8 C 251/2022-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 3 980 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v zákonné výši od 4.4.2022 až do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 21.5.2021 úvěrovou smlouvu prostřednictvím internetu na webu [webová adresa]. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalobce na základě této smlouvy žalované poskytl bezhotovostně úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30 dnů spolu s poplatky. Dále žalobce uvedl, že se zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, provedl šetření v příslušných registrech, např. exekucí či insolvenčním rejstříku, posoudil výdaj a příjmy žalované. Žalovaná uhradila žalobci v dané souvislosti celkem 449 Kč. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatcích 3 980 Kč. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky ze strany žalobce. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce předně doložil několik listin nepodepsaných žalovaným, a sice úvěrovou smlouvu, sazebník poplatků a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z potvrzení o platbě ze dne 21.5.2021 a výpisu čerpání úvěru vyplynulo, že žalobce zaslal tohoto dne na účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč, dne 21.6.2021 z tohoto účtu obdržel 1 Kč. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu žalované. Z potvrzení [právnická osoba] s.r.o. vyplynulo, že žalobce odeslal finanční prostředky, jak je shora uvedeno. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynulo, že žalovaná v dané souvislosti uhradila 449 Kč. V předžalobní výzvě ze dne 4.3.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 7.3.2022. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce poskytl žalované 3 000 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 449 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvu shora uvedenou dne 7.3.2022 a disponuje listinami shora uvedenými. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce převedl na účet žalované 3 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Z žádného provedeného důkazu ani při zohlednění pasivity žalované a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaná provedla jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného, nepodepsaným vyhotovením smlouvy a dalších listin, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje žalobci sdělila žalovaná a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalované a tato následně vyjádřila, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Pro úplnost soud uvádí, že doložená„ verifikační platba“ proběhla až po tvrzeném uzavření smlouvy. Je dále nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pouze velmi obecně tvrdil, že se schopností žalované splácet úvěr zabýval, nicméně svá tvrzení nepodložil žádnými důkazy. Zabývat se schopností žalovaného splácet předmětný úvěr ukládá žalobci § 86 odst. 1 zákona o SP. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). S ohledem na výše uvedené a absenci tvrzení a důkazů o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, soudu nezbylo než předmětnou úvěrovou smlouvu kvalifikovat jako neplatnou. Svou neúčastí při jednání soudu se pak žalobce i v tomto ohledu vzdal možnost být v daném smyslu poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. 9. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 3 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvu uhradila 449 Kč, zbývá tedy uhradit 2 551 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak žalovaná k doložené upomínce žalobce (odeslaná dne 7.3.2022 a tedy dle § 573 občanského zákoníku doručená třetí