8 C 222/2020-101 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 47 659,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 972 Kč od 22.1.2020 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 95,91 % ročně z částky 31 934,55 Kč od 7.8.2019 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 151 084 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému 32 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalovaného a šetřením v registrech [příjmení] a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalovanému poskytnout. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,6 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 623 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (uhradil na splátkách celkem 2 623 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 5.8.2019 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 31 934,55 Kč a dlužné úroky 7 639,54 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Z těchto částek žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to za dobu od 7.8.2019 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobce nárokuje 998 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 499 Kč za každé prodlení) a dále 400 Kč jako sjednané paušální náklady vzniklé žalobci kvůli prodlení žalovaného. 2. Žalovaný se při jednání soudu dne 6.11.2020 uvedl, že si úvěr vzal v době, kdy podnikal na živnost, poté o práci přišel, vznikl mu i dluh na pojistném, z tohoto důvodu nemohl dále podmínkám úvěru dostát, následně se k žalovanému domů dostavil zaměstnanec žalobkyně, jehož jméno si již nepamatuje a který byl na žalovaného velice hrubý, chtěl, aby bylo vše zaplaceno najednou, žalovaný apeloval na svou aktuální situaci s tím, že se to může stát každému, a že by potřeboval jen snížit splátky. Žalobce byl při zmíněném jednání poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování. 3. V podání ze dne 23.11.2020 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalovaného pak vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činil 8 843 Kč a celkové měsíční náklady pak 4 410 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být schopen dostát sjednaným splátkám ve výši 2 623 Kč měsíčně. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaný neuvedl žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovení zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byl povinen uvést žalovaný, pokud tyto zkreslil, porušil § 6 občanského zákoníku, dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaný také v prohlášení klientů mj. podepsal, že všechny jím uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou, byl seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik tedy se žalovaný zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaný uváděl, že bydlí s rodiči a vynaloží na bydlení 1 000 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. 4. Při jednání soudu dne [datum] i přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. ve smyslu nutnosti doplnit v ohledu úvěruschopnosti další důkazy nad rámec uvedený v doplnění žaloby shora, žalobce uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nedisponuje. Žalovaný uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, s ohledem na další četné závazky by byl dluh schopen splácet po 1 500 Kč měsíčně. Právní zástupce žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět s odkazem na dosavadní vyjádření žalobce s tím, že se zmíněnými splátkami souhlasí. 5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 32 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z jeho strany ve smlouvě jsou pravdivé. 6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet č. [bankovní účet] bylo dne 3.4.2019 odesláno 32 000 Kč. Z prohlášení ze dne [datum] vyplynulo, že toto podepsal žalovaný a třetí osoba s tím, že oba souhlasí se zasláním financí z předmětného úvěru na daný účet. Z výpisu z daného účtu vyplynuly bankovní operace za období od 29.3 do 1.4. v hodnotě - 1 790 Kč. 7. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalovaného s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí 8 843 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 3 410 Kč a výdaje na bydlení 1 000 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky, ostatní – doprava, kurzy, záliby apod.). Dále je zde uvedeno, že je svobodný a žije u rodičů. Z výpisu z registru [příjmení] vyplynulo, že žalovaný zde nebyl k datu uzavření smlouvy evidován. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že tomuto nebylo přiděleno žádné skóre, je v registru příliš nový. 8. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje. 9. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 vyplynulo, že rozdíl mezi příjmy a výdaji v daném roce u žalovaného činil 106 120 Kč, tato částka pak činila základ daně ve výši 15 915 Kč. Z výpisu z živnostenského rejstříku pak vyplynulo, že žalovaný má živnostenské oprávnění. 10. Z oznámení ze dne 4.4.2019 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 8.4.2019. 11. Z výzev k zaplacení ze dnů 2.7.2019 a 1.8.2019 vyplynulo, že tyto