Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 15. 4. 2026, domáhala zaplacení dvou pohledávek ze smluv o úvěru, které měl žalovaný uzavřít se společností , právnická osoba, . Z první z nich, smlouvy č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2023, požadovala 130 405 Kč, sestávajících z neuhrazené jistiny 46 398,67 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 2 353,33 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 28 185 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 11 413 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti 9 555 Kč a smluvní pokuty 32 500 Kč, dále kapitalizovaného úroku 4 892,06 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 8 901,17 Kč, jakož i úroku 8 % ročně z jistiny 46 398,67 Kč a zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky 48 752 Kč, obojího od 25. 11. 2025 do zaplacení. Z druhé smlouvy, č. , hodnota, ze dne 27. 9. 2023, požadovala obdobně strukturovanou částku 29 396,01 Kč, kapitalizovaný úrok 1 337,95 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 2 446,16 Kč a úroky od 25. 11. 2025 do zaplacení. Celkem tak požadovala jistinu 159 801,01 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení 34 701,90 Kč.2. Skutkově žalobkyně tvrdila, že na základě obou smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil jejím podpisem — 65 000 Kč podle smlouvy ze dne 12. 6. 2023 a 15 000 Kč podle smlouvy ze dne 27. 9. 2023. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku 139 900 Kč ve 20 splátkách po 6 995 Kč, resp. 27 888 Kč ve 14 splátkách po 1 992 Kč. Splátky nehradil řádně a včas; poslední platbu na obě smlouvy provedl dne 16. 11. 2023. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky vzniklo právo na zaplacení celé zbývající části celkové dlužné částky. Pohledávky nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 s účinností k témuž dni, pod pořadovými čísly 2265 a 2120; postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzvu odeslala žalobkyně doporučeně dne 9. 3. 2026.3. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní. Přestože mu byla žaloba doručena 9. 7. 2026, k žalobě se po celé řízení nevyjádřil.4. Soud ve věci nařídil jednání na 6. 8. 2026. Žalovaný, jemuž bylo předvolání doručeno dne 9. 7. 2026 při zachování lhůty podle § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a jenž byl v předvolání poučen o následcích nedostavení se ve smyslu § 153b odst. 1 o. s. ř., se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla při jednání zastoupena.5. Rozsudek pro zmeškání soud nevydal. Rozhodnutí podle § 153b odst. 1 o. s. ř. je institutem fakultativním a fikce nespornosti skutkových tvrzení žalobkyně by odňala skutkový základ přezkumu, který je soud u nároku ze spotřebitelského úvěru povinen provést i bez návrhu — totiž přezkumu splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb.) a přezkumu zneužívající povahy smluvních ujednání, jak vyžaduje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie ke směrnici Rady 93/13/EHS a ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES.6. Při jednání soud žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby ve vztahu ke každé z obou smluv doplnila konkrétní skutková tvrzení o tom, jak její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, jaké údaje o jeho příjmech, výdajích, závazcích a platební morálce zjistila, z jakých zdrojů je získala a jak je ověřila, jaká konkrétní zjištění učinila a na základě jakého vyhodnocení dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen sjednané povinnosti plnit, a aby ve vztahu ke smlouvě ze dne 27. 9. 2023 uvedla, zda a jak bylo přihlédnuto k povinnostem žalovaného z dřívější smlouvy a k průběhu jejího splácení; k těmto tvrzením byla vyzvána označit důkazy a poučena o následcích nesplnění výzvy. Zástupce žalobkyně na to uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila osobní a majetkové poměry žalovaného ve všech dostupných rejstřících a na základě prohlášení žalovaného samého dospěla k závěru, že je schopen své povinnosti plnit; nad rámec již označených důkazů žádné jiné nabídnout nemůže, neboť žalobkyně je pouhým postupníkem. O odročení jednání ani o poskytnutí lhůty nepožádal. Po poučení podle § 119a o. s. ř. nové skutečnosti netvrdil a důkazy nenavrhl.Skutková zjištění7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 6. 2023 soud zjistil, že ji v Kadani uzavřela společnost , právnická osoba, . jako věřitelka a žalovaný jako dlužník, a to jako neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému 65 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úrok 4 646 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 40 300 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 16 304 Kč a inkasní poplatek za placení splátek v hotovosti v bydlišti 13 650 Kč. Celková dlužná částka činila 139 900 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 74 900 Kč, doba trvání úvěru 20 měsíců, počet splátek 20 po 6 995 Kč, poslední splatná 12. 2. 2025. Podle tabulky v článku „Splatnost, úrok a RPSN” činila při zápůjční úrokové sazbě 8 % ročně a době 20 měsíců roční procentní sazba nákladů 246,22 %. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal celkovou výši úvěru v hotovosti v místě svého bydliště.8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 27. 9. 2023 soud zjistil, že byla uzavřena mezi týmiž stranami, na téže formulářové předloze a rovněž v Kadani. Věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úrok 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a inkasní poplatek 2 700 Kč. Celková dlužná částka činila 27 888 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč, doba trvání 14 měsíců, počet splátek 14 po 1 992 Kč, poslední splatná 27. 11. 2024. Při zápůjční úrokové sazbě 8 % ročně a době 14 měsíců činila RPSN 272,44 %.9. Obě smlouvy shodně stanoví, že nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, přičemž „za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze Dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč”. Dále upravují poplatky za upomínky (250 Kč, 750 Kč a 1 500 Kč) a stanoví, že nastala-li splatnost druhé nebo třetí splátky a dlužník je zároveň v prodlení s úhradou minimálně dvou ze tří posledních splátek, bude celková dlužná částka zcela zesplatněna. V prohlášení dlužníka žalovaný formulářově stvrdil, že mu věřitelka poskytla náležité a dostatečné vysvětlení, na jehož základě je schopen posoudit, zda smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, a že věřitelka vyhodnotila jeho finanční situaci a odpovědně posoudila jeho schopnost úvěr splácet.10. Z transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uhradil v hotovosti sedm plateb — 13. 6. 2023 částku 6 995 Kč, 14. 7. 2023 částku 7 000 Kč, 25. 8. 2023 částku 5 000 Kč, 20. 9. 2023 částku 8 000 Kč, 27. 9. 2023 částku 1 000 Kč, 16. 10. 2023 částku 7 000 Kč a 16. 11. 2023 částku 7 000 Kč, tedy celkem 41 995 Kč. Z transakční historie ke smlouvě č. , hodnota, zjistil tři platby v hotovosti — 28. 9. 2023 částku 1 992 Kč, 16. 10. 2023 částku 2 000 Kč a 16. 11. 2023 částku 2 000 Kč, tedy celkem 5 992 Kč. Po 16. 11. 2023 již žalovaný na žádnou ze smluv neplnil.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelkou a žalobkyní jako postupnicí, soud zjistil, že postupitelka postoupila žalobkyni pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze č. , hodnota, , a to neuhrazené jistiny úvěrů, neuhrazené řádné úroky a neuhrazené poplatky, spolu s právem ze smluvní pokuty a z úroků (čl. 1.1). Podle čl. 5.1 přecházejí práva k převáděným pohledávkám na postupnici dnem zaplacení úplaty. Podle čl. 6.1 se postupitelka zavázala předat postupnici ke každé pohledávce mimo jiné originál smlouvy o úvěru, doklad o poskytnutí a čerpání úvěru, doklad o transakční historii a doklad o posouzení úvěruschopnosti dlužníka u smluv uzavřených po 25. 3. 2013, tj. žádost o úvěr podepsanou dlužníkem včetně fotokopií dokumentů potvrzujících tvrzení dlužníka. Podpisy na smlouvě i na příloze č. , hodnota, byly úředně ověřeny.12. Z přílohy č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pod pořadovým číslem , hodnota, je uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 97 905 Kč a pod pořadovým číslem , hodnota, pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 21 896 Kč. Z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025 a z připojeného výpisu z účtu soud zjistil, že kupní cena byla postupitelce téhož dne uhrazena. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026, učiněných postupitelkou, soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení obou pohledávek oznámeno.13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 3. 2026 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 180 905,52 Kč ve lhůtě do 24. 3. 2026 a že zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 9. 3. 2026.14. Žalobkyně nepředložila žádnou listinu, z níž by se podávalo, jak byla úvěruschopnost žalovaného posouzena — ani žádost o úvěr, ani jakýkoli doklad o jeho příjmech, výdajích a závazcích, ani jediný výstup z rejstříku či úvěrové databáze, a to ani k jedné z obou smluv. Její tvrzení zůstalo i po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v obecné rovině.Skutkový závěr15. Soud má za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, . jako profesionální poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů a žalovaným jako spotřebitelem byly uzavřeny dvě smlouvy o bezúčelovém hotovostním spotřebitelském úvěru — dne 12. 6. 2023 na 65 000 Kč s celkovými náklady úvěru 74 900 Kč a RPSN 246,22 % a dne 27. 9. 2023 na 15 000 Kč s celkovými náklady úvěru 12 888 Kč a RPSN 272,44 %. Na první z nich žalovaný uhradil 41 995 Kč, na druhou 5 992 Kč; po 16. 11. 2023 neplnil.16. Druhá smlouva byla uzavřena za trvání první, jejíž splatnost byla stanovena až na 12. 2. 2025, a to v den, kdy žalovaný doplácel na první úvěr 1 000 Kč. Z transakční historie k první smlouvě přitom plyne, že žalovaný již tehdy nehradil splátky ve sjednané výši a lhůtě — dne 25. 8. 2023 uhradil pouze 5 000 Kč proti splátce 6 995 Kč a další platby činil nepravidelně.17. Prokázáno naproti tomu nebylo, že by původní věřitelka před uzavřením kterékoli z obou smluv získala, ověřila a vyhodnotila jakékoli informace o příjmech, výdajích, závazcích a dosavadní platební morálce žalovaného, a tím spíše nebylo prokázáno, že by žalovaný v rozhodné době úvěruschopný skutečně byl. Prokázáno naopak bylo, že žalobkyně se stala věřitelkou obou pohledávek.Právní posouzení18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ”), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný uzavřel obě smlouvy jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a původní věřitelka jednala jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry. Obě smlouvy proto podléhají kogentní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.19. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně soud shledal prokázanou. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 byla předložena včetně té části přílohy č. , hodnota, , v níž jsou obě pohledávky za žalovaným individualizovány číslem smlouvy, jménem a rodným číslem dlužníka a výší, i včetně podepsané podpisové strany; podmínka přechodu práv podle čl. 5.1 byla splněna zaplacením kupní ceny dne 10. 12. 2025 a postoupení bylo žalovanému oznámeno postupitelkou ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z.20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném v době uzavření obou smluv poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustálené judikatury jde o neplatnost absolutní (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu publikované v Soudních rozhledech č. 10/2023, s. 311; rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a prosazení principu odpovědného úvěrování, čemuž odpovídá pouze sankce absolutní neplatnosti.22. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti tíží toho, kdo ze smlouvy uplatňuje práva. Žalobkyně mu nedostála. Ani po výslovném a podrobném poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. neuvedla jediný konkrétní údaj o tom, jaké informace o žalovaném byly zjišťovány, z jakých zdrojů a s jakým výsledkem; setrvala na obecném tvrzení o prověření „ve všech dostupných rejstřících” a o prohlášení žalovaného samého. Pouhá možnost nahlédnout do úvěrových registrů však komplexní posouzení úvěruschopnosti nenahrazuje, není-li doplněna vyhodnocením konkrétních příjmů, výdajů a celkové finanční zátěže spotřebitele. Formulářové prohlášení dlužníka o tom, že věřitelka jeho finanční situaci vyhodnotila a jeho schopnost splácet odpovědně posoudila, pak vlastní posouzení nenahrazuje vůbec; opačný závěr by z povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ učinil formalitu, kterou by poskytovatel přenesl na spotřebitele.23. Obstát nemůže ani argument, že žalobkyně jako pouhá postupnice další důkazy nabídnout nemůže. Postavení, na které se odvolává, si sjednala jinak: podle čl. 6.1 smlouvy o postoupení pohledávek se postupitelka zavázala předat jí ke každé postupované pohledávce mimo jiné právě doklad o posouzení úvěruschopnosti dlužníka včetně žádosti o úvěr podepsané dlužníkem. Nabyla-li žalobkyně pohledávky, aniž si podklady, na něž měla smluvní nárok, opatřila, nemůže tuto okolnost přenášet k tíži spotřebitele.24. Zvláště je třeba zdůraznit, že druhý úvěr byl žalovanému poskytnut dne 27. 9. 2023, tedy za trvání prvního úvěru splatného až 12. 2. 2025 a v době, kdy žalovaný již splátky prvního úvěru nehradil v sjednané výši a lhůtách. Existující závazek a způsob jeho dosavadního plnění patří podle § 86 odst. 2 ZoSÚ mezi skutečnosti, které poskytovatel posuzuje v prvé řadě. Tvrzení o tom, zda a jak k nim bylo při poskytnutí druhého úvěru přihlédnuto, žalobkyně přes výslovné poučení neuvedla.25. Soud proto uzavírá, že původní věřitelka poskytla žalovanému oba spotřebitelské úvěry, aniž by získala a ověřila takové informace o jeho příjmech, výdajích a celkové finanční zátěži, které by umožňovaly vyloučit důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěry splácet. Obě smlouvy jsou proto podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ neplatné, a to neplatností absolutní, k níž soud přihlédl z úřední povinnosti.26. Podpůrně soud dodává, že obstát by nemohla ani ujednání o úhradách za služby. Vedle úroku sjednaného sazbou 8 % ročně, tedy sazbou zcela obvyklou, se žalovaný zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek, v souhrnu 70 254 Kč u první smlouvy (108 % poskytnuté jistiny) a 12 127 Kč u druhé smlouvy (81 % poskytnuté jistiny). Těmto platbám neodpovídá žádné samostatné protiplnění — uzavření smlouvy, vyhodnocení úvěrového případu i přijetí splátky jsou činnostmi, které poskytovatel vykonává ve vlastním zájmu a v rámci vlastního podnikání. Jde tedy o skrytý úrok, jímž je obcházena deklarovaná zápůjční úroková sazba; ostatně právě tyto platby činí z úvěru produkt s RPSN 246,22 %, resp. 272,44 %. Taková ujednání zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 o. z., a nepřihlíží se k nim (§ 1815 o. z.); zároveň se zjevně příčí dobrým mravům, k čemuž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.; srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005).27. Důsledkem absolutní neplatnosti smluv je, že z nich žalobkyni ani její právní předchůdkyni nemohou vzniknout žádné smluvní nároky. Podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; jde o zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 a násl. o. z., zejména k § 2993 o. z., podle něhož plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Věřiteli tedy nenáleží ani smluvní úrok, ani úhrady za služby, ani smluvní pokuty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. 22 Co 135/2023). Veškerá plnění poskytnutá žalovaným se proto započítávají výlučně na jistinu.28. Na první smlouvě tak z poskytnuté jistiny 65 000 Kč zůstalo po úhradách v souhrnu 41 995 Kč nesplaceno 23 005 Kč, na druhé smlouvě z jistiny 15 000 Kč po úhradách 5 992 Kč nesplaceno 9 008 Kč. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 32 013 Kč (výrok I.).29. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do 127 788,01 Kč, soud žalobu zamítl. Zamítnutá částka zahrnuje rozdíl mezi jistinou vyčíslenou žalobkyní a jistinou skutečně nesplacenou (26 287,80 Kč), smluvní úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru (2 353,33 Kč a 481,36 Kč), veškeré úhrady za služby (49 153 Kč a 9 512,52 Kč) a smluvní pokuty (32 500 Kč a 7 500 Kč).30. K smluvním pokutám soud nad rámec uvedeného poznamenává, že by neobstály ani při platnosti smluv. Podle § 122 odst. 2 ZoSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, a podle § 122 odst. 3 ZoSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně uplatnila pokuty paušálními částkami 32 500 Kč a 7 500 Kč, které přesně odpovídají polovině poskytnutých jistin, tedy zákonnému maximu, aniž by jakkoli objasnila, za prodlení s kterými splátkami a za jaká období byly vypočteny; dodržení dílčích limitů tak nelze přezkoumat. Především však samy smlouvy omezují smluvní pokutu částkou nejvýše 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, takže ani při prodlení se všemi sjednanými splátkami by pokuta nemohla přesáhnout 10 000 Kč u první a 7 000 Kč u druhé smlouvy. Uplatněné částky tedy překračují i smluvně sjednaný strop.31. Neobstály by ani nároky odvozené od zesplatnění. Podle § 124 ZoSÚ stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Žalobkyně sama tvrdí, že právo na zaplacení celé zbývající části celkové dlužné částky vzniklo již dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další splátky, tedy bez jakékoli výzvy a bez třicetidenní lhůty. Uplatněné úhrady za služby jsou přitom právě budoucími náklady spotřebitelského úvěru, jichž se předčasná splatnost podle citovaného ustanovení netýká.32. Nedůvodným je konečně i požadavek na zaplacení příslušenství. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Původní věřitelka své zákonné povinnosti řádně nesplnila. Smluvní úrok pak z neplatné smlouvy uplatnit nelze vůbec. U nároku na vrácení jistiny podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ se spotřebitel nemůže dostat do prodlení dříve, než marně uplyne doba přiměřená jeho možnostem; rozsudek má potud povahu konstitutivní. Kapitalizované úroky ani úroky běžící od 25. 11. 2025 proto soud nepřiznal (výrok II.).33. Povinnost k plnění soud uložil v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Návrh na určení doby odpovídající možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 2 ZoSÚ žádný z účastníků neučinil a o možnostech žalovaného, který zůstal v řízení nečinný, není mezi účastníky spor; nebyl proto důvod odchýlit se od obvyklé pariční lhůty.Náklady řízení34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do 32 013 Kč z žalované jistiny 159 801,01 Kč, tedy přibližně z jedné pětiny; ve zbytku, jakož i v celém rozsahu uplatněného příslušenství, byla úspěšná žalovaná strana. Převážně úspěšnému žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly — nebyl zastoupen, k jednání se nedostavil a v řízení neučinil žádný úkon. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.); výší nákladů, jejichž náhradu žalobkyně požadovala, se za tohoto stavu blíže nezabýval.