38 C 404/2021-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovanou uzavřela dne 27. 5. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) na částku 5 000 Kč, kterou jí předala v hotovosti. Žalovaná se zavázala spolu s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč v 40 týdenních splátkách po 205 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na dne 2. 3. 2008. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 20. 5. 2008, celkově žalovaná uhradila částku 6 125 Kč. Nejpozději dnem marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé dlužné částky sestávající z částek 1 265,24 Kč na jistině a 809,76 Kč na souhrnném poplatku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 5. 2007 smlouvu o půjčce, jíž byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, kterou se zavázala splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 200 Kč v 40 týdenních splátkách po 205 Kč. V článku 1. Smluvních podmínek smlouvy o půjčce (dále jen„ Podmínky“) otištěných na zadní straně smlouvy je uvedena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 294,1 % ročně v případě splátek v 40 týdnech, chybí zde však jakékoliv bližší údaje ke způsobu stanovení této sazby. Podle článku 5. Podmínek se žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně dohodly na přednostním započtení jakýchkoliv splátek na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku mělo dojít k započtení na vlastní částku půjčky. V souladu s článkem 8. měla právní předchůdkyně žalobkyně v případě neuhrazení splátky právo požadovat po žalované v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 se žalobkyně stala věřitelem pohledávky ve výši 2 075 Kč, o čemž žalovanou informovala v zaslaném oznámení ze dne 6. 1. 2021 a současně ji vyzvala k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, v rozporu s tvrzením v žalobě však soudu nebyl poskytnut doklad o odeslání. Součástí výzvy k plnění předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2021 je základní skutkový a právní rozbor. 4. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), který se na právní vztahy mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně vzhledem k dataci jejich právních úkonů v této věci aplikuje, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 5. V souladu s ust. § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) musí smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. 6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), který se vzhledem k dataci aplikuje ve věci postoupení pohledávky, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 8. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, která následně pohledávku platně postoupila žalobkyni, byla sjednána smlouva o půjčce ve smyslu ust. § 657 a násl. obč. zák., vedle obč. zák. a o.z. se právní vztahy mezi účastníky řídí zákonem o spotřebitelském úvěru. Absence ujednání o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr v samotném textu smlouvy (RPSN je bez dalšího obsažena pouze v Podmínkách otištěných na zadní straně smlouvy) sice nezpůsobuje neplatnost smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru a pro nečinnost žalované ani neplatnost ujednání o úrocích (zde skrytých v souhrnném poplatku), soud však musí vždy, v nerovných vztazích mezi podnikatelem a spotřebitelem zvlášť, přihlížet ke kritériu dobrých mravů. Soud sice nezpochybňuje smluvní autonomii účastníků soukromoprávních vztahů, ta ale nemůže být v případě vztahů ekonomicky nerovných subjektů zcela bezbřehá. Tato limitace nemůže být pro žalobkyni něčím neočekávatelným, shora citovaná judikatura je konstantní již téměř patnáct let. Nemravnost jednání právní předchůdkyně žalobkyně není dána pouze tím, že jí poskytnutý úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů nebo půjček v roce 2007 (kromě obecného povědomí o výši úroků právní předchůdkyni žalobkyni jako podnikatelce v oboru jistě známé jako skutečnost obecně známá ve smyslu ust. § 121 o.s.ř., viz k tomu podrobně statistiky České národní banky na www.cnb.cz, kdy se sazba pohybovala okolo 13 %), ale spočívá i v tom, že úrokovou sazbu svému klientovi (žalované) zatajuje a nedává mu tak možnost porovnat nabídku svou s nabídkami konkurenčními. Spravedlivým vůči spotřebiteli se nejeví ani přednostní započtení splátek na souhrnný poplatek, které je ve své podstatě příčinou vzniku pohledávky, neboť výrazně oddálilo splatnost jistiny (pohledávky samotného úvěru ve výši 5 000 Kč). Právě kombinace těchto tří faktorů činí ujednání o poplatku (fakticky zcela evidentně o úrocích) rozporné s dobrými mravy a ve smyslu ust. § 39 obč. zák. tedy neplatné. Podle soudu lze ujednání o poplatku (skrytém úroku) oddělit od ostatních částí smlouvy a smlouvu ze dne 20. 11. 2008 tak považovat za neplatnou pouze v části o poplatku (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007). I kdyby však bylo nutné považovat za neplatnou celou smlouvu, bylo by třeba dospět k závěru, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu ust. § 451 obč. zák. a povinnost žalované vrátit zbytek jistiny by zde byla také. Žalovaná však v rámci částky 6 125 Kč zaplatila nejen jistinu (5 000 Kč), ale také část poplatku, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, neúčastnila se však jednání před soudem ani se nijak nevyjadřovala k návrhu, a tedy jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.