, s jejíž úhradou se dlužník dostal do prodlení více než 30 dnů a dále v bodě IV.-8. rozhodčí doložku. Obchodní podmínky nejsou žalovanými podepsány. 8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 17.3.2009 soud zjistil, že [právnická osoba] odstoupila od úvěrové smlouvy a oznámila žalovaným splatnost celého úvěru ke dni 30.4.2009 a vyzvala je k uhrazení dluhu v celkové výši 120.901 Kč. 9. Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo] ze dne 2.6.2015 soud zjistil, že žalobce jako právní nástupce [právnická osoba], a.s. vyzval žalované prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě 30.068,51 Kč. 10. Z rozhodčího nálezu ze dne 29.7.2009 soud zjistil, že rozhodčí nález se vztahoval pouze na žalovanou [celé jméno žalované], které byla uložena povinnost zaplatit [právnická osoba], a.s. 120.901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,08% denně od 1.5.2009 do zaplacení. 11. Z exekučního spisu soudní exekutorky Mgr. [příjmení], sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že v průběhu exekučního řízení bylo vymoženo a zaplaceno oprávněnému celkem 90 832,40 Kč. Usnesení soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11.5.2015 soud zjistil, že exekuce na majetek žalované nařízená na základě výše uvedeného rozhodčího nálezu byla zastavena, a to z důvodu souhlasu oprávněného a neplatnosti sjednané rozhodčí doložky. 12. Z obsahu spisu Okresního soudu v České Lípě sp.zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že exekuce na majetek žalované byla zahájena návrhem ze dne 9.9.2009, nařízena byla usnesením ze dne 29.10.2009 (PM dne 12.6.2010) a zastavena usnesením ze dne 11.5.2015 (PM dne 28.5.2015). Exekučním titulem byl shora uvedený rozhodčí nález ze dne 29.10.2009, který vydal rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., pod [číslo jednací]. 13. S ohledem na dobu vzniku předmětného závazkového vztahu soud věc posuzoval v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013. 14. Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 387 obch. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 388 odst. 1 obch. zák. promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 403 obch. zák. proml