Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 3. 6. 2026, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 14 953 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 1. 11. 2025 do zaplacení, a dále nahradit jí náklady řízení ve výši 7 250 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 24. 7. 2025 prostřednictvím webového rozhraní www.zaplo.cz smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v původní výši 1 000 Kč; žalovaný měl následně využít práva na navýšení úvěru a načerpat úvěr v celkové výši 10 000 Kč, splatný nejpozději dne 31. 10. 2025. Úvěr měla původní věřitelka podle žalobních tvrzení žalovanému vyplatit dne 24. 7. 2025 převodem na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný úvěr do data splatnosti nevrátil a dostal se do prodlení; ve smlouvě se zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 4 953 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 953 Kč. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 se společností , právnická osoba, jako postupitelkou; žalovaný byl opakovaně upomínán a dne 20. 3. 2026 mu byla odeslána předžalobní výzva. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru prokázaným, domáhala se žalobkyně přiznání žalované částky v rozsahu jistiny z titulu bezdůvodného obohacení, k jehož prokázání navrhla dotaz na banku žalovaného.2. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní. Přestože mu byla žaloba doručena 24. 7. 2026, k žalobě se po celé řízení nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na 6. 8. 2026, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu včas nepožádal o odročení. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Soud předesílá, že pasivita žalovaného nemohla mít za následek, že by soud vycházel bez dalšího ze skutkových tvrzení žalobkyně. Předmětem řízení je nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž je soud povinen i bez návrhu zkoumat jednak splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb.), jednak případnou zneužívající povahu smluvních ujednání, jak vyžaduje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie ke směrnici Rady 93/13/EHS a ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Tento přezkum soud provedl na základě listin předložených žalobkyní, jíž ohledně skutečností zakládajících uplatněný nárok tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní.Skutková zjištění5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2025 soud zjistil, že ji jako věřitelka uzavřela společnost , právnická osoba, a jako klient žalovaný , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, , tehdy bytem , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dálku prostřednictvím zákaznického účtu na webových stránkách věřitelky; podle závěrečné doložky byl žalovanému dne 24. 7. 2025 v 11:58:21 hodin odeslán potvrzovací kód a žalovaný návrh smlouvy potvrdil v 11:58:37 hodin, tedy šestnáct sekund po odeslání kódu. Šlo o bezúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s úvěrovým rámcem 1 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně a RPSN 659 %, sjednaný na dobu určitou v délce 12 měsíců s tím, že prvních 30 dnů nebude úvěr úročen; minimální měsíční splátka činila 5 % jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. Peněžní prostředky měly být poukázány na účet žalovaného č. , č. účtu, , splátky hrazeny pod variabilním symbolem , var. symbol, (čl. I odst. 1, 7 a 8, čl. II odst. 1).6. Ze smlouvy soud dále zjistil, že podmínkami poskytnutí úvěru bylo mimo jiné doložení všech dokumentů požadovaných pro ověření úvěruschopnosti klienta včetně potvrzení o příjmu a kladný výsledek tohoto ověření (čl. II odst. 2), že úvěruschopnost měla věřitelka ověřovat též dotazy do databází SOLUS, NRKI a BRKI (čl. VII odst. 2) a že před zesplatněním úvěru se zavázala vyzvat klienta k uhrazení dlužné částky a poskytnout mu k tomu „lhůtu alespoň 30 dnů” (čl. V odst. 2 písm. a/). V čl. VIII odst. 3 klient formulářově prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoli dluhu, nenachází se v exekuci, insolvenci ani v tíživé finanční situaci a není si vědom evidence v databázi dlužníků.7. Z dodatku č. , hodnota, ze dne 30. 7. 2025 a z dodatku č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2025, uzavřených týmž způsobem (potvrzovací kód odeslaný a potvrzený dne 30. 7. 2025 ve 3:50 hodin, resp. dne 1. 8. 2025 v 8:52 hodin), soud zjistil, že jimi byl úvěrový rámec navýšen nejprve z 1 000 Kč na 1 800 Kč (RPSN 686 %) a poté na 10 000 Kč (RPSN 735 %), při nezměněné zápůjční úrokové sazbě 279,83 % ročně. Úvěrový rámec byl tak během osmi dnů zvýšen na desetinásobek. Preambule obou dodatků obsahuje toliko obecné konstatování, že klient „splnil podmínky stanovené věřitelem”.8. Z výpisů z běžného účtu vedeného u , právnická osoba, . soud zjistil, že z účtu původní věřitelky byly ve prospěch účtu č. , č. účtu, provedeny tři odchozí platby, a to dne 24. 7. 2025 částka 1 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 30. 7. 2025 částka 800 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a dne 1. 8. 2025 částka 8 200 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .9. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 7. 2026, které si soud vyžádal k ověření žalobního tvrzení o vyplacení úvěru dne 24. 7. 2025, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že mu byla dne 24. 7. 2025 od společnosti , právnická osoba, připsána částka 1 000 Kč.10. Z listiny označené „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, ” ze dne 31. 10. 2025 soud zjistil, že jí původní věřitelka žalovanému oznámila, že mu k tomuto dni zesplatňuje úvěr ze smlouvy č. , hodnota, , a vyzvala jej k okamžité úhradě. Rozpis dlužné částky k 31. 10. 2025 zní: jistina 9 500 Kč, smluvní úrok 4 953 Kč, smluvní pokuta 25 Kč, poplatky za upomínku 100 Kč, celkem 14 578 Kč. Listina neposkytuje žádnou lhůtu k dodatečnému plnění a ve spise není založena žádná dřívější výzva, jíž by byl žalovaný před zesplatněním vyzván k úhradě dlužné splátky s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů.11. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelkou a žalobkyní jako postupnicí (podpisy úředně ověřeny dne 17. a 18. 12. 2025) soud zjistil, že jejím předmětem je toliko „stanovení podmínek pro postupování Pohledávek z Postupitele na Postupníka” (čl. , právnická osoba, vlastnímu postoupení dochází až na základě dílčích smluv, které se uzavírají tak, že postupitelka zašle postupnici na sjednanou e-mailovou adresu tzv. Datovou pásku; okamžikem jejího doručení je dílčí smlouva uzavřena a pohledávky v Datové pásce uvedené jsou postoupeny (čl. 3.1 a čl. 4.1). Podle čl. 4.3 písm. c) se postupitelka zavázala do 21 dnů od uzavření dílčí smlouvy zaslat postupnici seznam postoupených pohledávek se specifikací dílčí smlouvy a s čísly úvěrových smluv, jmény a rodnými čísly klientů, přičemž tento seznam „je činěn formou Společného prohlášení Postupitele a Postupníka a podepsán podpisy oprávněných osob za Postupitele i Postupníka”; vzor tvoří Příloha 7, podle níž má prohlášení obsahovat též datum uzavření rámcové smlouvy i konkrétní dílčí smlouvy a podle níž se strany výslovně dohodly, že tento dokument bude sloužit jako důkazní prostředek k prokázání postoupení v soudním řízení.12. Z listiny označené „Seznam” soud zjistil, že jde o pětistránkovou nedatovanou a nepodepsanou tabulku bez záhlaví a bez identifikace smluvních stran, obsahující sloupce RefNo, VS, CISLO_SMLOUVY, Jmeno, Prijmeni, RodneCislo a Castka; pod referenčním číslem , hodnota, je v ní uvedeno číslo smlouvy , Anonymizováno, , , Jméno žalovaného, , rodné číslo , hodnota, a částka 14 953 Kč. Listina neodkazuje na rámcovou smlouvu ani na žádnou dílčí smlouvu a nemá náležitosti společného prohlášení podle čl. 4.3 písm. c) a Přílohy 7 rámcové smlouvy. Datová páska ani doklad o jejím doručení předloženy nebyly.13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2026, učiněného žalobkyní v zastoupení postupitelky na základě plné moci ze dne 18. 12. 2025, a z výzvy k úhradě před podáním žaloby z téhož dne, opatřené referenčním číslem , hodnota, , soud zjistil, že obě listiny označují jako postoupenou pohledávku pohledávku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a že výzva požaduje úhradu 9 331,08 Kč, z toho „neuhrazené jistiny” ve výši 5 731,08 Kč a nákladů právního zastoupení 3 600 Kč. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že zásilka pro žalovaného byla podána k poštovní přepravě dne 20. 3. 2026.14. Žalobkyně netvrdila a nedoložila žádnou konkrétní skutečnost o tom, jakým způsobem původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného; nepředložila žádost o úvěr, žádný doklad o jeho příjmech a výdajích, žádný výpis z jeho bankovního účtu ani jediný výstup z databází SOLUS, NRKI či BRKI nebo z insolvenčního rejstříku, a to ani ke dni uzavření smlouvy, ani ke dni uzavření dodatků. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. přitom soud žalobkyni poskytnout nemohl, neboť se k nařízenému jednání nedostavila ona ani její zástupkyně, ačkoli byly řádně předvolány. Podle ustálené soudní praxe lze žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítnout i tehdy, připravil-li se účastník nedostavením se k jednání sám o možnost být podle § 118a o. s. ř. poučen (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 39 Co 420/2007).Skutkový závěr15. Soud má z provedených důkazů za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, jako profesionální poskytovatelkou spotřebitelských úvěrů a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 24. 7. 2025 na dálku uzavřena smlouva o bezúčelovém nezajištěném spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s úvěrovým rámcem 1 000 Kč, zápůjční úrokovou sazbou 279,83 % ročně a RPSN 659 %, a že závazek z ní byl dodatky ze dne 30. 7. a 1. 8. 2025 změněn tak, že úvěrový rámec byl navýšen nejprve na 1 800 Kč (RPSN 686 %) a poté na 10 000 Kč (RPSN 735 %). Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 24. 7. 2025 převodem na jeho bankovní účet; k ověření tohoto tvrzení soud opatřil sdělení banky, z něhož vyplynulo, že žalovanému byla uvedeného dne připsána částka 1 000 Kč. Za prokázané tak soud vzal poskytnutí částky 1 000 Kč.16. Dne 31. 10. 2025 původní věřitelka úvěr zesplatnila, aniž by žalovanému předtím poskytla lhůtu alespoň 30 dnů k úhradě dlužné splátky; ke dni zesplatnění vyčíslila svou pohledávku částkou 14 578 Kč, z toho nesplacenou jistinu částkou 9 500 Kč.17. Prokázáno naproti tomu nebylo, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy a před oběma navýšeními úvěrového rámce získala, ověřila a vyhodnotila jakékoli informace o příjmech, výdajích, majetku, závazcích a dosavadním způsobu plnění dluhů žalovaného, a tím spíše nebylo prokázáno, že by žalovaný v rozhodné době úvěruschopný skutečně byl. Prokázáno nebylo ani to, že by pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, přešla na žalobkyni; předložena byla toliko rámcová smlouva, která sama žádnou pohledávku nepřevádí, a nepodepsaný a nedatovaný seznam, jenž nemá náležitosti listiny, kterou měl být převod podle rámcové smlouvy osvědčen. Konečně bylo zjištěno, že oznámení o postoupení i předžalobní výzva se týkají pohledávky z jiné smlouvy (č. , hodnota, ) a v jiné výši (5 731,08 Kč), než která je předmětem tohoto řízení.Právní posouzení18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ”), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný uzavřel smlouvu jako fyzická osoba mimo rámec své podnikatelské činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), a původní věřitelka jednala jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry. Posuzovaná smlouva proto naplňuje znaky spotřebitelského úvěru a podléhá kogentní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.19. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustálené judikatury jde o neplatnost absolutní (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu publikované v Soudních rozhledech č. 10/2023, s. 311, a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); záměrem zákonodárce bylo posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a prosazení principu odpovědného úvěrování, čemuž odpovídá pouze sankce absolutní neplatnosti. Splnění této povinnosti je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti i tehdy, zůstane-li žalovaný zcela pasivní.21. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti tíží toho, kdo ze smlouvy uplatňuje práva. Žalobkyně této povinnosti nedostála ani zčásti: netvrdila, jaké údaje o žalovaném původní věřitelka zjišťovala, z jakých zdrojů je čerpala a k jakému výsledku dospěla, a nepředložila jedinou listinu, z níž by se posouzení úvěruschopnosti podávalo — ani potvrzení o příjmu, jehož doložení sama smlouva označuje za podmínku poskytnutí úvěru, ani jediný výstup z databází, jejichž využití smlouva předpokládá. Formulářové prohlášení žalovaného v čl. VIII odst. 3 smlouvy vlastní posouzení úvěruschopnosti nenahrazuje; opačný závěr by z povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ učinil pouhou formalitu, kterou by poskytovatel přenesl na spotřebitele.22. Povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost stíhala původní věřitelku nejen před uzavřením smlouvy, ale výslovně též před každou změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru. Takovými změnami byly oba dodatky, jimiž byl úvěrový rámec během osmi dnů zvýšen na desetinásobek. Že by se věřitelka v mezidobí schopností žalovaného splácet jakkoli zabývala, z ničeho neplyne; naopak postupné navyšování úvěrového rámce spotřebiteli, který dosud neuhradil ani první splátku, důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet spíše zakládá než vyvrací.23. Soud proto uzavírá, že původní věřitelka poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by získala a ověřila informace umožňující vyloučit důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Smlouva č. , hodnota, včetně obou dodatků je tedy podle § 87 odst. 1 věty první ZoSÚ absolutně neplatná, k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti.24. K témuž závěru vede i posouzení smlouvy z hlediska dobrých mravů. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (…). Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.25. Zápůjční úroková sazba 279,83 % ročně a RPSN dosahující podle dodatku č. , hodnota, výše 735 % znamenají, že úrok za jediný rok trvání úvěru by činil bezmála trojnásobek sjednaného úvěrového rámce. Taková odměna za poskytnutí peněžních prostředků překračuje obvyklou úrokovou míru řádově, tedy nikoli jen několikanásobně, jak podle ustálené judikatury postačuje k závěru o rozporu s dobrými mravy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 33 Odo 236/2005). Byl-li takový úvěr poskytnut a během několika dnů desetinásobně navýšen spotřebiteli, o jehož majetkových poměrech si věřitelka žádné informace neopatřila, je ujednání o úroku a o celkových nákladech úvěru v rozporu s dobrými mravy a naplňuje i znaky lichvy podle § 1796 o. z. Smlouva je proto neplatná i z tohoto samostatného důvodu.26. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy je, že z ní žalobkyni ani její předchůdkyni nemohou vzniknout žádné smluvní nároky. Podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem; jde o zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení podle § 2991 a násl. o. z., zejména k § 2993 o. z., podle něhož plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Věřiteli tedy nenáleží ani smluvní úrok, ani poplatky či smluvní pokuty. Uplatněný nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 4 953 Kč tak postrádá právní základ.27. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nárok na smluvní úrok by neobstál ani při platnosti smlouvy. Podle § 124 ZoSÚ stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Poskytnutí třicetidenní lhůty, k němuž se původní věřitelka zavázala i v čl. V odst. 2 písm. a) smlouvy, nebylo tvrzeno ani prokázáno; listina ze dne 31. 10. 2025 zesplatnění pouze oznamuje. Zesplatnění tak nebylo provedeno v souladu se zákonem.28. Zbývá posoudit, zda žalobkyni náleží alespoň nárok na vrácení poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Ani v tomto rozsahu žaloba důvodná není, a to ze tří samostatných důvodů.29. Předně bylo poskytnutí jistiny prokázáno pouze co do 1 000 Kč. Řízení je ovládáno projednací zásadou a soud vychází ze skutkových tvrzení účastníků, která nemůže nahrazovat vlastní vyhledávací činností. Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl žalovanému vyplacen dne 24. 7. 2025 převodem na jeho bankovní účet, a právě k ověření tohoto tvrzení soud opatřil sdělení banky, které potvrdilo připsání částky 1 000 Kč. Skutkové tvrzení o tom, kdy a jakými dalšími platbami mělo být žalovanému poskytnuto zbývajících 9 000 Kč, však žaloba neobsahuje; platby ze dne 30. 7. a 1. 8. 2025 vyplynuly teprve z výpisů z účtu původní věřitelky a soud je proto ani nemohl učinit předmětem ověření u banky žalovaného. Poskytnutí jistiny přesahující 1 000 Kč tedy nebylo tvrzeno, natož prokázáno. Tomu ostatně odpovídá i to, že samotné vyčíslení původní věřitelky ke dni zesplatnění uvádí nesplacenou jistinu ve výši 9 500 Kč, kdežto žaloba požaduje 10 000 Kč, aniž by rozdíl 500 Kč byl objasněn.30. Dále nebyla splatnost tohoto nároku dosud nastolena. Podle § 1958 odst. 2 o. z. nebyl-li čas plnění ujednán, určen právním předpisem nebo stanoven rozhodnutím, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Teprve okamžikem, kdy se řádná výzva věřitele dostane do dispozice dlužníka, počíná běžet doba přiměřená možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ (srov. K. , adresa, rozhledy č. , hodnota, —8/2025, s. 221). Jediná výzva, kterou žalobkyně předložila — výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 3. 2026, podaná k poštovní přepravě dne 20. 3. 2026 — se však týká pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 5 731,08 Kč, tedy jiné pohledávky v jiné výši, než jaká je žalována. Takovou výzvu nelze považovat za výzvu k plnění ve vztahu k žalovanému nároku a nemohla proto vyvolat jeho splatnost.31. Především však žalobkyně neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). K převodu práva dochází účinností postupní smlouvy, nikoli uzavřením rámcové dohody o tom, za jakých podmínek budou pohledávky teprve v budoucnu postupovány. Rámcová smlouva ze dne 18. 12. 2025 podle svého čl. 2, 3.1 a 4.1 žádnou pohledávku nepřevádí; k převodu dochází až uzavřením dílčí smlouvy doručením Datové pásky. Žalobkyně však netvrdila, kdy a s jakým obsahem byla dílčí smlouva ohledně pohledávky za žalovaným uzavřena, a Datovou pásku ani doklad o jejím doručení nepředložila. Listina označená „Seznam” pak nemá náležitosti společného prohlášení podle čl. 4.3 písm. c) a Přílohy 7 rámcové smlouvy, tedy listiny, o níž se samy smluvní strany dohodly, že bude sloužit jako důkazní prostředek k prokázání postoupení v soudním řízení; jde o nedatovaný a nepodepsaný přehled, jehož původ ani okamžik vzniku nelze ověřit.32. Pochybnosti prohlubují i listiny, jimiž žalobkyně postoupení sama dokládá: oznámení o postoupení ze dne 18. 3. 2026 i předžalobní výzva z téhož dne shodně označují jako postoupenou pohledávku pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 5 731,08 Kč. Žalobkyně tedy dlužníkovi ve smyslu § 1882 odst. 1 o. z. oznámila postoupení jiné pohledávky, než kterou v tomto řízení uplatňuje, a tento rozpor nijak nevysvětlila.33. Uplatnila-li žalobkyně eventuálně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu jistiny, nemůže obstát ani ten. Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné smlouvy náleží tomu, kdo plnil, tedy původní věřitelce; že na ni přešlo, žalobkyně z důvodů rozvedených výše neprokázala. Nad 1 000 Kč navíc nebyl prokázán ani rozsah plnění. Eventuální nárok proto sdílí osud nároku hlavního.34. Konečně nemohl obstát ani požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Právo na úrok z prodlení předpokládá jednak existenci splatného dluhu, jednak řádné splnění povinností na straně věřitele; ani jedno zde dáno není. Spotřebitel se přitom u nároku podle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ nemůže dostat do prodlení dříve, než marně uplyne doba přiměřená jeho možnostem.Závěr35. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku). Smlouva, z níž žalobkyně své právo dovozuje, je absolutně neplatná pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele i pro rozpor s dobrými mravy, takže nároky na smluvní úrok a na příslušenství z ní vůbec nevznikly; poskytnutí jistiny bylo prokázáno jen co do 1 000 Kč, nárok na její vrácení dosud není splatný a žalobkyně navíc neprokázala, že by se stala jeho věřitelkou. Totéž platí pro eventuálně uplatněný nárok z bezdůvodného obohacení.Náklady řízení36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně nebyla úspěšná ani částečně, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nenáleží. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, tomu však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly — nebyl zastoupen, k jednání se nedostavil a v řízení neučinil žádný úkon. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok II. rozsudku).37. Za tohoto stavu se neuplatní ani úprava odměny za zastupování v řízení o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ani rozhodování podle poměru úspěchu účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému nebylo uloženo žádné plnění, nepřicházelo v úvahu ani stanovení pariční lhůty, ani uložení povinnosti plnit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.