111 C 24/2023-41 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 10.11.2023 se žalobce domáhal na žalovaném, aby mu zaplatil: 1) pohledávku ve výši 33 474,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 274,00 Kč ve výši 15% ročně od 28.07.2022 do 20.09.2022 ve výši 951,17 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 41 174,00 Kč ve výši 15% ročně od 21.09.2022 do 07.11.2022 ve výši 823,48 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 40 074,00 Kč ve výši 15% ročně od 08.11.2022 do 30.11.2022 ve výši 384,04 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 38 974,00 Kč ve výši 15% ročně od 01.12.2022 do 29.12.2022 ve výši 470,94 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 37 874,00 Kč ve výši 15% ročně od 30.12.2022 do 14.02.2023 ve výši 741,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 36 774,00 Kč ve výši 15% ročně od 15.02.2023 do 26.04.2023 ve výši 1 087,90 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 35 674,00 Kč ve výši 15% ročně od 27.04.2023 do 19.06.2023 ve výši 802,67 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 34 574,00 Kč ve výši 15% ročně od 20.06.2023 do 04.10.2023 ve výši 1 541,42 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 33 474,00 Kč ve výši 15% ročně od 05.10.2023 do zaplacení; 2) pohledávku ve výši 16 826,10 Kč; 3) úrok ve výši 64,59 % p.a z částky 35 052,42 Kč od 28.07.2022 do 20.08.2022 ve výši 1 451,28 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 35 052,42 Kč od 21.08.2022 do 26.04.2023 ve výši 2 656,83 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 34 076,48 Kč od 27.04.2023 do 19.06.2023 ve výši 559,98 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 32 976,48 Kč od 20.06.2023 do 04.10.2023 ve výši 1 074,28 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 31 876,48 Kč od 05.10.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.07.2022 dosáhne částky 121 420,00 Kč. To vše na základě smlouvy o úvěru z 29.10.2021 na 36.000,-- Kč, kterou žalovaný nevrátil mimo 19 340,-- Kč.2. Soud účastníkům zpřístupnil právní názor, jímž se řídil (číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 46).3. Poté, co soud účastníkům sdělil právní názory na věc, vzal žalobce žalobu částečně zpět (č.l. 50) a soud v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, zastavil (výrok II.).4. Ze spisu soud zjistil, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 29.10.2021 na dálku smlouvu o úvěru (č.l. 4) na základě níž žalobce (věřitel) žalovanému poskytl téhož dne 36.000,-- Kč (č.l. 100) s tím, že žalovaný ve 48 měsíčních splátkách po 2.108,-- Kč, splatných ke 22. dni v měsíci, vrátí žalobci celkem 101.184,-- Kč, při uváděné RPSN 87,6% (č.l. 4 p.v.).5. Žalovaný na úvěr žalobci zaplatil celkem 19.340,-- Kč (č.l. 10 a 49).6. Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr ke dni 26.7.2022 zesplatněn (č.l. 29) a věřitel vyzval dlužníka k okamžitému zaplacení 33.474,-- Kč s široce pojatým příslušenstvím.7. Za 36.000 Kč poskytnutých dne 29.10.2021 tak žalovaný měl dlužit žalobci dne 26.7.2022 33.474,-- Kč ačkoli již zaplatil do té doby 19.340,-- Kč (147% za 10 měsíců).8. V žalobě podané dne 10.11.2023 žalobce požadoval zaplacení celkových 50.300,-- Kč a k tomu úrok 64,59% ročně do výše, ačkoli žalovaný celkem zaplatil již 19.340,-- Kč9. Věřitel před schválením smlouvy o úvěru ověřoval ke dni 29.10. 2021 finanční situaci žadatele a zjistil (č.l. 16), že dlužník má příjem ze mzdy ve výši 15.100,-- Kč () a jeho celkové měsíční výdaje měly činit 6.463,-- Kč, z toho bydlení 2.603,-- Kč. Volné zdroje tak měly činit 7.643,-- Kč při měsíční splátce 2.108,-- Kč, kterou měl dlužník splácet 4 roky. Žalobce nepředložil byť prostou kopii zdroje informací o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného, jakož i o způsobu, jak plní dosavadní závazky.Právní posouzení10. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).11. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru ve znění platném od 1.12.2016).12. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona).13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (§ 87 odst. 1 cit. z.).14. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní (§ 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.).15. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 občanského zákoníku).16. U občanskoprávní skutkové podstaty lichvy není k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti individuálních aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost díky subsidiaritě trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění, je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům, tedy k souhrnu všech plnění (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, dostupná na: www.nsoud.cz), pak toto posouzení není v civilním řízení zcela bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ).17. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).18. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil ani žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o výdajové situaci dlužníka, který měl příjem z běžné mzdy a jeho výdaje byly podceněny (byly uvažovány částkou 6.463,-- Kč, tj. 215 Kč denně). Toto finanční zatížení bylo věřitelem posouzeno jako únosné po dobu 4 let, ačkoli pravděpodobně neponechávalo prakticky žádné finanční rezervy. Není rovněž zřejmé, jak věřitel vyhodnotil stávající závazky žalovaného a způsob, jímž je plní. Věřitel nesplnil předsmluvní zákonnou povinnost.19. Význam posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, w