8 C 247/2025-62 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 121 560,22 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku č. II tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že uzavřel s žalovaným dne 23. 9. 2022 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy žalobce řádně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím kontroly registrů a databází, zejména registru NRKI a výpočtem disponibilního příjmu klienta a zjištěním jeho kreditního skóre. Při tomto zjišťování žalobce použil specializované ekonomické a matematické modely, k čemuž upozornil, že tyto jsou dle judikatury přípustnou metodou. Žalovaný si s žalobcem sjednal úvěrový rámec 120 000 Kč, které se zavázal splácet ve výši 4 % dlužné částky měsíčně. Celkem žalovaný v opakovaných čerpáních celkem načerpal 358 424,92 Kč, splatil v dané souvislosti 264 867,06 Kč, které byly započítávány na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaný předmětnou úvěrovou smlouvu vypověděl ke dni 27. 5. 2025, dlužná částka k tomuto datu odpovídá částce žalované. Žalovaný dluh neuhradil i přes upomínání ze strany žalobce.2. Soud žalobě vyhověl vydáním elektronického platebního rozkazu, proti němuž žalovaný brojil včas podaným odporem, kde uvedl, že se ocitl ve finanční tísni, když mu spolubydlící, do té doby přispívající na veškeré výdaje, takto přispívat přestal, neboť ztratil zaměstnání ze , podezřelý výraz, . Nájemné žalovaný platí ve výši 11 156 Kč, SIPO ve výši 2 015 Kč, 256 Kč týdně pak platí za dopravu do zaměstnání s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí 21 433 Kč. Dluh byl schopen splácet po 2 500 Kč měsíčně.3. V doplnění žaloby ze dne 4. 12. 2025 žalobce zevrubně zopakoval svou argumentaci ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když především s odkazem na četnou judikaturu vyzdvihl, že žalovaný po určitou dobu úvěr splácel a dále přípustnost a efektivnost užití matematických a obdobných modelů při zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce uvedl, že souhlasí se splátkami dluhu ve výši 2 500 Kč měsíčně.4. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas předvolán, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci již dále nevyjádřil. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě, po poučení soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nechť v zájmu úspěchu ve věci doplní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného již ničeho nedoplnil. Závěrem žalobce navrhl žalobě vyhovět, když dále v otázce úvěruschopnosti vyzdvihl, že žalovaný po delší dobu úvěr splácel, žalobce nemůže být odpovědný za nějaké změny, které nastaly po uzavření smlouvy. Sám žalovaný v odporu uvedl, že úvěr přestal splácet z důvodu změny v poměrech. Odpor žalovaného by bylo možno s ohledem na jeho obsah také kvalifikovat jako uznání nároku a ve věci by tak bylo nutno vydat rozsudek pro uznání.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:5. Žalobce předložil úvěrovou smlouvu ze dne 23. 9. 2022 uzavřenou mezi účastníky řízení, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému až do výše 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 4 % dlužné částky. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních i údaje o poměrech žalovaného, a to že je svobodný, žije v nájmu, němá jednu vyživovací povinnost, a že je zaměstnán s měsíčním příjmem 18 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč. K této žalobce zároveň doložil úvěrové podmínky sjednané jako její součást.6. Z listiny označené jako Úvěrová zpráva vyplynulo, že žalovaný šetřil osobu žalovaného s tím, že zjistil, že tento již splácí jeden úvěr, a to ve výši 3 671 Kč měsíčně, zbývá doplatit 284 511 Kč.7. Z listiny označené jako „Karta klienta“ vyplynulo, že byla provedena lustrace žalovaného v interních registrech žalobce a dále v registru NRKI, CEE, ISIR, SOLUS a MVCR. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjmy ve výši 18 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč a výdaje domácnosti pak 5 000 Kč, žalovaný nemá děti.8. Dále žalobce doložil výplatní pásku žalovaného za období února 2024, kdy čistá mzda žalovaného činila 21 308 Kč (po blíže neurčených srážkách ve výši 840 Kč), vyplacena z větší části bezhotovostně.9. Z výpisu čerpání a splátek žalovaného vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou od žalobce čerpal celkem 358 424,92 Kč a uhradil zpět 264 867,06 Kč. Dále žalobce doložil výzvu ke splacení úvěru adresovanou žalovanému ze dne 27. 5. 2025, kde jej vyzývá k doplacení dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána.10. V předžalobní výzvě ze dne 12. 6. 2025 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby.11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem shora specifikovanou smlouvu. Žalobce poskytl žalovanému v této souvislosti celkem 358 424,92 Kč, žalovaný žalobci v dané souvislosti uhradil 264 867,06 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvy shora uvedené, před uzavřením smlouvy si opatřil jednu výplatní pásku žalovaného, kterého dále lustroval v registrech, jak je shora uvedeno.12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o SP ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli dle § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky, jak je shora již také uvedeno. Na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Jednotlivými ujednáními z úvěrové smlouvy se ovšem soud dále nezabýval, protože tuto neshledal platnou s odkazem na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se řádně zabýval schopností žalovaného předmětný úvěr splácet. Z doložených listin nevyplývá, že by si žalobce opatřil jediný objektivní podklad pro závěr o konkrétních materiálních poměrech žalovaného. Předložená výplatní páska je za období pouhého jednoho měsíce, ale především pochází z doby až po uzavření předmětné úvěrové smlouvy, příjem žalovaného tedy nebyl objektivně ověřen nijak. Žalobce žádným způsobem neověřil ani výdaje žalovaného, ač mu nic nebránilo např. provést šetření na bankovním účtu žalovaného, který je jistě velmi spolehlivým dokladem o poměrem každé osoby. Žalovaný byl přitom zjevně rizikovým klientem, neboť měl dosahovat poměrně nízkých příjmů ve výši 18 000 Kč měsíčně s tím, že již z takového příjmu splácí úvěr ve výši zhruba 3 700 Kč měsíčně, zbývá mu tedy k úhradě veškerých dalších výdajů zhruba 14 300 Kč. Žalovaný je přitom nájemníkem a běžná výše nákladů na nájemní bydlení může představovat do té míry významný poměr z částky 14 300 Kč, že žalovaný již nemusí být schopen úhrady základních životních potřeb. Není zřejmé, jak žalobce dospěl k výdajům žalovaného ve výši