8 C 331/2021-100 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 98 098,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 886,44 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 060,79 Kč, úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 94 098,94 Kč od 9.7.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 94 098,94 Kč od 9.7.2021 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že účastníci řízení uzavřeli dne 4.6.2018 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výš 12,9 % ročně, a to počínaje dnem 20.7.2018 po 1 686 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil své platební povinnosti řádně a včas, žalobce tedy v souladu s uzavřenou smlouvou vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu dopisem ze dne 24.4.2020. Jelikož žalovaný dluh nevyrovnal, tento se stal splatným ke dni 16.6.2021. Ke dni 8.7.2021 dluh žalovaného činil 120 430,90 Kč, z toho 94 098,94 Kč na dlužné jistině, 4 000 Kč na poplatcích, 20 874,88 Kč na kapitalizovaném úroku a 1 457,08 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora). Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Při jednání soudu dne 21.1.2022 žalobce písemně doplnil žalobní tvrzení. Nejprve žalobce zevrubným způsobem i s odkazem na judikaturu krajských soudů a Nejvyššího soudu upozornil, že aktuální znění zákona o spotřebitelském úvěru hovoří toliko o relativní neplatnosti úvěrové smlouvy a dále na obecná východiska relativní neplatnosti právních jednání. Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 pak byl přijat za účinnosti již neplatného zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalobce uvedl, že si je své povinnosti zkoumat schopnosti klientů splácet úvěr vědom, tato se otiskuje v desítkách jeho vnitřních předpisů. Stalo se tak i v tomto konkrétním případu, kdy žalobce prověřil osobu žalovaného v bankovním registru BRKI, nebankovním registru NRKI, v interní databázi žalobce a insolvenčním rejstříku, z čehož vyplynulo, že žalovaný nemá jiné dluhy mimo žalobce. Co se týče příjmů žalovaného, tak žalobce vycházel z čestného prohlášení žalovaného ze dne 4.6.2018, kde tento uvedl, že disponuje příjmem 30 000 Kč. Co se týče výdajů, žalovaný uvedl, že náklady na jeho bydlení činí 1 000 Kč, ostatní výdaje 1 500 Kč, platby spoření 500 Kč. Žalobce však při užití svého scoringového modelu vycházel z částky výdajů 15 507 Kč. Po odečtení této částky od zjištěných příjmů je zřejmé, že žalovanému muselo zbývat dostatek finančních prostředků na splácení předmětného úvěru a dostatečná finanční rezerva. K úvěru bylo sjednáno také pojištění schopnosti splácet. Žalovaný řádně splatil celkem 14 splátek, vyhodnocení úvěruschopnosti tedy bylo provedeno řádně. Závěrem žalobce upozornil, že i spotřebitel má dle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uvést všechny údaje pravdivé, opak by konečně mohl znamenat spáchání trestného činu úvěrového podvodu. Při zmíněném jednání byl žalobce dále soudem dle § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen, nechť doplní důkazy k prokázání skutečnosti, že se dostatečným způsobem zabýval schopností žalovaného splácet úvěr, když dosavadní důkazy tomuto závěru nesvědčí. 4. Žalobce v podání ze dne 17.2.2022 zevrubně zopakoval argumenty již shora uvedené, zejména pak co se týče relativní neplatnosti spotřebitelských smluv dle zákona o spotřebitelském úvěru. Dále žalobce upozornil, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů nemůže nadměrně zasahovat do soukromí klienta a nutit jej ke sdělování citlivých informací. Dále žalobce upozornil, že zákon o spotřebitelském úvěru nesmí být vykládán extenzivně a nesmí být výkladem práva soudem narušena rovnost účastníků řízení. Žalobce rovněž upozornil, že z judikatury a odborné literatury plyne, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů nemusí zjišťovat konkrétní informace o výdajích klientů, ale může používat ekonomické modely. Závěrem pak žalobce rovněž soudu vytkl, že poučení dle § 118a o.s.ř. musí být vždy dostatečně konkrétní, v podstatě ušité účastníkovi a dané situaci na míru, přičemž v daném případě zůstalo poučení až příliš obecné. 5. Při jednání dne 25.2.2022 soud směrem k žalobci konstatoval, že Soudem konstatováno, že ani po dalším doplnění nelze mít za to, že bylo prokázáno, že by žalobce dostatečně zkoumal schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Z důkazů nevyplývá, že by byl zjištěn příjem žalovaného a alespoň rámcově jeho výdaje. Předložené důkazy v daném ohledu jsou buď vyhotoveny jednostranně, tedy pouhým prohlášením jedné či druhé strany sporu či jsou případně neurčité a nevěrohodné (náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč měsíčně, dvě žádosti o úvěr ze stejného data avšak netotožného znění atp.). Právní zástupce žalobce k tomu uvedl, že již ničeho doplňovat nebude, závěrem navrhl žalobě vyhovět, když má s odkazem na již uvedená podání za to, že dostatečně prokázal zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a důvodnost nároku pak pramení z dalších provedených důkazů. <b>Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:</b> 6. Z čestného prohlášení ze dne 4.6.2018 vyplynulo, že toto podepsal žalovaný ve vztahu k žalobci, přičemž zde žalovaný prohlásil určité skutečnosti a podrobnosti o svém zdravotním stavu. 7. Z účetního dokladu ze dne 4.6.2018 vyplynulo, že žalovanému bylo vyplaceno žalobcem 100 000 Kč. 8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4.6.2018 a jejího dodatku ze dne 30.11.2018 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi účastníky řízení, když jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč žalovanému ze strany žalobce. Žalovaný se zde zavázal předmětný úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 686 Kč spolu se sjednaným úrokem, dle dodatku pak po 1 776 Kč měsíčně. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány úvěrové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které žalobce rovněž doložil, dále pak rovněž informace o úvěru, které oproti svému podpisu dne 4.6.2018 žalovaný obdržel. 9. Z listiny označené jako Kreditní informace vyplynulo, že tato byla vyhotovena dne 4.6.2018 žalobcem. Zde vyplynulo, že žalovaný nemá účet u žalobce v exekuci, není v insolvenčním řízení a není po splatnosti u žalobce. Dále, že u žalobce čerpá celkem tři úvěrové produkty, kde splácí měsíčně 150 Kč, resp. 2 347,95 Kč, resp. 26,97 Kč. 10. Z listiny označené jako Žádost o úvěr vyplynulo, že tuto dne 4.3.2018 podepsali účastníci řízení, přičemž žalovaný zde prohlásil, že je svobodný, má základní vzdělání, nemá druha či družku, bytové poměry označil jako„ ostatní“, nemá nezletilé děti, výdaje spojené s bydlením činí 1 000 Kč, ostatní výdaje činí 1 500 Kč a spoření 500 Kč. Dále žalobce doložil další verzi této listiny ze stejného dne, kde jsou uvedeny shodné údaje jako shora, přičemž v kolonkách u nákladů na bydlení a spoření není uvedeno nic. 11. Z historického výpisu z úvěrového účtu k předmětnému úvěru vyplynulo, že žalovanému bylo vyplaceno 100 000 Kč, jak je shora uvedeno, žalovaný následně uhradil 14 splátek, a to šest splátek po 1 686 Kč a osm splátek po 1 776 Kč. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 19.7.2021 vyplynulo, že touto právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla písemnost odeslána dne 19.7.2021. 13. Z fragmentu výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že tomuto bylo dne 8.3.2018 poskytnuto 149 000 Kč a dne 4.6.2018 pak 100 000 Kč. 14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 100 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil před podáním žaloby žalobci celkem 24 324 Kč ve 14 měsíčních splátkách. Žalobce se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, a to tak, že si opatřil dvě verze žádosti o úvěr a dále vypracoval shora uvedené kreditní informace. Dne 19.7.2021 žalobce odeslal žalovanému předžalobní upomínku. 15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své sm