7 C 483/2019-60 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 31 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 25 364 Kč, jež představuje úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 984 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 12 400 Kč, dále úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 230 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 7 750 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo ke dni 19. 1. 2017, k němuž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dne 11. 12. 2020 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, kdy tyto jsou obsahem žádosti o úvěr a dále z výplatních pásek žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že z“ čestného prohlášení žadatele” v žádosti vyplývá, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle § 3030 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. 2. Žalovaný k věci uvedl, že úvěr ve výši 31 000 Kč od žalobkyně skutečně obdržel, kdy uhradil žalobkyni celkem 12 552 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nesouhlasí s enormní výší žalované částky. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že zaměstnankyně [právnická osoba], nepožadovala při sjednávání úvěru po žalovaném listiny prokazující jeho výdaje, když žalovaný doložil při sjednávání úvěru pouze výplatní pásky. Zpočátku úvěr splácel, neboť žil ve společné domácnosti s přítelkyní, kvůli níž si peníze půjčil. Poté, co se s přítelkyní rozešel, nebyl schopen ze svého příjmu splátky řádně hradit. 3. V podání došlém soudu dne 15. 12. 2020 žalobkyně poukázala na skutečnost, že zákon ani judikatura explicitně nestanovuje, jakým konkrétním způsobem má být úvěruschopnost ověřována, pouze k tomu dává určité návody, kdy kogentně neurčuje, jaké konkrétní údaje a podklady musí věřitel shromáždit a jaké závěry z těchto údajů jsou učiněny správně či nikoliv. Závěrem žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s vyhodnocením všech zjištěných a objektivně zjistitelných údajů při zachování odborné péče. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes opětovné poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nedisponuje. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 56 364 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách splatných po 4 026 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. 5. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba], jeho celkové měsíční příjmy činí 18 700 Kč. Ohledně měsíčních výdajů žalovaný prohlásil, že bydlení/energie činí 5 500 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady činí 3 410 Kč, dále měsíční splátky stávajících pohledávek 3 500 Kč, výdaje na spoření a pojištění 200 Kč a výdaje na telefon 200 Kč, celkem tedy výdaje činí 12 810 Kč. Dále je v žádosti uvedeno, že žalovaný je svobodný, bezdětný, bydlí v družstevním bytě a má středoškolské vzdělání. Žalovaný k žádosti doložil občanský průkaz a rodný list. Na závěr žalovaný v žádosti uvedl, že má závazek vůči [právnická osoba], kdy výše dluhu činí 200 000 Kč a 100 000 Kč mu zbývá doplatit. Žalovaný tuto listinu podepsal. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 7. Z oznámení ze dne 29. 5. 2019 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. 8. Z přiložené listiny označení jakožto transakční historie bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že k datu 16. 1. 2017 žalovaný uhradil celkem 12 552 Kč. 9. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne [datum] vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 31 0000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil pouze 12 552 Kč (celkem se zavázal uhradit 56 364 Kč, dle tvrzení žalobkyně zbývalo ke dni podání žaloby uhradit na jistině, poplatku a smluvní pokutě celkem 94 409,47 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v žádosti o úvěr. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva. 11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 17. Dle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč