38 C 315/2021-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), s žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] v částce 12 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázal spolu s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve výši 7968 Kč, tedy celkem 19 968 Kč v 52 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka (resp. trvání smlouvy) byla stanovena na 29. 6. 2007. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a celkově byla z jeho strany uhrazena částka 14 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ přechodný věřitel“), kdy k tomuto dni sestávala z částky 5 068 Kč na jistině a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k jejímu postoupení na žalobkyni, přičemž byl žalovaný o postoupení vždy informován. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 30. 6. 2006 mezi původním věřitelem a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce původního věřitele spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 19 968 Kč v 52 týdenních splátkách po 384 Kč. V případě úhrady v 52 splátkách je v článku 1 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (dále jen„ Podmínky“) uvedena roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) půjčky 199,4 % ročně. Podle článku 5 Podmínek se žalovaný s původním věřitelem dohodli na přednostním započtení jakýchkoliv splátek na souhrnný poplatek a teprve poté na jistinu půjčky. V souladu s článkem 8 měl původní věřitel v případě neuhrazení splátky včas právo na vyrovnání celé zbývající neuhrazené části celkové dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 soud zjistil, že původní věřitel postoupil přechodnému věřiteli pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce, jak stojí a leží ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a o této skutečnosti spolu s celkovou výší pohledávky bez příslušenství k datu postoupení 11 620 Kč informoval žalovaného v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015. Obdobně přechodný věřitel informoval žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018. 4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „ o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 8. Mezi žalovaným a původním věřitelem, který následně pohledávku postoupil na přechodného věřitele a ten na žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o. z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v samotném textu smlouvy (RPSN je bez dalšího obsažena pouze v přiložených Podmínkách) sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalovaného ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kritériu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání původního věřitele není dána pouze tím, že jím poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2006 (kromě obecného povědomí o výši úroků původnímu věřiteli jako podnikateli v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 13 %), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalovanému) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli se nejeví ani přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek, které je ve své podstatě příčinou vzniku pohledávky, neboť výrazně oddálilo splatnost jistiny (pohledávky samotného půjčky ve výši 12 000 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně podanou žalobou domáhá). Právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné. Podle soudu lze ujednání o poplatku (skrytém úroku) oddělit od ostatních částí smlouvy a smlouvu ze dne 20. 11. 2008 tak považovat za neplatnou pouze v části o poplatku (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). I kdyby však bylo nutné považovat za neplatnou celou smlouvu, bylo by třeba dospět k závěru, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. a povinnost žalovaného vrátit zbytek jistiny by zde byla rovněž dána. Dle tvrzení žalobkyně i výpočtu soudu však žalovaný celkově uhradil částku 14 900 Kč a následným odečtením jistiny zápůjčky ve výši 12 000 Kč od této částky soud získal částku (přeplatek) 2 900 Kč. Žalovaný tak uhradil celou jistinu půjčky spolu s částí poplatku a soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla zcela neúspěšná a žalovaný se neúčastnil jednání před soudem ani se nijak nevyjadřoval k návrhu, a tedy mu žádné náklady nevznikly. 10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.