Žalobkyně se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky celkem 23 000 Kč (z toho jistina úvěru 20 000 Kč a smluvní úrok 3 000 Kč) spolu se shora specifikovaným příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , číslo, (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému dne 9. 6. 2025 na účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 20 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 6 000 Kč do 9. 7. 2025. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku do okamžiku vyhlášení rozhodnutí nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal na jednání konaném dne 23. 7. 2026. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil a ani včas z důležitého důvodu nepožádal o jeho odročení. Soud za této situace postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Provedeným dokazováním soud učinil níže popsaná – pro rozhodnutí ve věci samé významná – dílčí skutková zjištění, která odpovídají i skutkovému závěru.5. Dne 9. 6. 2025 v 9:11 hod. žalovaný elektronicky podepsal úvěrovou smlouvu, ve které byl jako klient identifikován rodným číslem, adresou místa trvalého pobytu, doručovací adresou, číslem občanského průkazu, číslem mobilního telefonu a emailem. Na základě této smlouvy žalobkyně dne 9. 6. 2025 poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč (k tomu viz smlouva o úvěru ID: , číslo, , rámcová smlouva o úvěru ID: , číslo, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, to vše v elektronickém spisu CEPR, a dále sdělení banky na č. l. 8-21 spisu).6. Z ostatních provedených důkazů pak soud – s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci – nezjistil pro rozhodnutí ve věci samé již nic podstatného.7. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „ZoSÚ“), a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k témuž dni (dále jen „o. z.“).8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru (§ 2 odst. 1 ZoSÚ). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného, tzn., zda žalobkyně prověřila objektivní schopnost žalovaného (zejména porovnáním jeho běžných příjmů a výdajů) splnit povinnost ke splacení úvěru, a to s tím výsledkem, že zde o této schopnosti žalovaného nejsou žádné důvodné pochybnosti (§ 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ).14. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně k prověřování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného ničeho netvrdila, nepředložila v tomto ohledu ani žádné relevantní důkazní návrhy. Na písemnou výzvu soudu stran ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nereagovala. Soud byl připraven žalobkyni náležitě poučit při jednání podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a upozornit ji, že neprokáželi, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy prověřovala a posoudila, bude ve sporu úspěšná pouze částečně. Žalobkyně však svou neúčastí při jednání takové poučení znemožnila.15. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní k prokázání skutečnosti, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně prověřovala a posoudila, v důsledku čehož soud úvěrovou smlouvu shledal absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.).16. To má za následek, že žalobkyně má vůči žalovanému jako smluvní straně, která úvěrovou smlouvu uzavřela a které žalobkyně spotřebitelský úvěr poskytla, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ za podpůrného užití § 2993 o. z.). Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 20 000 Kč, soud žalobě co do této částky vyhověl (žalovaný zůstal v řízení pasivní, tedy ani netvrdil a neprokazoval, zda a případně kolik na svůj závazek z úvěrové smlouvy žalobkyni uhradil).17. Jde-li o zbylé nároky žalobkyně, ty soud posoudil jako nedůvodné a žalobu v této části zamítl. Pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvního úroku, jakož jí nevzniklo ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V tomto ohledu soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle nichž teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti poskytnuté jistiny úvěru, v důsledku čehož se žalovaný dosud nemohl ocitnout v prodlení.18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 574 Kč. Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlédl i k žalobkyní uplatněnému příslušenství, přičemž dospěl k závěru, že úspěch žalobkyně činí 78,78 % (k okamžiku vyhlášení rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 25 388,22 Kč, žalobě však bylo vyhověno jen co co částky celkem 20 000 Kč), zatímco úspěch žalovaného činí 21,22 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného je tak 57,56 %. Celkové účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 920 Kč a mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem v souhrnné výši 1 815 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „a. t.“), a skládající se ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání návrhu ve věci samé) při sazbě za úkon ve výši 400 Kč, dále z paušální částky za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 × 100 Kč) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Žalobkyni přitom přísluší 57,56 % z jí účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 735 Kč, tedy částka 1 574 Kč.19. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění pak soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.20. Pro úplnost soud dodává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení právního zástupce žalobkyně aplikoval ustanovení § 14b a. t., protože řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní – jak je soudu z úřední činnosti známo – ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.