Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2024, doplněnou k výzvě soudu podáním doručeným dne 28. 5. 2026, domáhala na žalovaném zaplacení 22.092,82 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 26. 6. 2023 uzavřela prostřednictvím svého samostatného zprostředkovatele , právnická osoba, . (dále jen „prodávající“), na prodejním místě „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ se žalovaným smlouvu o nákupu na splátky číslo , Anonymizováno, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému účelový úvěr ve výši 21.790,00 Kč na nákup mobilního telefonu , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „zboží“) u prodávajícího, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 20. 3. 2024 zesplatnila. Ani poté žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni nesplnil, respektive žalobkyně tvrdila, že žalovaný nezaplatil ani jednu splátku. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že ověřila neexistenci závazků žalovaného po splatnosti prostřednictvím insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, rejstříku SOLUS, Bankovního a Nebankovního registru klientských informací (BRKI a NRKI) a ve své interní databázi. Dále vycházela z tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr, kde uvedl příjem ve výši 22.000,00 Kč a nulové finanční závazky, respektive závazky ve výši 2.500,00 Kč (z doplnění žaloby není zřejmé, které z těchto tvrzení platí). Příjmy žalovaného nijak neověřovala, jeho pravidelné měsíční výdaje ani nezjišťovala.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, bylo proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), jednáno a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti, respektive i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a (jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují) má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:4. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout při zaplacení ceny zboží prodávajícímu finanční prostředky ve výši 21.790,00 Kč a žalovaný se zavázal jí tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši 14,99 % ročně splatit ve třiceti šesti měsíčních splátkách po 804,93 Kč do 20. 6. 2026; součástí smlouvy je splátkový kalendář (zjištěno ze smlouvy, včetně potvrzení o jejím podpisu). Na účet prodávajícího zaslala žalobkyně částku ve výši 21.790,00 Kč dne 27. 6. 2023 (zjištěno z výpisu transakcí z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, .). Do 20. 1. 2024 měl mít žalovaný uhrazeno celkem sedm splátek v celkové výši 5.634,51 Kč, z toho na jistině měl mít zaplaceno celkem 3.539,62 Kč, přičemž v první splátce byla obsažena splátka jistiny ve výši 538,18 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy). Ke dni 7. 2. 2024 dlužil žalovaný na jistině 3.001,44 Kč (zjištěno z opakované výzvy k úhradě ze dne 7. 2. 2024). Na poskytnutý úvěr uhradil žalovaný pouze první splátku ve výši 804,93 Kč (zjištěno z tabulky umoření a zároveň výpočtem učiněným na základě výše uvedených údajů zjištěných ze splátkového kalendáře a opakované výzvy k úhradě ze dne 7. 2. 2024).5. V době uzavření smlouvy měl žalovaný jeden nesplátkový závazek – kontokorentní úvěr ve výši 1.000,00 Kč, přičemž u žalovaného nebylo možno vypočíst CB skóre s poznámkou „příliš nové pro skórování“ (zjištěno z registru klientských informací).6. Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 15. 11. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 8. 11. 2024), která byla odeslána žalovanému dne 8. 11. 2024 (zjištěno z poštovního podacího archu).7. Žalovaný se narodil , Datum narození žalovaného, systému základních registrů). Nemá postavení dlužníka v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku). Proti žalovanému byla zahájena u , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, celkem dvě exekuční řízení, a to v roce 2024 a 2026 (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu). Ke dni 12. 5. 2026 bylo vůči žalovanému vedeno jedno exekuční řízení zahájené v roce 2024 (zjištěno lustrací Centrální evidence exekucí).8. Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.9. Na základě ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Na základě ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 ZSÚ třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, čj. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. , spisová značka, ).13. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a žalobkyní posuzoval dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky, které však žalovaný nevrátil.15. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací o závazcích žalovaného získaných z veřejně dostupných registrů a z informací od žalovaného o jeho příjmu, avšak údaje sdělené žalovaným nijak neověřila a na zjišťování pravidelných výdajů žalovaného rezignovala zcela. Takto nedostatečně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného navíc za situace, kdy ani dle výpisu z klientských informací nemohl být proveden skóring žalovaného pro nedostatečné informace o něm (zřejmě i s ohledem na věk žalovaného, který byl relativně krátce zletilý). Protože žalobkyně jako poskytovatelka úvěru neověřila ani existenci a stabilitu žalovaným deklarovaného příjmu, nezjistila pravidelné výdaje žalovaného a měla k dispozici pouze neúplné prověření žalovaného v registrech (nebylo možné stanovit skóre), nemohl výsledek posouzení úvěruschopnosti poskytnout dostatečně podložený závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného v postavení spotřebitele pravidelně hradit sjednané splátky. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti se pak navíc fakticky projevilo obratem po poskytnutí úvěru, když žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze jedinou splátku ve výši 804,93 Kč a záhy po jeho poskytnutí začaly být vůči němu jiné dluhy vymáhány exekučně (závěr soudu o porušení § 86 ZSÚ stojí na absenci zjištění výdajů a neověření příjmů žalovaného ze strany žalobkyně a neexistenci skóre žalovaného v registrech, nesplácení úvěru žalovaným je pouze následnou okolností potvrzující postup žalobkyně nesouladný se ZSÚ).16. Jelikož žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva číslo , Anonymizováno, s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že zaplacením předmětné částky žalobkyní na účet prodávajícího vznikl žalovanému na úkor žalobkyně bez právního důvodu prospěch, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil (majetkovým prospěchem žalovaného bylo plnění jeho dluhu vůči prodávajícímu, respektive nabytí zboží financovaného prostředky žalobkyně) – plnění třetí osobě bylo poskytnuto na účet žalovaného a v jeho prospěch. Žalovaný je proto povinen v souladu s ustanovením § 2991 OZ částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, vrátit.17. Pokud jde o přiměřenou dobu k vrácení této částky, soud neshledal žádné okolnosti, na jejichž podkladě by mohl dospět k závěru, že tak žalovaný nemohl učinit ve lhůtě, kterou mu určila žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 8. 11. 2024 (viz ustanovení § 1958 odst. 2 a § 1968 OZ), zaslanou na adresu jeho trvalého bydliště. S ohledem na lhůtu, kterou mu tímto žalobkyně stanovila, byl žalovaný povinen plnit nejpozději dne 15. 11. 2024. Žalovaný byl v řízení pasivní, žádné okolnosti ohledně nemožnosti zaplacení (vrácení) dlužné částky v takto určené lhůtě tedy neuplatňoval a z obsahu spisu ani nejsou patrné. Žalovaný byl povinen tvrdit a prokázat konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývalo, že nesplacenou jistinu nemůže vrátit jednorázově nebo v obecné pariční lhůtě. Přes řádné doručení žaloby a předvolání k jednání žádné takové okolnosti netvrdil ani nenavrhl důkazy. Ze samotné existence pozdějších exekučních řízení vedených proti žalovanému bez znalosti jejich výše, výsledku a vztahu k aktuálním příjmům žalovaného nelze spolehlivě určit jinou dobu splnění. Jelikož žalovaný žalobkyni částku 20.985,07 Kč ani zčásti neuhradil, počínaje následujícím dnem po dni určeném žalobkyní k plnění, tedy 16. 11. 2024, se s jejím zaplacením dostal do prodlení a je povinen žalobkyni vedle jistiny zaplatit v souladu s ustanovením § 1970 OZ též úrok z prodlení v zákonné výši.18. Soud proto žalovanému uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 20.985,07 Kč (prodávajícímu žalobkyní zaplacených 21.790,00 Kč – žalovaným uhrazených 804,93 Kč) a úrok z prodlení v zákonné sazbě za dobu od 16. 11. 2024 do zaplacení, a ve zbylém rozsahu žalobu výrokem II. zamítl, tj. co do částky 1.107,75 Kč, smluvního úroku a úroku z prodlení převyšujícího přiznaný úrok z prodlení.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.101,93 Kč, přičemž tato částka představuje 89,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 94,99 % a úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 5,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884,00 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty ve výši 22.092,82 Kč sestávající z částky 300,00 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100,00 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200,00 Kč ve výši 252,00 Kč.20. O lhůtách k plnění bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ.