7 C 395/2023-82 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 40 475 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 13. 12. 2021 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím své webové stránky [webová adresa]. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, jež byla žalovanému zaslána dne 13. 12. 2021 na bankovní účet. Žalovaný se zavázal k úhradě jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky, obojí splatné do 26. 1. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost zaplatit též úroky z prodlení z částky 37 775 Kč od 27. 1. 2022 do zaplacení, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení ze zůstatku na úvěru od 27. 1. 2022 do 27. 4. 2022. 2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 2. 2. 2024 popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala žalobkyně dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonným požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb,., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně u žalovaného zjišťovala informace, a to celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem ověřené čisté měsíční příjmy a další. Výše čistého příjmu žalovaného činila 35 626 Kč, což žalobkyně doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti. K ověření majitele bankovního účtu a výše příjmu využila žalobkyně licence AISP, což doložila autorizací ověření totožnosti. Žalobkyně využívá služeb [právnická osoba], která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Banka, u níž má žalovaný uvedený účet veden, nejprve přijme požadavek o poskytnutí informací o účtu. Majitel účtu je následně přesměrován do internetového bankovnictví, aby se autorizoval a potvrdil, že banka může informace o účtu poskytnout. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dne 19. 9. 2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 12. 2021 plyne, že z obsahu textu této listiny vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 7 500 Kč, roční procentní sazba nákladů činila 1410,33 %. Tato smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána, v kolonce podpisu je pouze uvedeno:“ podepisuji SMS kódem [číslo] dne 2021 -12-13 Součástí smlouvy byly údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Sazebník platný od 1. 9. 2020, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky placené od 1. 8. 2020, všechny listiny s absentujícími podpisy stran. Z interní listiny - výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně - vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti, výše pravidelných měsíčních výdajů, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem). Z další interní nedatované listiny - Identifikované příjmy - vyplývá, že žalobkyně uvedla, že na základě informací byl ověřen čistý měsíční příjem žalované, přičemž výše ověřeného čistého měsíčních příjmu činila 35 626 Kč. Z interní nedatované listiny - Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli - vyplývá, že žalobkyně uvedla částku 30 000 Kč, jež měla být zaslána na účet [bankovní účet]. Z výzvy ze dne 10. 5. 2023 včetně podacího lístku z téhož dne plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2023 vyplývá, že běžný účet č. [bankovní účet] je veden na jméno žalovaného, přičemž dne 13. 12. 2021 byla na shora uvedený účet zaslána částka 30 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu pořízeného [právnická osoba], účtu [číslo] za období od 20. 5. 2020 do 21. 5. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil 0 Kč, konečný zůstatek činil 4 008,22 Kč, kdy z přehledu účtu jsou patrné časté platby odesílané z předmětného účtu ve prospěch příjemců - [webová adresa], případně [webová adresa]. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně zaslala dne 13. 12. 2021 na bankovní účet žalovaného 30 000 Kč. 7. Dle § 2390 obč. zák. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.¨Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od žalobkyně finanční prostředky v částce 30 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 9. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závě