ECLI: ECLI:CZ:OSCL:2026:59.C.25.2026.1 Datum: 2026-06-10 Předmět: o zaplacení 34 777 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 2390 z. č. 89/2012 Sb. smlouva o půjčcenáklady řízenísmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: o zaplacení 34 777 Kč s příslušenstvím (§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 2390 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované straně uložena povinnost zaplatit žalobkyni 34 777 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou stranou uzavřel dne 27. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 32 277 Kč. Žalovaná strana se zavázala kromě samotné jistiny uhradit též úroky. Tento závazek nesplnila. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny v částce 32 277 Kč, smluvní poplatky v částce 2 500 Kč (tedy dosud dohromady celková žalovaná částka), dlužného smluvního úroku do dne zesplatnění vyčísleného na 2 277,40 Kč, a dále též dlužných úroků z prodlení od zesplatnění do zaplacení.2. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaná strana, ač řádně obeslána, na dotaz, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nijak nereagovala, ač byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat její souhlas. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených důkazů, ač byla žaloba částečně zamítnuta, v souladu s právním názorem vyjádřeným Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2440/2019 a Nejvyšším soudem ČR sp. zn. 29 Cdo 543/2008.3. Soud vycházel z žalobkyní předložených důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do částky 40 000 Kč s možností opakovaného čerpání s roční úrokovou sazbou 19,48 %, kterou omezila na částku 17,93 %, žalovaná strana se jej zavázala splatit v měsíčních splátkách stanovených na základě rozpisu právní předchůdkyně žalobkyně, dlužníku byl úvěr poskytnut prostřednictvím výplaty peněz dne 28. 3. 2023.4. Z oznámení o odchozí platbě plyne, že žalobkyně odeslala žalované straně dne 28. 3. 2023 částku 32 277 Kč. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že v souladu s § 142a OSŘ žalobkyně upomínala žalovanou stranu.5. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně částku 32 277 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách od poskytnutí úvěru dle výše čerpání rámcové částky schváleného úvěru, dostala se do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaná strana neuhradila ničeho.6. Právní poměry účastníků se řídí § 2395 a násl. o. z. Smlouvou o úvěru se podle § 2395 o. z. úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. V této věci bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s žalobkyní platné ujednání o poskytnutí spotřebitelského úvěru do částky 40 000 Kč, který byl čerpán co do částky 32 277 Kč. Soud shledal platným i ujednání o úhradě úroku z půjčky, který byl vyjádřen kapitalizovanou částkou 2 277,40 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou jistinu ve výši 32 277 Kč, kterýžto nárok je v souladu s hmotným právem podle § 2390 OZ. Soud rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na úhradu úroku z půjčky a zákonného úroku z prodlení stanoveného v částce dle nařízení vlády.9. V odstavci II. výroku ovšem jako neplatný shledal nárok žalobkyně na úhradu poplatků v částce 2 500 Kč, které uplatňovala na základě opakovaného upomínání žalované strany. Výše těchto upomínek nebyla sjednána ve smlouvě ale toliko s odkazem na sazebník. Proto žalobu co do částky 2 500 Kč pro 3 upomínky zamítl. Jak je soudu známo ze své úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, tak počet těchto upomínek je v každém jednotlivém případě různý. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce, takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce bez spravedlivého důvodu. Jde totiž svou povahou o smluvní pokutu, která ve spotřebitelských smlouvách může být sjednána výhradně v textu samotné smlouvy a odkaz na další doprovodné listiny je nepřípustný.10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v celé uplatněné částce, neboť poměr jejího neúspěchu byl poměrně nepatrný. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 392 Kč, a podle § 14b advokátního tarifu odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby (3 x 700 Kč ve znění účinném ke dni vyhotovení daného úkonu), paušální náhrady hotových výdajů spojených se 3 úkony právní služby (á 100 Kč) a 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je jednoznačně formulářovou žalobou obdobné struktury, druhu nároků a opírající se o stejná ustanovení právních předpisů jako v jiných řízeních téže žalobkyně. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky.