8 C 164/2021-75 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 153 387 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 129 385 Kč od 16.5.2020 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 75,92 % ročně z částky 49 637,45 Kč od 16.5.2020 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 192 326 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne 26.10.2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované 50 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech [příjmení] a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 108,79 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas (uhradila na splátkách celkem 7 465,95 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 14.5.2020 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 49 637,45 Kč a dlužné úroky 78 349,76 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky v době od 16.5.2020 do data vyhotovení žaloby, tedy ve výši 24 002 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobkyně nárokuje 998 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 499 Kč za každé prodlení) a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalované. 2. K jednání soudu se žalovaná, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), bez omluvy nedostavila. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Při jednání soudu dne 21.9.2021 byl žalobce poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování. 4. V podání ze dne 6.10.2021 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalované pak vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činil 18 000 Kč a celkové měsíční náklady pak 4 410 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná musela být schopna dostát sjednaným splátkám. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaná neuvedla žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byla povinna uvést žalovaná, pokud tyto zkreslila, porušila § 6 občanského zákoníku, dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaná také v prohlášení klientů mj. podepsala, že všechny jí uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaná uváděla, že na bydlení vynaloží 1 000 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaná) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce upozornil, že zákon v případě nezkoumání úvěruschopnosti stanoví relativní neplatnost, pokud jí soudy vykládají jako absolutní, je takový výklad v rozporu se zákonem. 5. Při jednání soudu dne 26.10.2021 soud opětovně poučil žalobce, že ani po jeho doplnění shora nemá dostatečné zkoumání schopnosti splácet úvěr za prokázané. Žalobce již následně ničeho nedoplnil a závěrem navrhl žalobě vyhovět. 6. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 26.10.2017 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé. 7. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 50 000 Kč. 8. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že žalovaná žije s rodiči. 9. Z výpisu z registru [příjmení] vyplynulo, že žalovaná neprochází tímto registrem. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný byla v daném případě zařazena do druhé nejnižší kategorie označené jako II. (skóre 360), tedy jako:„ střední riziko, úvěr je limitován výší vyplacené částky, nízké body do interní Score Card.“ 10. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalované, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje. 11. Z oznámení ze dne 30.10.2017 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalované dne 1.11.2017. 12. Z výzev k zaplacení ze dnů 12.2.2018 a 15.3.2018 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku. 13. Z oznámení ze dne 14.5.2020 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalované, že s ohledem na její prodlení s plněním povinností z předmětné úvěrové smlouvy tuto zesplatňuje a požaduje okamžité zaplacení celého dluhu. 14. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 3.5.2021 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 129 385,21 Kč. 15. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soud