Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, a žalovaným byla dne 19.8.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit spolu s částkou ve výši 24 690 Kč a to v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč. Na dlužnou částku však ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 postoupena žalobkyni. Předmětem řízení je pouze zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 20.2.2024 do 21.10.2025 ve výši 4 998,61 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od 22.10.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru svobodný, bydlel v nájemním bytě, měl 2 vyživovací povinnosti. Byl zaměstnán jako dělník na plný úvazek, přičemž jeho čistý příjem činil 20 033 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činily 23 000 Kč. Žalovaný splácel jiný úvěr částkou ve výši 500 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činily 2 000 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli dne 19.8.2022 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 21 828 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 483 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, , , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni.8. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení.9. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Z citovaných ustanovení vyplývá, že před uzavřením smlouvy musí poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Poruší-li poskytovatel tuto povinnost, je smlouva neplatná. Tvrzení a doložení, že došlo k řádnému přezkumu úvěruschopnosti spotřebitele je základním žalobním tvrzením. Je nutné prokázat, že poskytovatel úvěru získal komplexní přehled o příjmech a výdajích spotřebitele s výsledkem, že spotřebitel je schopen úvěr řádně a včas splácet.15. Úvěruschopnost nebyla řádně posouzena, protože věřitel vycházel z evidentně neúplných a nevěrohodných údajů o výdajích spotřebitele. Žalovaný byl svobodný, bydlel v nájemním bytě a měl dvě vyživovací povinnosti. Přesto byly jeho celkové měsíční výdaje stanoveny jen na 2 000 Kč, vedle splátky jiného úvěru 500 Kč. Taková částka zjevně nemohla zahrnovat alespoň náklady na nájem a služby, stravu, běžné životní potřeby ani náklady související s výživou dvou dětí. Věřitel tedy nemohl bez dalšího považovat tento údaj za dostatečný a spolehlivý. Další příjem domácnosti 23 000 Kč sám o sobě závěr o úvěruschopnosti žalovaného neodůvodňuje. Nebylo-li zjištěno, kdo jej pobírá, zda jde o stabilní příjem a v jakém rozsahu je použitelný pro úhradu závazků žalovaného, nelze jej automaticky započíst jako jeho disponibilní příjem. Věřitel měl ověřit skutečné příjmy, pravidelné náklady domácnosti, nájemné, vyživovací povinnosti a všechny existující závazky. Nový úvěr představoval jistinu 20 000 Kč a poplatek 21 828 Kč; žalovaný měl hradit splátky 2 483 Kč měsíčně. Posouzení proto muselo reálně prokázat, že žalovanému po zaplacení skutečných životních nákladů, výživného a dosavadní splátky 500 Kč zůstává dostatek prostředků k dlouhodobému a řádnému placení této splátky. Pouhé mechanické převzetí částky 2 000 Kč jako výdajů takový závěr neumožňuje.16. Uzavřená smlouva o úvěru je proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.17. Poskytnuté peněžní prostředky tak byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen tuto částku dle § 2991 občanského zákoníku vrátit.18. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do této částky (výrok I.).19. Ve zbylé části soud žalobu zamítl (výrok II.).20. Zamítnutí se týká i zákonného úroku z prodlení.21. Jde-li o otázku prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté jistiny a tedy nároku na úrok z prodlení, je třeba vycházet ze shora citovaných ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků, nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Nová dohoda o splatnosti nebyla ani tvrzena. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru. Výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 13.4.2026, č.j. , spisová značka, ).22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť neúspěch žalobkyně se týkal pouze příslušenství. Celkové náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna ve výši 3 x 400 Kč (dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3 paušální částky náhrad hotových výdajů advokáta po 100 Kč podle § 14b odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty i náhrada této daně ve výši 21 % ze součtu odměny a hotových výdajů. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní tak činí 2 615 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.