8 C 358/2021-85 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 88 993,08 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4 349,91 Kč, úrokem ve výši 15,9 % ročně z částky 88 993,08 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 88 993,08 Kč od 29.1.2021 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaní uzavřeli s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], dne 4.12.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovaným poskytnuto celkem 104 000 Kč, které se zavázali splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaní se dostali opakovaně do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný dopisem ze dne 18.10.2019. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.1.2021. Žalovaní dluh nevyrovnali i přes zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaní se, ač řádně a včas předvoláni (převzali oba osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavili, žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Žalovaní se ve věci nevyjádřili. 4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanými dne 4.12.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 104 000 Kč, který se žalovaní zavázali splácet spolu se sjednaným úrokem po 2 091,88 Kč měsíčně. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její nedílnou součást a sazebník poplatků. 5. Z výpisu z předmětného úvěrového účtu zpracovaného právním předchůdcem žalobce vyplynulo, že žalovaným bylo poskytnuto 104 000 Kč, jak je shora uvedeno. V dané souvislosti žalovaní v období od 15.1.2019 do 21.7.2020 uhradili právnímu předchůdci žalobce celkem 39 947,63 Kč. 6. Z dopisu ze dne 20.10.2019 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila oběma žalovaným, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 18.10.2019. 7. Z dvou oznámení ze dne 2.2.2021 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalovaným, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň je informovala o výši dluhu. Dle přiložených podacích lístků byla tato výzva oběma žalovaným odeslána dne 5.2.2021. 8. Z předžalobních upomínek adresovaných oběma žalovaným právním zástupcem žalobce dne 23.2.2021 vyplynulo, že žalovaní byli vyzváni k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byly tyto výzvy žalovaným odeslány před podáním žaloby dne 25.2.2021. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.1.2021 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanými. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaní obdrželi 104 000 Kč. Žalovaní v dané souvislosti uhradili celkem 39 947,63 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovaným oznámeno v dopise oběma odeslaným dne 5.2.2021, žalovaným byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanými uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaní obdrželi 104 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 19. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku (úvěr) poskytnutou spotřebiteli. Žalobce vůbec netvrdil a tím méně prokázal, že by se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaných splácet úvěr (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tato skutečnost pak nevyplývá ani ze žádného z provedených a navržených důkazů. Svou neúčastí při jednání se pak žalobce vzdal možnosti být v daném ohledu poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 20. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). 21. Jelikož pak