8 C 199/2022-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 6 399 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 90,64 Kč od 10.1.2022 do 22.2.2022 a dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 6 399 Kč od 23.2.2022 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 15.4.2021 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetu na webu [webová adresa]. Žalobce na základě této smlouvy žalovanému poskytl bezhotovostně úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů spolu s poplatkem ve výši 165 Kč a případně spolu s dalšími poplatky za volitelné služby jako je expres výplata úvěru aj. Dále žalobce uvedl, že se zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, provedl šetření v příslušných registrech, např. exekucí či insolvenčním rejstříku, posoudil výdaj a příjmy žalovaného. Žalovaný uhradil žalobci celkem 748 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil, ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině 4 999 Kč, 1 050 Kč na sjednaných poplatcích, které žalobce dále zevrubně specifikoval, 150 Kč sjednaná smluvní pokuta a 200 Kč jako účelně vynaložené náklady žalobce. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí do datové schránky pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobce předně doložil několik listin nepodepsaných žalovaným, a sice úvěrovou smlouvu, sazebník poplatků a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. K tomu žalobce dále doložil„ printscreen“ ze svého interního software, z nějž vyplynulo, že dne 11.11.2019 zaslal na telefonní [číslo] formou [příjmení] [příjmení] kód k podpisu smlouvy o úvěru. Z potvrzení o platbě, výpisu čerpání úvěru a výpisu z bankovního účtu žalobce vyplynulo, že žalobce zaslal na účet č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč. Z výpisu čerpání a splátek vyplynulo, že žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 748 Kč. Dále žalobce předložil kopii občanského průkazu žalovaného. V předžalobní výzvě ze dne 10.12.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 14.12.2021. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce poskytl žalovanému 5 000 Kč, žalovaný žalobci v této souvislosti uhradil celkem 748 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu shora uvedenou a disponuje listinami shora uvedenými. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce převedl na účet žalovaného 5 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Z žádného provedeného důkazu ani při zohlednění pasivity žalovaného a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného, nepodepsaným vyhotovením smlouvy a dalších listin, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a tento následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Skutečnost, že žalobce zaslal SMS na telefonní číslo, o němž není zřejmé, že je žalovaného, pak tyto pochybnosti nijak nemůže zvrátit. Je dále nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pouze velmi obecně tvrdil, že se schopností žalovaného splácet úvěr zabýval, nicméně svá tvrzení nepodložil žádnými důkazy. Zabývat se schopností žalovaného splácet předmětný úvěr ukládá žalobci § 86 odst. 1 zákona o SP. V tomto ohledu je nutno dále podotknout, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), a to dokonce ani ve formě informací sdělených žalovaným bez jejich následného ověření žalobcem. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). S ohledem na výše uvedené a absenci tvrzení a důkazů o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, soudu nezbylo než předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako