Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, (návrh na vydání el. platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí , částka, spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobkyně svůj nárok opírala o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s počátečním úvěrovým limitem stanoveným ve smlouvě, který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše , částka, . Poskytnutý úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím vydané platební úvěrové karty. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,78 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po , částka, včetně pojistného splatných vždy k 15. dni v měsíci. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky v souladu se sazebníkem. Předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému úvěr na základě smlouvy čerpat, žalovaný však svou povinnost úvěr splácet neplnil řádně a dostal se splácením úvěrových splátek do prodlení. Při prodlení žalovaného s placením nejméně dvou splátek úvěru v dohodnutém termínu nebo jedné splátky po dobu trvající déle, než tři měsíce byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a zároveň požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že na úvěr nebylo plněno, využila předchůdkyně žalobkyně svého práva a od smlouvy s účinností ke dni , datum, odstoupila, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně příslušenství. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písmeně oznámeno. Žalovaná částka ve výši , částka, představuje dlužnou jistinu , částka, , dlužné poplatky ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení smlouvy ve výši , částka, . Žalobkyně dále požaduje příslušenství z dlužné jistiny, a to zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku.2. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně svá tvrzení, když uvedla, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, č. , hodnota, dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr s počátečním disponibilním limitem ve výši , částka, . K otázce prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením jakékoliv smlouvy prověřovala schopnost žalovaného jako potencionálního zákazníka dostát svým závazkům z případně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru v několika krocích, resp. z několika zdrojů. V prvé řadě ověřila totožnost žalovaného, a to prostřednictvím dokladu totožnosti. V případě žalovaného šlo o občanský průkaz č. , hodnota, platný do , datum, . Předchůdkyně žalobkyně si zároveň ověřila platnost občanského průkazu v databázi neplatných dokladů s negativním výsledkem. Dále byla provedena interní analýza příslušných klientských dat a jejich ověření a posouzení prošlo interními pravidly podle tzv. rozhodovacího stromu. Dále byly prověřeny veřejné a komerční registry či databáze shromažďující informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce žalovaného. Negativní výsledek posouzení z databází neumožňuje pokračování v procesu žádosti o poskytnutí úvěru. Předchůdkyně žalobkyně dále ověřovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vyhledáním žalovaného v registru SOLUS, v registru CRIF, v CEE a získáním informací přímo od žalovaného, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, , jeho náklady na bydlení činí , částka, , je svobodný a má jednu vyživovací povinnost. Měsíční splátka nového úvěru činila k datu uzavření smlouvy , částka, . Podle provedených zjištění nebyl žalovaný povinen hradit další měsíční splátky úvěrů. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi příjmy žalovaného a jeho výdaji činil , částka, , dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že po odečtení nové měsíční splátky, disponoval žalovaný dostatečně vysokou částkou pro zajištění svých veškerých základních potřeb.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:6. Z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 20 ve spojení s výsledkem úvěruschopnosti na č. l. 21 soud zjistil, že žalovaný měl doložil občanský průkaz. Žalovaný měl být ověřen v registru SOLUS, CEE a CRIF. Čistý hlavní příjem měl činit , částka, měsíčně. Náklady na bydlení – nájemné mělo činit , částka, měsíčně, splátky úvěrů měly být nulové. Rozdíl příjmů a výdajů činil , částka, , úvěrová splátka , částka, měsíčně. Žalovaný byl shledán úvěruschopným.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato obsahuje ujednání o tom, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému revolvingový úvěr s disponibilním úvěrovým limitem , částka, . Úvěr mohl být čerpán průběžně a opakovaně za účelem financování nákupu zboží a/nebo poskytování služeb na základě smlouvy o koupi zboží u smluvního obchodníka nebo i za sjednaných podmínek neúčelově. Účelové čerpání úvěru bylo využito na koupi zboží u prodejce ve výši , částka, na herní konzoli, kdy žalovaný měl tuto část splácet v pravidelných 24měsíčních splátkách po , částka, . Roční úroková sazba činila 22,78 % a RPSN 22,8 %. Celková částka splatná žalovaným měla činit , částka, . Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného.8. Dopisem ze dne , datum, , včetně poštovního podacího archu ze dne , datum, , předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru z důvodu, že žalovaný porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dluhu ve výši , částka, .9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a interní tabulky předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. V tabulce je uvedeno, že aktuální dlužná jistina činila , částka, .10. Z neoznačené listiny předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že se jedná o přehled čerpání a splátek (číslo smlouvy 91688541). Z přehledu je patrné, že žalovaný čerpal celkem , částka, a ničeho neuhradil.11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že předmětná pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni.12. Z upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu dlužné částky ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, , jinak se vystavuje riziku podání žaloby.13. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne , datum, k zaplacení dluhu ve výši , částka, . Ze sledování zásilek je patrné, že tato výzva byla odeslána dne , datum, .14. Z listiny označené všeobecné pojistné podmínky, soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.15. Soud má za prokázané tyto skutečnosti: Dne , datum, hodlala předchůdkyně žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru za použití prostředků komunikace na dálku. Tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s limitem , částka, , s možností opakovaného čerpání, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši , částka, . Žalovaný za doby trvání smluvního vztahu dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne , datum, odstoupila z důvodů porušení povinností na straně žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.20. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.21. Podle § 562 odst. 1 o. z písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.22. Podle § 582 odst. 1, věty první, o. z není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).24. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části a z jiných než žalobkyní uvedených důvodů. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit, včetně úroků. Předložená smlouva o úvěru ze dne , datum, není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní „na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného „pouze“ použila) a kdo smlouvu o úvěru elektronicky podepsal. Aktivní věcná legitimace k podání žaloby vyplývá z § 1879 o. z.25. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o.z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřela žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající s předchůdkyní žalobkyně o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první o.z., ani § 562 odst. 1 o.z.26. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, kdy přesný postup nebyl ze strany žalobkyně uveden. Tato forma uzavírání smlouvy nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o.z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.27. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet, resp. žalobkyně neprokázala, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně sice tvrdila, že informace od žalovaného zjišťovala, kdy uváděla že má čistý příjem , částka, . Výdaje na bydlení – nájemné , částka, a splátky úvěrů měly být nulové, ostatní výdaje uvedeny nebyly. Předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že nahlédla do registru SOLUS, CEE a CRIF, k tomuto však žalobkyně nepředložila ani neuvedla žádný doklad. Tvrzená příjmová ani výdajová stránka žalovaného nebyla ze strany předchůdkyně žalobkyně nijak prověřena. Soudu nebyl předložen žádný doklad obsahující skutečné příjmy a výdaje žalovaného, a ani ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by je žalovaný dokládal. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímala o reálné příjmy ani výdaje žalovaného. Ze strany předchůdkyně žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.28. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o.z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).29. S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o úvěru je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit prokazatelně poskytnuté finanční prostředky (, částka, ) ponížené o již učiněné splátky (, částka, ) v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku , částka, (42 911 – 0), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť úprava obsažená v zákoně o úvěru ve vztahu k obecné úpravě obsažené v občanskému zákoníku úpravou speciální. Žalobkyně tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 o.z.), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle § 87 zákona o úvěru spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož však možnostem žalovaného neodpovídají žádné splátky a ani nedeklaroval očekávání jakýchkoliv příjmů v budoucnosti, uložil mu soud dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.30. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 35,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.