11 C 301/2025-41 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení: a) 44 484,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 3 033,37 Kč, s úrokem ve výši 1 564,47 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 513,37 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s úrokem 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a zaplacení b) 7 388 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 2 098,89 Kč, s úrokem ve výši 1 081,22 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, s úrokem 8 % ročně z částky 10 855,7 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, to vše na základě dvou smluv o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s věřitelem (, právnická osoba, .) dne: a) 1. 6. 2023, a na základě níž věřitel poskytl žalované 20 000 Kč, na níž žalovaná zaplatila 2 700 Kč druhý den po uzavření smlouvy a b) 7.2.2023 podle níž věřitel poskytl žalované 15 000 Kč, na níž žalovaná zaplatila 8 000 Kč, z toho 2 000 Kč již druhý den po uzavření smlouvy.2. Věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, jíž žalovaná přes výzvu již ničeho nezaplatila.3. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, poté, co byl vydaný elektronický platební rozkaz zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalované. Soud účastníkům tento postup podle § 101 odst. 4 o. s. ř., navrhl a současně sdělil právní názor (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 18), z něhož následně v tomto rozhodnutí vycházel.4. Žalobkyně stručně shrnuto uvedla (č.l. 2 až 6. a č.l. 30 až 32), že věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které ověřil podle vyžádaných dokladů (pracovní smlouva, potvrzení od zaměstnavatele), a nahlédnutím do veřejných registrů, přičemž věřitel neměl důvod pochybovat o údajích poskytnutých žalovanou. Žalovaná uvedla výši svého příjmu ze zaměstnání v částce 25 530 Kč, resp. 16 031 Kč a výši svých měsíčních výdajů v částce 10 243 Kč resp. 11 510 Kč, které byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu a potvrzení zaměstnavatele. Věřitel zohledňoval příjmy další osoby, aniž by tento údaj jakkoli doložil.Soud ze spisu zjistil tyto skutečnosti.5. Věřitel (EC Financial Services, a.s.) poskytl žalovanému:a) 1. 6. 2022 částku 20 000 Kč (č.l. 2 p.v., na níž žalovaná zaplatila hned 22.6.2022 (č.l. 31) 2 700 Kč a celkem šlo o 2 700 Kč. Věřitel a žalovaná totiž uzavřeli 1.6.2022 smlouvu o úvěru (č.l. 19), na základě níž věřitel poskytl žalované 20 000 Kč s tím, že mu žalovaná ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč zaplatí celkem 37 184 Kč, tj. navýšení o 17 184 Kč, tedy o 85,9 %, což představuje navýšení 73,65 % ročně (vynásobením podílem 12 měsíců v roce ku 14 měsícům splácení), při uváděné RPSN 272,44 % (č.l. 19 p.v.). Při ověřování úvěruschopnosti žalované (č.l. 33) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem ve výši 25 253 Kč, přičemž vycházel z potvrzení o příjmu, přičemž žalobkyně současně uvedla, že výdaje byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu, který předložen nebyl. Náklady měly činit 15 010 Kč měsíčně, z čehož 2 200 Kč měly činit blíže neoznačené splátky stávajících půjček. Použitelný příjem tak měl být 10 243 Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku 2 656 Kč. Žalobkyně nedoložila, jak konkrétně byla úvěruschopnost věřitelem vyhodnocena.b) 7. 2. 2023 částku 15 000 Kč (č.l. 2 p.v., na níž žalovaná zaplatila hned 8.2.2023 (č.l. 32) 2 000 Kč. Věřitel a žalovaná totiž uzavřeli 7.2.2023 smlouvu o úvěru (č.l. 12), na základě níž věřitel poskytl žalované 15 000 Kč s tím, že mu žalovaná ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč zaplatí celkem 27 888 Kč, tj. navýšení o 12 888 Kč, tedy o 85,9 %, což představuje navýšení 73,65 % ročně (vynásobením podílem 12 měsíců v roce ku 14 měsícům splácení), při uváděné RPSN 272,44 % (č.l. 12 p.v.). Při ověřování úvěruschopnosti žalované (č.l. 34) věřitel uvažoval čistý měsíční příjem ve výši 16 031 Kč, přičemž vycházel z potvrzení o příjmu, přičemž žalobkyně současně uvedla, že výdaje byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu, který předložen nebyl. Náklady měly činit 11 514,-- Kč měsíčně. Použitelný příjem tak měl být 9 909 Kč, z nějž bylo třeba platit měsíční splátku 1 992 Kč. Žalobkyně nedoložila, jak konkrétně byla úvěruschopnost věřitelem vyhodnocena. Věřitel zohlednil další nekonkretizované příjmy.Věřitel též nedoložil, zda a jak zkoumal způsob, jímž žalovaná splácí dosavadní závazky. Dluh žalovaná nesplnila a věřitel pohledávku postoupil žalobkyni, což žalované oznámil.Právní posouzení6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 cit. zákona).8. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).9. Protiprávního jednání v podobě přečinu lichvy se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní (§ 218 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb.).10. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru (§ 1796 občanského zákoníku).11. K občanskoprávní skutkové podstatě lichvy nemůže být k dispozici ustálená judikatura, neboť zákon platí relativně krátkou dobu. Současně si je soud rovněž vědom, že uplatňování občanského a trestního práva má v zásadě autonomní povahu. Avšak s ohledem na princip harmonie soudních rozhodnutí a souladnosti individuálních aktů veřejné moci nelze judikaturu obou tradičních právních odvětví navzájem zcela přehlížet. Jednání, které trestní právo (kteréžto je krajní právním prostředkem), zapovídá, tedy je kvalifikuje jako protiprávní, stěží může právo soukromé aprobovat (pozn. opačně to neplatí – soukromoprávní protiprávnost s ohledem na subsidiaritu trestní represe nezakládá bez dalšího trestní protiprávnost). Platí-li v trestním právu, že při posuzování zákonného znaku poměru plnění je vedle výše úroku třeba přihlížet i k zajištění a k ostatním akcesorickým závazkům (srov. rozhodnutí NS ČR sp. , Anonymizováno, , Anonymizováno, dostupná na: www.nsoud.cz), pak toto posouzení není v civilním řízení bez významu (srov. podobně kupř. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn.: , Anonymizováno, , Anonymizováno12. Věřitel vyplatil žalované a) 20 000 Kč b) 15 000 Kč, s tím, že mu žalovaná do 14 měsíců vrátí tuto částku navýšenou o 86 %, tj. navýšení o 74 % ročně (viz výše bod [5]). Protože žalovaná údajně vrátila věřiteli 2 700 Kč resp. 2 000 Kč vždy druhý den po uzavření smlouvy, je zjevné, že ve skutečnosti žalovaná obdržela méně, než činí nominální, a tedy úročená jistina, tak jak bylo zjištěno v jiných věcech týkajících se úvěrů tohoto věřitele což by právě uvedenou kalkulaci zvýraznilo k ještě většímu hrubému nepoměru plnění.13. Soud konstatuje, že žalobkyně uplatnila u soudu pohledávku ze smlouvy lichevní povahy (viz výše bod [11]). To vše bez přiměřené vazby na cenu peněz na mezibankovním trhu. Navýšení požadovaných plnění se jeví neúměrným, byť by byla zohledněna doba