28 C 228/2019-74 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 8. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 380 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 1. 2013 do zaplacení s tvrzením, že žalobce dne 15. 6. 2012 žalovanému půjčil hotovostní finanční prostředky ve výši 380 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 31. 12. 2012. Tento dluh žalovaný utvrdil uznáním dluhu ze dne 15. 6. 2012, podpis na uznání byl úředně ověřen dne 27. 6. 2012 Městským úřadem v Žatci. Dne 1. 1. 2013 se žalovaný dostal s vrácením finančních prostředků do prodlení a nereagoval ani na předžalobní výzvu ze dne 11. 1. 2019. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Na svou obranu uvedl, že žalobci žádné peněžní prostředky nedluží, žalobce mu je nikdy nepůjčil, ani jinak neposkytl. Žalovaný sice částku ve výši 380 000 Kč, resp. 350 000 Kč, obdržel, ale stalo se tak již v první polovině roku 2011. Prostředky převzal za [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jíž byl v té době jediným jednatelem, a poskytla mu je paní [jméno] [příjmení], [IČO], která mu předmětnou částku předávala v Žatci, sama si z ní však ponechala 30 000 Kč. Poskytnutí peněz bylo bezúročné a bezúčelové, nebyla sjednána splatnost a na částku, kterou obdržel, tj. 350 000 Kč, žalovaný, resp. [právnická osoba] [anonymizováno] postupně vrátil 3x 20 000 Kč, celkem tedy 60 000 Kč k výzvě [jméno] [příjmení], ještě před podpisem uznání dluhu. Žalobce po žalovaném požadoval uznání dluhu v roce 2012, kdy se žalovaný dověděl, že paní [jméno] [příjmení] měla být přítelkyní žalobce. Žalovaný se zdráhal uznání podepsat, neboť v něm nebyly zohledněny skutečnosti popsané shora, ale po naléhání žalobce, při vědomí, že je činným příslušníkem služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR v Rakovníku tak nakonec učinil. Uznání dluhu pak nebylo podepsáno dne 15. 6. 2012, ale žalovaným až dne 27. 6. 2012, žalobcem dokonce dne 21. 9. 2012, tudíž dne 15. 6. 2012 žalobce žalovanému půjčku neposkytl a poskytnou nemohl, tedy je zřejmé, že půjčka ze dne 15. 6. 2012 neexistovala a jako taková nemohla být platně uznána. Z obsahu dokumentu rovněž vyplývá, že se jedná nikoli o uznání dluhu, ale o smlouvu o půjčce, kterou žalobce sledoval vytvoření fiktivní hotovostní půjčky ve výši 380 000 Kč poskytnuté dne 15. 6. 2012, tedy jednalo se o simulovaný právní úkon tzv.„ na oko“. Protože je půjčka reálný kontrakt, je k jejímu uzavření nezbytné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi v okamžiku jejího uzavření. Jakékoli jiné varianty jsou simulovaným právním úkonem, tzv.„ na oko“. Dále žalovaný rovněž namítal, že nárok je nejméně částečně promlčen, a to jak v případě obchodního závazku mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a paní [příjmení] a čtyřleté promlčecí doby dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, která za situace, kdy nebyla sjednána splatnost, počala běžet dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tak v případě, kdy bude na dluh nahlíženo jako na závazek ze smlouvy o půjčce, kterou byla sjednána splatnost dnem 31. 12. 2012, ale minimálně v části příslušenství žalované pohledávky, zákonných úroků z prodlení, které se staly splatné po uznání dluhu, neboť ohledně nich běží standardní promlčecí doba. 3. U jednání žalobce k žalobě doplnil, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o půjčce částky 380 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit do 31. 12. 2012. Po vzájemné dohodě stran došlo k uznání dluhu žalovaným. Doba od splatnosti půjčku do uplatnění nároku u soudu odpovídá řadě jednání účastníků, během nichž žalovaný žalobce ubezpečoval, že půjčku žalobci vrátí z výtěžku prodeje nemovitostí v jeho vlastnictví, kde se nacházela restaurace [anonymizováno] [obec] [anonymizováno]. V roce 2018 se žalobce dověděl, že žalovaný nemovitost prodal, peníze na vrácení půjčky žalobci mu však nezbyly. Proto se obrátil na soud. 4. Žalovaný setrval na svém stanovisku, znovu zdůraznil, že se žalobcem žádnou smlouvu o půjčce neuzavřel a finanční prostředky od něj nepřebíral. Peníze převzal od paní [příjmení] a uznání dluhu podepsal až po dlouhém naléhání ze strany žalobce poté, co si paní [příjmení] přála, aby dluh uznal. Nejméně v části příslušenství je žalovaný nárok promlčen. 5. Nato žalobce potvrdil, že peníze žalovanému předala paní [příjmení], ale žalovaný podle něj věděl, že se jedná o peníze žalobce, s ním se také dohodl na podmínkách smlouvy, a na platnost smlouvy o půjčce to nemůže mít vliv. Námitky k dataci uznání dluhu jsou dle žalobce irelevantní, peníze byly předány v den uzavření smlouvy o půjčce a následně žalovaný dluh uznal. Protože žalobce trval na úředním ověřením podpisu, aby předešel budoucímu zpochybňování pravosti podpisu, proto došlo k ověření až o 12 dní později. Zcela nepodstatný je pak okamžik, kdy svůj podpis úředně ověřil žalobce. 6. Z provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti: 7. Z účastnické výpovědi žalovaného vyplynulo, že fakticky převzal pouze částku 330 000 Kč, kterou mu někdy z jara 2011 u Žateckého pivovaru, 20 až 30 metrů od brány, u provozovny tabáku, v 16:00 hod. odpoledne předala [jméno] [příjmení]. Tu zná od roku 2009 – 2010. Na půjčce se domluvili cca 14 dní před tím. Nastoupila k němu do auta na sedadlo spolujezdce a tam mu peníze předala. Obnos byl v bankovkách 1 000 Kč výše. Už asi dva či tři měsíce před tím si od ní půjčil 50 000 Kč a řádně jí je vrátil, byla mezi nim již určitá důvěra. Znal ji přes kamarády, proto ji znovu požádal o půjčku. Při předání u sebe měla 350 000 Kč, z nichž mu 330 000 Kč dala s tím, že si 20 000 Kč ponechá na lodičky. Žalovaný v tu dobu nevěděl, že se jedná o peníze žalobce, toho poznal až za šest měsíců na oslavě narozenin. Uznání dluhu na 380 000 Kč podepsal, protože žalobce byl přítelem [jméno] [příjmení] a on mezi nimi nechtěl dělat rozbroje a postupně mezi nimi vznikaly i lepší vazby, měl snahu se domluvit. Uvěřil, že se jedná o peníze žalobce. S částkou 380 000 Kč problém neměl, říkal si, že jsou v ní i úroky pro žalobce. Peníze chtěl vrátit, ale částku 380 000 Kč nikdy neobdržel. Uznání nepřisuzoval větší význam, nečekal, že se budou soudit, proto částku podepsal. Prvou splátku 20 000 Kč uhradil paní [příjmení] ještě před seznámením se žalobcem, další dvě až poté, ale neví, zda je žalobci vrátila. Žalobce se na to nikdy neptal, v době uznání nevěděl, zda mu peníze dala nebo nedala. Až při třetí splátce věděl, že jde o peníze žalobce, ale nevěděl, v jakém rozsahu si od něj paní [příjmení] půjčila. V tu dobu neměl problém splácet, ty tři splátky následovaly v rychlém sledu. Žalovaný souhlasil s částkou 380 000 Kč, protože mu žalobce pomoc a měl za to, že by měl dostat něco navíc. Současně si myslel, že mu žalobce odpustí těch 60 000 Kč, které dal paní [příjmení] s tím, že je žalobce dostal. Nijak v tom ale nešťoural, nechtěl mezi nimi vyvolávat rozbroje. Počítal, že peníze vrátí z prodeje restaurace, tehdy mu ale nedošlo, že za kolegou jsou obrovské dluhy, cca 16 mil., a k penězům se při exekučním prodeji nemovitosti nedostane. Peníze si půjčoval na materiál, párkrát peníze otočil a použil je na koupi traktoru se štěpkovačem. Ten byl následně odcizen a s řešením té věci mu žalobce pomáhal. Půjčku účetně zanesl do účetnictví [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, že jde o půjčku od paní [příjmení]. Do účetnictví dal příjmový pokladní doklad, paní [příjmení] žádný nedal, neboť jej nechtěla. 8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že má vztah k oběma účastníkům řízení, žalobce je její bývalý přítel, před 12 lety asi po 2 roky, řekla by do roku 2010, nejpozději však do roku 2012, udržovali blízký vztah, dnes mezi nimi žádný kontakt není. Žalovaný je rodinný přítel, zdají se cca 15 let. Stýkají se pravidelně jako přátelé, volají si, píší. Svědkyně se domnívá, že mezi účastníky jde o vztah z nevydařené investice do recyklace solárních panelů a její úloha spočívala v tom, že předávala peníze. Žalovaný se se žalobcem domluvili, že svědkyně má předat peníze od žalobce žalovanému někde v Žatci v autě a to se také stalo. Peníze jí předal pan [celé jméno žalobce] a ona je následně předala žalovanému. Pro časový odstup si na bližší okolnosti nevzpomněla, ale má za to, že žalovanému předala 360 000 Kč, byť je na předvolání uvedeno 380 000 Kč. Nejméně jednou či dvakrát, možná vícekrát, u žalovaného byla a vyzvedla od něj pro žalobce 20 000 Kč. Prvá úhrada proběhla asi do měsíce od předání částky, ale účastníci dál pokračovali v jednání o tom, že investují více peněz. Úhrada 20 000 Kč, které u žalovaného vyzvedla, měla být výnosem z investice. Stejně i další úhrady, neví ale, kolik jich bylo. Z částky pro žalovaného si nic nenechávala, stejně tak z peněz, které vyzvedla u žalovaného pro žalobce. Ona sama dříve ani později žalovanému nic nepůjčovala. O věc se více nezajímala, osobně si myslí, že jde o investici, kterou si účastníci špatně domluvili. Je třeba počítat s rizikem a ne na někoho později svádět, že akce nevyšla, to dle svědkyně