7 C 374/2021-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 6. 2017, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 2 100 Kč představující kapitalizované úroky, částku 3 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částku 6 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku 406 představující poplatek za službu životní pojištění. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, s poslední splátkou dne 12. 7. 2018. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 7 100 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. 2. Dne 14. 2. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 30. 5. 2017 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, předložených dokladů SIPO o výdajích žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako stavební dělník ve [právnická osoba] s.r.o., jeho měsíční příjem činí 10 300 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku. Předchůdkyně žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobkyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. 3. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (doručeno fikcí dne 3. 1. 2022 na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 31. 5. 2017 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 26 506 Kč, a to v 58 týdenních hotovostních splátkách ve výši 457 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 15 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. 5. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne 30. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, je spolubydlící, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] s.r.o. jako stavební dělník s čistým příjmem 10 300 Kč měsíčně, nemá další úvěr ani zápůjčku, měsíční výdaje činí 6 000 Kč a sestávají z výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč, osobních výdajů ve výši 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že proti jeho osobě jsou vedeny dvě exekuce. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listinu podepsal. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 2. 2021 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 15. 2. 2021. 8. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 21. 4. 2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 21. 4. 2021. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 7 100 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartě zákazníka. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva. 10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 12. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku 15 000 Kč vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 506 Kč, a to v týdenních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 58 týdnů od uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 7 100 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu ne