Žalobkyně se v řízení domáhá po žalované zaplacení částky celkem 49 800 Kč (z toho jistina úvěru 30 000 Kč, smluvní úrok 12 000 Kč a smluvní pokuta 7 800 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 000 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), kterou žalovaná podepsala SMS kódem , číslo, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované ve dnech 28. 9. 2024, 29. 9. 2024 a 6. 10. 2024 na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši celkem 30 000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně ověřila příjem žalované výpisem z bankovního účtu (popř. výplatními listy), dále provedla lustraci žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. S ohledem na prodlení žalované s úhradou úvěru žalobkyně v souladu s úvěrovou smlouvou úvěr ke dni 31. 1. 2025 úvěr zesplatnila.2. Žalovaná se k uplatněnému nároku nikterak nevyjádřila.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a ani včas z důležitého důvodu nepožádala o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Z úvěrové smlouvy (dokument ve formátu PDF; založen v elektronickém spisu CEPR), datované ke dni 28. 9. 2024, soud zjistil, že v záhlaví této smlouvy je žalovaná identifikována jménem a příjmením, rodným číslem, adresou místa trvalého pobytu (tyto osobní údaje se shodují s údaji v občanském průkazu žalované založeném v elektronickém spisu CEPR), dále číslem bankovního účtu, telefonním číslem a e-mailem. Touto smlouvou se žalobkyně jako úvěrující zavazuje poskytnout úvěrované peněžní prostředky do výše 40 000 Kč.6. Ve dnech 28. 9. 2024, 29. 9. 2024 a 6. 10. 2024 žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, , uvedený v úvěrové smlouvě jako účet žalované, platby ve výši celkem 30 000 Kč. Majitelkou účtu je od 22. 2. 2023 žalovaná (k tomu viz devět potvrzení o provedené platbě v elektronickém spisu CEPR, sdělení banky na č. l. 9-10 spisu).7. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalované, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalované (zejména porovnáním jejích běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalované nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).15. Žalobkyně v tomto ohledu tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z výpisu z bankovního účtu žalované, příp. z výplatních listů, netvrdila však již, jakou konkrétní výši příjmů žalované a konkrétní výši jejích zcela základních a pravidelných výdajů z opatřených dokladů zjistila a při posouzení úvěruschopnosti žalované zohlednila. Žalobkyně v této souvislosti předložila přehled příchozích a odchozích transakcí na účtu č. , IBAN, za období od 17. 2. 2024 do 17. 7. 2024. Není však úkolem soudu, aby provedeným dokazováním nahrazoval zcela nedostatečná skutková tvrzení žalobkyně stran ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jinak řečeno, soudu nebylo zřejmé, která konkrétní skutková tvrzení žalobkyně vztahující se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované mají být shora předloženým dokladem prokázán. Soud tak byl připraven žalobkyni náležitě poučit při jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala a posuzovala, tedy jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalované z opatřených dokladů zjistila a jakým způsobem je zohlednila při posouzení úvěruschopnosti, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila.16. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní k prokázání skutečnosti, že úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřovala a posoudila, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).17. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalované jako smluvní straně, která úvěrovou smlouvu uzavřela a které žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku celkem 30 000 Kč, soud žalobě co do této částky vyhověl. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl. Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku a smluvní pokuty, jakož jí nevzniklo ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalované stanovena lhůta splatnosti poskytnuté jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaná dosud nemohla ocitnout v prodlení.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože rozdíl v úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované je zcela nepatrný. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu přitom soud přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky.