7 C 352/2021-49 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 15 552,78 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 7. 8. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s částkou 12 888 Kč představující smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, se splatností poslední splátky dne 7. 10. 2019. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty hotově v místě bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení údajů o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalovaného uvedených v žádosti o úvěr a na základě doložených dokladů shledala, že je žalovaný úvěruschopný. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 8 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, jeho splatnost tedy nastala nejpozději ke dni 7. 10. 2019. Žalobkyně po žalovaném požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 10 960,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení i nesplacený smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 8 927,62 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 592,40 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 15. 3. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Před zahájením jednání podáním ze dne 16. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do částky 4 592,40 Kč (představující smluvní pokutu) a kapitalizovaného úroku ve výši 10 814,91 Kč zpět z důvodu revize žalovaných částek s ohledem na neprověřování úvěruschopnosti žalovaného. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.). 6. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu i přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve smyslu nutnosti doplnit důkazy, uvedl, že jinými důkazy, než které již žalobkyně doložila, v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: 7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 7. 8. 2018 požádal žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, kdy by platil 18 dne v měsíci splátku 1 992 Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnaný. Jeho měsíční příjem tvoří mzda ve výši 17 312 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a měsíční výdaje za internet 500 Kč. Žádost je žalovaným podepsána. 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 8. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když žalovaný svým podpisem potvrdil, že tyto převzal v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 27 888 Kč, představující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. 9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný jako zájemce o úvěr potvrdil, že od předchůdkyně žalobkyně obdržel veškeré informace o spotřebitelském úvěru. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovaným žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a podacího archu ze dne 19. 1. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. 12. Z informace o předání do advokátní kanceláře a výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 8. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu. 13. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2021 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalovanému, kde byl žalovaný upozorněn, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. 14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaný tuto částku převzal a zavázal se jí vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil pouze částku ve výši 8 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaný již ničeho neuhradil i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 7. 8. 2018 žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 8 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného ob