Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 15. 12. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 70 000 Kč. Uvedla, že žalovanému v období od července 2024 do ledna 2025 poskytla několik peněžních půjček v celkové výši 70 000 Kč. Dne 17. 7. 2025 pak žalovaný svůj dluh z těchto půjček písemně uznal a zavázal se jej zaplatit ve sjednaných splátkách, což však neučinil. Dne 17. 9. 2025 žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu a znovu pak 2. 10. 2025, avšak bezvýsledně.Žalovaný k věci uvedl, že proti žalobou uplatněnému nároku jako takovému ničeho nenamítá, nicméně od listopadu 2025 postupně splátkami po 500 Kč zaplatil celkem 3 000 Kč.Na to žalobkyně před zahájením jednání o věci žalobu co do 1 500 Kč omezila, když žalovaný skutečně zaplatil 3 * 500 Kč. Soud proto řízení výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.Z listiny nazvané uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři soud zjistil, že tuto dne 17. 7. 2025 uzavřeli účastníci s tím, že žalovaný zde prohlásil, že ke dni podpisu dluží žalobkyni celkem 70 000 Kč, které od ní v období od července 2024 do ledna 2025 obdržel jako zápůjčky, tento dluh uznává a zavazuje se jej uhradit ve dvou splátkách po 500 Kč (31. 8. 2025 a 30. 9. 2025) a dále od října 2025 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč s tím, že dostane-li se do prodlení delšího 30 dnů, stává se splatným celý zbytek dluhu.Z dopisu ze dne 17. 9. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 70 000 Kč do sedmi dnů, neboť porušil svůj závazek a dostal se do prodlení se splácením delším 30 dnů. Dále zde žalovaného upozornila, že pokud dluh neuhradí, bude se svého nároku domáhat soudní cestou.Z dopisu ze dne 3. 10. 2025 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení 70 000 Kč do sedmi dnů, neboť porušil svůj závazek a dostal se do prodlení se splácením delším 30 dnů. Dále zde žalovaného upozornila, že pokud dluh neuhradí, bude se svého nároku domáhat soudní cestou.Z předložených ústřižků poštovních poukázek soud zjistil, že v období listopadu 2024 až května 2025 žalovaný žalobkyni po 500 Kč poukázal celkem 3 000 Kč. O částku 1 500 Kč (poukázky do března 2025) žalobkyně žalobu vzala zpět, jak je uvedeno shora. Ze sdělení České pošty s.p. pak soud zjistil, že poukázka na 500 Kč z 11. 5. 2026 byla žalobkyni rovněž vyplacena a poukázky na 2 * 500 Kč ze 16. 4. 2025 a 24. 4. 2025 byly vráceny zpět žalovanému, neboť na nich uvedl špatné číslo účtu. Shodně pak ze žalobkyní předložených detailů plateb se podává, že na její účet bylo připsáno toliko 2 000 Kč.Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a všemu co v řízení vyšlo najevo, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 17. 7. 2025 písemně prohlásil, že uznává dluh vůči žalobkyni z dosud neuhrazených zápůjček z období od července 2024 do ledna 2025 ve výši celkem 70 000 Kč a zavázal se jej uhradit ve dvou splátkách po 500 Kč (31. 8. 2025 a 30. 9. 2025) a dále od října 2025 v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč s tím, že dostane-li se do prodlení delšího 30 dnů, stává se splatným celý zbytek dluhu. Dosud však žalobkyni zaplatil toliko 2 000 Kč, ač byl žalobkyní dvakráte v souladu s dohodou o splátkách vyzván k úhradě celého dluhu.Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je, po jejím částečném omezení, převážně důvodná. Ze shora citovaného § 2053 o. z. se podává, že z obsahu písemného projevu musí být zřejmé, že si je dlužník své povinnosti k plnění vědom. Je třeba, aby dlužník písemně uznal, že splní svůj dluh, uvedl důvod jeho vzniku a výši (rozsah), v jaké dluh uznává. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Rovněž výše uznaného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Uznáním dluhu pak nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Nejde proto jen o pouhý důkazní prostředek sloužící k prokázání nároku věřitele v soudním řízení, nýbrž přímo ze zákona je s ním spojena právní domněnka o existujícím dluhu ke dni, kdy byl uznán.V projednávaném případě tak shora citovaná listina nazvaná uznání dluhu a dohoda o splátkovém kalendáři obsahuje platné uznání dluhu, když obsahuje veškeré shora citovaným § 2053 o. z. vyžadované náležitosti. Dlužník (žalovaný), zde uznává svou povinnost uhradit žalobkyni svůj dluh v přesně specifikované výši a z důvodu, jež blíže rozvádí. Má se tudíž za to, že dluh v době uznání trval a důkazní břemeno ohledně případného tvrzení opaku by tak leželo na žalovaném, ten proti tomu ničeho nenamítal (krom tvrzení o částečném plnění). Soud proto při svém rozhodování zcela vycházel z listiny, jíž byl dluh platně uznán.Žalovaný tedy platně uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do výše 70 000 Kč, avšak dle jeho tvrzení po tomto uznání žalobkyni zaplatil 3 000 Kč. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaný zaplatil toliko 2 000 Kč, přičemž o 1 500 Kč žalobkyně žalobu omezila.Z vyložených důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 68 000 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní, když žalovaným požadované splátky po 500 Kč měsíčně by dobu splácení dluhu neúměrně prodloužily na úkor žalobkyně. Co do částky 500 Kč pak soud žalobu zamítl, neboť žalovaný tuto částku žalobkyni v květnu 2025 zaplatil.O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla v poměrně nepatrné části, a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně v projednávaném případě nebyla zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení ve výši 4 700 Kč tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 500 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč za předžalobní výzvu, podání žaloby a účast u dvou jednání soudu (dle § 2 odst. 3 cit. vyhl.). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.