22 C 181/2019-122 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 27. 3. 2019 domáhala vyslovení, že výpověď, kterou obdržela od žalovaného dne 27. 11. 2018 je neplatná. K věci uvedla, že je zaměstnankyní žalovaného na pozici vedoucí provozu [obec]. Pracovní poměr žalobkyně byl založen jmenováním ze dne 10. 2. 2017 a podmínky výkonu práce žalobkyně byly sjednány v manažerské smlouvě ze dne 10. 2. 2017. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Dne 27. 11. 2018 obdržela žalobkyně od zaměstnavatele písemné odvolání z funkce vedoucí provozu [obec] ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a současně s předáním odvolání z funkce byl žalobkyni předložen k podpisu též dokument nazvaný:,,Rozvázání pracovního poměru výpovědí“ ze dne 27. 11. 2018. Generální ředitel žalovaného v tomto dokumentu konstatoval, že odvolal žalobkyni z funkce a uváděl, že žalovaný nemá pro žalobkyni žádné místo, které by odpovídalo podmínkám stanoveným zákonem a že na základě tohoto závěru je dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Žalovaný později podnikl vůči žalobkyni kroky, které svědčily o tom, že tento dokument považoval za výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru, neboť žalobkyně musela fakticky předat svou funkci osobě dočasně pověřené jejím výkonem, vrátit zapůjčené pracovní prostředky a žádná práce nebyla žalobkyni přidělována. Žalobkyně však byla přesvědčená, že dokument nazvaný rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 27. 11. 2018 není platnou výpovědí zaměstnavatele, a to z následujících důvodů: V prvé řadě v tomto dokumentu naprosto absentuje vyjádření vůle žalovaného učinit vůči žalobkyni výpověď z pracovního poměru. Generální ředitel žalovaného pouze konstatuje určité skutečnosti, jako je odvolání žalobkyně z funkce a skutečnost, že žalovaný nemá pro žalobkyni vhodné pracovní místo a z těchto skutečností dovozuje právo žalovaného dát žalobkyni výpověď dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Samotné vyjádření projevu vůle tuto výpověď vůči žalobkyni učinit, však v tomto dokumentu chybí. Dále podle názoru žalobkyně nebyl v uvedeném dokumentu důvod výpovědi náležitě skutkově vymezen, když bylo pouze odkázáno na ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, bez jakéhokoliv slovního projevu výpovědního důvodu. Podle judikatury Nejvyššího soudu nestačí, aby ve výpovědi byl uveden odkaz na příslušné zákonné ustanovení, ať již citací zákona nebo uvedením zákonného výpovědního důvodu, nýbrž je nutné, aby v písemném zrušovacím projevu byly uvedeny konkrétní skutečnosti tak, aby bylo zřejmé, co vede organizaci k tomu, že rozvazuje pracovní poměr výpovědí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, 6 Cz 193/67 uveřejněné pod číslem 34/19 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z tohoto důvodu považovala žalobkyně dokument nazvaný:,,Rozvázání pracovního poměru výpovědí“ ze dne 27. 11. 2018 za neplatný pro neurčitost, resp. pro neurčitost vymezení výpovědního důvodu. 2. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že dokument nazvaný,,Rozvázání pracovního poměru výpovědí“ ze dne 27. 11.2018 je neplatný rovněž pro nepravdivost tvrzení žalovaného v dokumentu uváděných. Žalovaný předložil žalobkyni v podstatě zároveň 3 předem připravené dokumenty: Výše uvedené odvolání z funkce, dokument nazvaný,,Rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 27. 11. 2018“ a dále dokument nazvaný,,Záznam z jednání v souvislosti s odvoláním z pozice vedoucí provozu [obec] a nabídky jiného pracovního místa dne 27. 11. 2018“ (dále jen,,Záznam z jednání“). Všechny tyto dokumenty byly žalovaným předem připraveny, žalobkyně neměla žádnou možnost znění záznamu z jednání před jeho vytištěním jakkoliv upravit. Fakticky se totiž danou chvíli mezi žalovaným a žalobkyní žádné jednání v obvyklém smyslu tohoto slova neuskutečnilo, žalovaný pouze zcela autoritativně sdělil žalobkyni, že pro ni nemá žádné volné pracovní místo a žádal podpis Záznamu z jednání. V Záznamu z jednání sice žalovaný uvedl pracovní místa, která byla v danou chvíli u žalovaného volná o těchto však zároveň předem prohlásil, že pro žalobkyni nejsou vhodná, vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalobkyni nebyla poskytnuta žádná doba k reakci na předložený Záznam z jednání ani na rozmyšlení se ohledně vhodnosti uvedených volných pracovních míst pro její osobu. 3. Žalobkyně své odvolání z funkce nikterak neočekávala, vše se dověděla teprve při předložení výše uvedených tří dokumentů. Generální ředitel svolal schůzku za jiným účelem, a to projednání problematiky pronajatých prostor v části areálu [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobkyně, o níž byla informována ředitelem závodu [obec] Ing. [jméno] [příjmení]. Kromě generálního ředitele se za žalovaného účastnil schůzky též vedoucí právního odboru Mgr. [jméno] [příjmení] a vedoucí odborů lidských zdrojů Ing. [jméno] [příjmení]. Vše bylo připraveno tak, aby žalobkyně své odvolání neočekávala. Generální ředitel pak využil momentu překvapení žalobkyně a vyvíjel na žalobkyni psychický nátlak k podpisu předložených dokumentů, aniž by žalobkyni byla poskytnuta doba k přípravě reakce. V důsledku uvedeného jednání žalovaného, když žalobkyně neměla šanci cokoliv si řádně promyslet, žalobkyně podepsala Záznam z jednání a pouze s vypětím posledních psychických sil učinila na Záznam z jednání vlastnoručně psanou poznámku o tom, že na závodě [obec] bude uvolněno pracovní místo na technické skupině, které odpovídá jejím profesním předpokladům a požádala o přeřazení na tuto pozici. To jí však bylo odmítnuto s tím, že žalovaný je povinen nabídnout žalobkyni pouze aktuálně volné místo, přičemž výpovědní doba předchozí zaměstnankyně na předmětném místě skončí až 31. 12. 2018. Není však pravdou, že by žalobkyně místa uváděná na Záznamu z jednání odmítla. Tato místa jí vůbec nabídnuta nebyla, a to s odůvodněním, že pro ni nejsou vhodná. Žalobkyně by ani neměla žádný čas si případné přijetí některého z uvedených pracovních míst rozmyslet. Žalobkyně popřela, že by jí byla učiněna nabídka pracovních míst uvedených v Záznamu z jednání. Žalobkyni nebyl poskytnut žádný čas k rozmyšlení ohledně přijetí takové nabídky, kdy ani nebyla seznámena s podmínkami, za nichž by takovou práci měla vykonávat a neměla ani možnost si ji v danou chvíli zjistit. Žalobkyně namítala, že stanovení nepřiměřeně krátké lhůty k přijetí návrhu dohody o dalším pracovním zařazení žalobkyně (resp. neurčení této lhůty za situace, když žalovaný a žalobkyně jednali přímo) je nutno kvalifikovat jako zneužití práva zaměstnavatele určit zaměstnanci lhůtu k přijetí návrhu dohody o jeho dalším pracovním zařazení a tedy neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy. V této souvislosti odkázala žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2088/98 či na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 569/2018. 4. Žalobkyně dále uvedla, že nebylo pravdou, že žalovaný neměl ke dni 27. 11. 2018 pro žalobkyni vhodné pracovní místo ve smyslu ustanovení § 73 a odst. 2 zákoníku práce. Žalovaný již před tímto datem uveřejnil poptávku na obsazení pracovního místa referenta/referentky vodohospodářského rozvoje, kdy dle obsahu požadavků žalovaného na případné uchazeče by toto místo jednoznačně odpovídalo zdravotnímu stavu i kvalifikaci žalobkyně. Toto pracovní místo bylo žalovaným dokonce uvedeno v Záznamu z jednání. Žalobkyni však nabídnuto nebylo. Stejně tak nebylo žalobkyni nabídnuto pracovní místo na technické skupině na závodě v [obec] rovněž odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Na tuto pracovní pozici poukazovala žalobkyně ve svém vyjádření vlastnoručně psaném na Záznam z jednání, přestože ke dni 27. 11. 2018 již byla uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru z předchozí zaměstnankyní [jméno] [příjmení], která uvedené pracovní místo zastávala a tudíž žalovaný již měl reálnou potřebu uvedenou pracovní pozici obsadit. V době faktického skončení výkonu práce předchozí zaměstnankyně na této pracovní pozici by žalobkyně dle tvrzení žalovaného byla ještě ve výpovědní době a tudíž by mohla jednoduše začít tuto pracovní pozici zastávat. Žalovaný dokonce již 26. 11.2018 zveřejnil v rámci vnitropodnikové komunikace poptávku na uvedené pracovní místo, kterou později uveřejnil i na internetu. Jedná se o poptávku žalovaného na obsazení pracovního místa technický pracovník – péče o majetek. 5. Kromě výše uvedené absence projevu vůle žalovaného učinit vůči žalobkyni výpověď a neurčitosti vymezení výpovědního důvodu tedy žalobkyně namítala, že dokument nazvaný,,Rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 27. 11. 2018“ nelze považovat za platnou výpověď zaměstnavatele též z toho důvodu, že žalovaný neučinil vůči žalobkyni nabídku pracovního místa dle ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce, přestože disponoval volnými pracovními místy odpovídajícími zdravotnímu stavu i kvalifikaci žalobkyně. Žalobkyně sdělila žalované, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 27. 11. 2018 nepovažuje za platnou výpověď dle zákoníku práce a trvá