7 C 234/2024-96 — Okresní soud v Chomutově

Žalobou doručenou soudu dne 4. 7. 2024 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 200 413,34 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 26. 1. 2022 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, na základě rámcové smlouvy (resp. Dodatku č. 4 k Rámcové smlouvě ze dne 13. 11. 2023) byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 13. 11. 2023 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 6 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 200 000 Kč (smlouva o úvěru , hodnota, ). Jelikož žalovaná splnila všechny předpoklady pro poskytnutí úvěr, byl jí úvěr schválen a dne 14. 11. 2023 vyplacen na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 012 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. Roční úroková sazba byla sjednána na 15,4 %. Žalovaná však porušila povinnost hradit úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 27. 5. 2024 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 199 363,34 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 13 026,81 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy ze strany žalobkyně.V podání došlém soudu dne 23. 9. 2024 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované (zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, ., žalobkyně ověřila tvrzení žalované a výši jejího příjmu nahlédnutím na její běžný účet č. , č. účtu, , kam žalované pravidelně přicházela mzda od tvrzeného zaměstnavatele), příjem žalované činil v průměrné výši 19 062 Kč. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru SOLUS, dále v BRKI, NRKI. Žalovaná v žádosti o předmětné úvěry dále uvedla informace o příjmech a výdajích své domácnosti, tyto údaje žalobkyně zohlednila v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti, žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nevycházela pouze z informací od žalované, ale informace též ověřovala na základě pohybů na jejím běžném účtu č. , č. účtu, . Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěrů žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Žalovaná tedy čerpala celkem částku 200 000 Kč, přičemž zaplatila pouze jednu splátku a část druhé, kdy uhradila 4 023 Kč, a dále uhradila 1 050 Kč na pojistném.Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu rovněž nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.Žalobkyně předložila Rámcovou smlouvu číslo , hodnota, ze dne 26. 1. 2022 včetně dodatku č. 4 ze dne 13. 11. 2023, dle předmětné smlouvy včetně dodatku byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalobkyně rovněž předložila Dodatek č. 6 k rámcové smlouvě číslo , hodnota, , úvěr číslo , hodnota, . Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 200 000 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se měla zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 4 012 Kč, roční úroková sazba činila 15,40 %. Součástí smlouvy byly rovněž Obchodní podmínky, dále Podmínky pro používání úvěru, a dále Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z Dodatku č. 7 k rámcové smlouvě ze dne 17. 1. 2024 vyplývá, že na žádost žalované byly u úvěru číslo HU01493702 nastaveny splátkové prázdniny a odložena splatnost pravidelných měsíčních splátek na později. Dále z výpisu z běžného účtu , č. účtu, za období od 14. 11. 2023 vyplývá, že shora uvedeného data byla na účet přijata platba 200 000 Kč (načerpání půjčky). Z výpisu z běžného účtu , č. účtu, za období 6. 5. 2024 až 4. 7. 2024 vyplývá, že konečný zůstatek na účtu vykazoval zápornou hodnotu - 1 050 Kč. Z výpisu z běžného účtu za období 13. 8. 2023 až 13. 11. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 98 971,96 Kč, konečný zůstatek činil 41 662,78 Kč, dále z výpisu vyplývá, že na účet žalované bylo připsáno 77 455,34 Kč a odepsáno 134 764,52 Kč. Z přehledu žádostí o úvěr – aplikační data vyplývá, že na interní kartě žalované je uvedeno (, hodnota, ), že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, splátky činí 7 113 Kč, příjmy činí 19 062 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 60 000 Kč, výdaje domácnosti činí 16 000 Kč (bydlení), léky, jídlo, doprava činí 7 000 Kč, splátky ostatních členů domácnosti činí 4 000 Kč. Dále rovněž žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, v níž je zaznamenána bližším identifikace žalované (trvalá adresa, kontaktní adresa, e-mail, číslo mobilního telefonu, apod.). Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 27. 5. 2024 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných závazků, a to do 5. 6. 2024.Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela celkem 200 000 Kč, přičemž na shora uvedené úvěry žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 4 023 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení