7 C 398/2021-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 13 905,86 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne 4. 3. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni spolu s částkou 12 888 Kč představující smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, se splatností poslední splátky dne 4. 5. 2020. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty hotově v místě bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně po posouzení údajů o příjmech, výdajích a finančních závazcích žalované uvedených v žádosti o úvěr a na základě doložených dokladů shledala, že je žalovaná úvěruschopná. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 10 000 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl zesplatněn, jeho splatnost tedy nastala nejpozději ke dni 4. 5. 2020. Žalobkyně po žalované požaduje kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 9 918,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení i nesplacený smluvený úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 9 608,02 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 987,27 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 18. 10. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Před zahájením jednání podáním ze dne 22. 3. 2022 vzala žalobkyně žalobu co do částky 3 987,27 Kč (představující smluvní pokutu) a kapitalizovaného úroku ve výši 9 608,02 Kč zpět z důvodu revize žalovaných částek s ohledem na neprověřování úvěruschopnosti žalované. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl tak, že řízení co do uvedené částky zastavil (výrok I.). 6. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: 7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná dne 4. 3. 2019 požádala žalobkyni o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců, kdy by platila 20 dne v měsíci splátku 1 992 Kč. V žádosti žalovaná uvedla, že je vdaná, bez vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu, má střední vzdělání, je na mateřské/rodičovské dovolené. Její měsíční příjem tvoří dávky sociální podpory ve výši 11 500 Kč. Měsíční výdaje pak tvoří výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a měsíční výdaje za telefon 500 Kč. Žádost je žalovanou podepsána. 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 3. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, když žalovaná svým podpisem potvrdila, že tyto převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 27 888 Kč, představující jistinu ve výši 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. 9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná jako zájemce o úvěr potvrdila, že od předchůdkyně žalobkyně obdržela veškeré informace o spotřebitelském úvěru. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021 a podacího archu ze dne 9. 8. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. 12. Z informace o předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 a výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 17. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu. 13. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované, kde byla žalovaná upozorněna, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru. 14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 3. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaná tuto částku převzala a zavázala se jí vrátit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 992 Kč měsíčně. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze částku ve výši 10 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované upomínku a výzvu k zaplacení. Žalovaná již ničeho neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 4. 3. 2019 žalované částku 15 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 10 000 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 23. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona