Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že společnost , právnická osoba, . (původní věřitel žalovaného) postoupila pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, ., která ji postoupila na žalobce. Společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000,-- Kč dne 12.1.2024, z úvěru měl být hrazen každý měsíc úrok ve výši 40 %, a to vždy k 11. dni v měsíci. Žalovaný se octl v prodlení, právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Předmětem žalobního návrhu je požadavek na zaplacení jistiny ve výši 20.000,-- Kč, úroku ve výši 8.000,-- Kč (pouze za první měsíc čerpání úvěru) a smluvní pokuty ve výši 8.660,-- Kč (0,1 % denně za období od data prodlení dne 14.5.2024 do odeslání předžalobní výzvy 20.7.2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Bylo rozhodnuto podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.3. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z listin v něm založených, které soudu předkládal žalobce. Z potvrzení o provedené platbě vyplynulo, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku 20.000,-- Kč na účet č. , č. účtu, , a to dne 12.1.2024.4. Soud má za to, že žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalovanému poskytl částku 20.000,-- Kč. Uzavřenou smlouvu o úvěru pak soud hodnotí jako smlouvu lichevní s ohledem na výši úroků (40 % měsíčně), tedy smlouvu pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatnou. nebylo ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, což rovněž zakládá neplatnost smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok žalobce soud kvalifikuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 a násl. občanského zákoníku. Soud proto žalobě co do částky 20.000,-- Kč vyhověl (nárok na vydání bezdůvodného obohacení), ve zbytku ji zamítl. Žalobce má vedle nároku na vrácení poskytnuté částky též nárok na úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku, nař. vl. 351/2013 Sb.).5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., úspěch obou účastníků je zhruba stejný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.