8 C 174/2023-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 99 953,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 384,38 Kč od 8.2.2023 do 1.5.2023, dále spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 99 953,30 Kč od 2.5.2023 až do zaplacení, dále spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 98 353,30 Kč od 2.5.2023 do zaplacení a spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 234,71 Kč. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovanou dne 8.7.2021 úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen„ ÚP“). Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. [příjmení] je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná prostřednictvím úvěru čerpala 100 000 Kč, které se zavázala splatit v měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 28 700 Kč, splátky nehradila řádně a včas, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 24.1.2023. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 98 353,30 Kč, poplatků ve výši 164 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. 2. V doplnění žaloby ze dne 18.7.2023 žalobce zevrubně specifikoval, jak dospěl k závěru o tom, že je žalovaná schopna splácet předmětný úvěr s tím, že vychází ze statistického modelu. Pokud pak zohlednil, že žalovaná má příjem 28 000 Kč, tak po odečtení statisticky daných nákladů na živobytí a bydlení, splátek úvěrů mimo žalobce ve výši 3 176 Kč měsíčně a splátek žalobci ve výši 832 Kč, vyšlo, že žalované stále schází dostatek prostředků na splácení předmětné úvěru ve výši 2 050 Kč měsíčně. Dále žalobce uvedl, že žalovanou lustroval v příslušných registrech a vyžádal si výpis z jejího bankovního účtu. Závěrem pak žalobce s odkazem na judikaturu uzavřel, že nelze vyloučit užívání statistických modelů při zkoumání úvěruschopnosti, stejně tak lze vycházet z údajů sdělených spotřebitelem. Žalovaná také předmětný úvěr více jako rok splácela. 3. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána (fikcí – vhozením do schránky na adrese jejího trvalého pobytu shora), soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Žalobce při jednání soudu navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, který soud nevydal, neboť neměl za to, že tvrzení a důkazy jsou dostatečné pro vyhovění žalobě. Žalobce následně k výzvě soudu dle § 118a o.s.ř. nechť doplní tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované uvedl, že již v daném ohledu i přes výstrahu neúspěchu ve věci ničeho doplňovat nebude a závěrem navrhl žalobě vyhovět. 4. Žalobce předložil ÚS ze dne 8.7.2021 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 100 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet minimálně po 2 050 Kč měsíčně. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalované, a to že je svobodná, a že zaměstnána s měsíčním příjmem 28 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 10 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil ÚP. 5. Z listiny označené jako„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ vyplynulo, že bylo provedena lustrace žalované v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má příjmy ve výši 28 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 10 000 Kč a výdaje domácnosti pak 10 000 Kč. V listině označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ žalobce představuje svou metodiku hodnocení úvěruschopnosti klientů, když zejména uvádí, že používá statistický model, jehož užití zevrubně obhajuje, dále uvádí, že používá lustrace v příslušných registrech a dále zde upozornil, že žádný právní předpis nestanoví konkrétní postup při zkoumání úvěruschopnosti. 6. Z výpisu čerpání žalované vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpala celkem 100 000 Kč a uhradila zpět 28 700 Kč, a to ve splátkách v období od 20.8.2021 do 20.9.2022. 7. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalované ze dne 24.1.2023, kde ji vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 25.1.2023. V předžalobní výzvě ze dne 9.2.2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované odeslána dne 10.2.2023. 8. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období od 5.6.2021 do 8.7.2021 vyplynulo, že žalovaná v mnoha desítkách transakcí utratila za dané období celkem 294 057,94 Kč a zůstala v záporném zůstatku ve výši 25 406,87 Kč, přitom čerpala dva nebankovní úvěry ve výši 105 000 Kč a 110 000 Kč (od [právnická osoba] [anonymizováno] - [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba]), obdržela výplatu 26 560 Kč a dále blíže neurčené platby od fyzických osob (18 300 Kč, 4 000 Kč a 2x 100 Kč) či právnických osob (3 587 Kč a 1 004,07 Kč). 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalované v této souvislosti celkem 100 000 Kč, žalovaná žalobci v této souvislosti uhradila celkem 28 700 Kč. Žalobce zaslal žalované výzvy shora uvedené. 10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, kde se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, což dle výpisu čerpání učinil a žalovaná zaslala žalobci v této souvislosti celkem 28 700 Kč, jak je shora uvedeno. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by