7 C 218/2021-71 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 10 020 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 11. 2008 žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě shora uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednanými poplatky ve výši 10 440 Kč v dohodnutých splátkách. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, na úhradu dluhu zaplatila pouze 15 420 Kč, zbývá uhradit částku ve výši žalované jistiny. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, tj. 25. 11. 2009. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Obě postoupení byla žalované oznámena, žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu, žalovaná však na výzvy žalobkyně nereagovala a již ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, nedisponuje. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 19. 11. 2008 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], poskytla žalované půjčku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná svým podpisem potvrdila, že při uzavření smlouvy převzala v hotovosti celou shora uvedenou částku půjčky. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč, celkem tedy částku 25 440 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které žalobkyně rovněž doložila. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno]., má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou [právnická osoba] [anonymizováno]. 6. Dále ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou žalobkyni. 7. Z oznámení ze dne 25. 6. 2015 vyplývá, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv na [právnická osoba] [anonymizováno]. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost odeslána dne 27. 7. 2015. 8. Z oznámení ze dne 14. 9. 2018 vyplývá, že [právnická osoba] [anonymizováno] oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv na žalobkyni. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost odeslána dne 19. 9. 2018. 9. Z výpisu z obchodního rejstříku [země] byla doložena právní subjektivita [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále z výpisu z obchodního rejstříku [anonymizováno] republiky byla doložena právní subjektivita žalobkyně. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 4. 2021 vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato žalovanému odeslána dne 14. 4. 2021. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 19. 11. 2008 smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalované hotovost ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit zpět ve splátkách spolu se sjednaným poplatkem v částce 10 440 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 15 420 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a tato pohledávku poté postoupila žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani přes zaslání předžalobní výzvy. 12. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 občanského zákoníku je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 563 občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Dle § 517 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce (dle § 657 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 53 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila pouze částku 15 420 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 14. Žalobkyně netvrdila a ani nedoložila, že by se právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet. Ve svém vyjádření ze dne 3. 12. 2021 pouze sdělila, že právní předchůdce žalobkyně uvedl, že půjčku lze poskytnout pouze žadateli s prokázaným nenulovým příjmem, kdy žadatel před poskytnutím půjčky dokládá písemná potvrzení o svých příjmech, a dále se vyplňuje zákaznická karta, kde se uvádějí zdroje příjmů, když tuto kartu si však ponechává dlužník. 15. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy ve smyslu jejího rozporu s dobrými mravy (§ 3 občanského zákoníku). Ostatně ke shora uvedenému se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání