22 C 44/2022-109 — Okresní soud v Chomutově

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 797,41 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 453,05 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 797,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co úroku ve výši 21,99% ročně z částky 8 797,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 565,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.5.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 8 797,41 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 453,05 Kč a úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 8 797,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 8 797,41 Kč od 26.2.2020 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby a to zejména zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu do výše povoleného úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Žalovaný své povinnosti nesplnil, když překročil výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu se smlouvou převedla dne 4.12.2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 8797,41 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem úhrady dluhu ve splátkách. Žalovaný přesto svou povinnost nesplnil, a proto banka využila svého oprávnění a celý úvěr prohlásila ke dni 10.4.2018 za splatný. Před uzavřením smlouva banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela ze skutečnosti, že žalovaný je v zaměstnaneckém poměru a deklaroval příjem ve výši 12 632 Kč měsíčně a zároveň uvedl, že celkový čistý příjem domácnosti je 70 000 Kč. Příjem byl porovnán z údaji ČSÚ a výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Dále bylo zjištěno, že má vůči společnosti v době podání žádosti závazky ve výši 1 366,23 Kč, jiné neměl. Pohledávka za žalovaným z neuhrazeného úvěru byla postoupena z banky na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.2.2020. Přes výzvu zástupce žalobkyně žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 21.8.2017 s žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, ve které se banka zavázala pro žalovaného vést účet č. [bankovní účet] s tím, že minimální zůstatek musí činit 500 Kč. Současně k tomuto účtu byl zřízen [anonymizováno] ve výši 5 000 Kč s tím, že minimální měsíčních kreditní příjem musí činit 50% povoleného limitu. Úroková sazba přitom činí 21,99% ročně a úroková sazba ze splatného [anonymizováno] 24% ročně a úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku 29% ročně. Žalovaný překročil ke dni 4.12.2017 povolený debetní zůstatek do výše 8 797,41 Kč. Tento nepovolený debetní zůstatek byl převeden k 4.12.2017 na úvěrový účet, jenž banka ke dni 10.4.2018 zesplatnila a vyzvala k úhradě dluhu ve výši 8 797,41 Kč. Zesplatňující výzva byla předána k poštovní přepravě dne 12.4.2018. Dne 18.2.2020 uzavřela [právnická osoba] jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného úvěru. Dne 31.3.2020 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že se banka před uzavřením smlouvy zabývala úvěruschopností žalovaného. K tomuto tvrzení však nepředložila žádný důkaz. Jelikož se k nařízenému jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř., a ve vztahu k tomuto tvrzení žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Soud nad to uvádí, že pokud právní předchůdce žalobkyně se pouze spokojil s údaji uváděnými žalovanou, aniž by je jakkoliv ověřoval, je nutné zkoumání úvěruschopnosti považovat za nedostatečné. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohl si od žalované vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního