Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 24. 4. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, , a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, v souvislosti s nimiž právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému dne 24. 7. 2023 částku 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Uzavření úvěrové smlouvy však žalobkyně nebyla schopna doložit, a proto požadovala vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu. Pohledávku vůči žalovanému žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 4. 2024 se společností , právnická osoba, Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a byly splněny ostatní zákonné podmínky pro takový postup.4. Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 a přípisem , právnická osoba, ., obsahujícím údaje o majiteli bankovního účtu č. , č. účtu, a přehled pohybů na tomto účtu za období od 24. 7. 2023 do 31. 7. 2023.5. Z přípisu , právnická osoba, ., soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, je běžným účtem vedeným v českých korunách, k němuž měl žalovaný právo nakládat. Z přehledu pohybů na tomto účtu soud dále zjistil, že dne 24. 7. 2023 byla na účet připsána částka 15 000 Kč, odeslaná z účtu č. , č. účtu, . Platba byla označena variabilním symbolem , var. symbol, , jako název účtu plátce byla uvedena společnost , právnická osoba, a ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno „uzavření úvěrové smlouvy u viasms , Jméno žalovaného, “. Tím bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a že tato částka byla připsána na bankovní účet, s nímž byl žalovaný oprávněn nakládat.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, jako postupitelka postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni jako postupnici. Žalobkyně se tak stala věřitelkou žalovaného a je v tomto řízení aktivně věcně legitimována.7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 7. 2023 částku 15 000 Kč. Přestože byla platba podle údajů uvedených v přehledu pohybů na bankovním účtu poukázána v souvislosti s jednáním o uzavření úvěrové smlouvy, uzavření takové smlouvy ani existence jiného právního důvodu, na jehož základě by si žalovaný mohl poskytnuté peněžní prostředky ponechat, nebyly v řízení prokázány. Žalovaný žádný právní důvod přijetí a ponechání uvedené částky netvrdil a k žalobě se nevyjádřil.9. Žalovaný tak přijetím částky 15 000 Kč získal na úkor právní předchůdkyně žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který je povinen vydat. Jelikož pohledávka byla postoupena žalobkyni a žalovaný neprokázal, že by ji zcela nebo zčásti splnil, soud žalobě co do jistiny ve výši 15 000 Kč vyhověl.10. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k vrácení poskytnutých peněžních prostředků výzvou k plnění odeslanou dne 13. 4. 2024, v níž mu poskytla k plnění dodatečnou lhůtu deseti dnů. Žalovaný byl proto povinen plnit nejpozději dne 23. 4. 2024. Jelikož dluh v této lhůtě nesplnil, dostal se počínaje dnem 24. 4. 2024 do prodlení.11. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení, není-li odpovědný za prodlení. Výše úroku z prodlení se určí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 tohoto nařízení odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.12. Pro prodlení vzniklé v prvním kalendářním pololetí roku 2024 činila zákonná sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně. Soud proto žalobkyni vedle jistiny přiznal také úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 4. 2024 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení. Zástupci žalobkyně náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty 15 000 Kč, a to ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby provedených přede dnem nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb. (§ 15 a. t.), jimiž byly převzetí a příprava zastoupení a výzva k plnění [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t.], a dále ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby provedený po 1. 1. 2025, jímž byl sepis žaloby [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.]. Zástupci žalobkyně dále náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Zástupce žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkové náklady řízení tak činí 2 100 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.