19 C 46/2026-81 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 84 302 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11.11.2024 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy na základě této smlouvy byl žalované dne 12.11.2024 poskytnut úvěr ve výši 71 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem v sazbě 72,85 % p.a. prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 5 221 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2024. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované a z databází SOLUS a NRKI. Z těchto zdrojů žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, proto byl dluh v souladu se smlouvou v celé výši zesplatněn, a to k 17.8.2025. Do data zesplatnění dluhu uhradila žalovaná celkem částku 31 326 Kč. Kromě dlužné nové jistiny ve výši 81 624,34 Kč požaduje žalobkyně rovněž zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a 14 283,50 Kč, úhrady za pojištění schopnosti klienta úvěr splácet ve výši 1 280 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v sazbě 72,85 % p.a. z částky 69 109,13 Kč ode dne 19.8.2025 do zaplacení. Celková výše úroku je však smluvně limitována tak, že nemůže přesáhnout částku 263 865 Kč. Z toho důvodu žalobkyně požaduje zaplacení úroku maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19.8.2025 dosáhne částky 263 865 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání konanému dne , datum, nedostavila, jednal soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.3. Z návrhu smlouvy o úvěru ze dne 11.11.2024 a jejího schválení ze strany žalobkyně v oznámení ze dne 13.11.2024 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 219 888 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 5 221 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Výše úroku byla sjednána v sazbě 72,85 % p.a..4. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s výpisem z účtu žalované vyplynulo, že dne 12.11.2024 žalobkyně vyplatila na účet žalované 71 000 Kč.5. Z formuláře hodnocení klienta vyplynulo, že žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti od žalované zjistila, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr, a to na základě smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Dále zjistila, že je žalovaná , Anonymizováno, , nesdílí společnou domácnost s žádnou další osobou a nemá žádnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. , Anonymizováno, je , Anonymizováno, a žije ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Čistý měsíční příjem žalované činí , částka, , její výdaje činí , částka, z nichž představují v rozsahu částky , částka, výdaje na bydlení. Mezi výdaji figurovala i splátka vůči samotné žalobkyni ve výši , částka, . Žádné další výdaje žalovaná neuvedla, žalobkyně proto k těmto nákladům přičetla částku představující životní minimum ve výši , částka, .6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ohledně žalovaného nejsou v tomto registru vedeny žádné dlužné částky po splatnosti.7. Z výpisu z registru NRKI při absenci schopnosti zástupce žalobkyně na jednání soudu blíže vysvětlit jeho obsah nic pro rozhodování soudu nevyplynulo, když z dokladu není patrný výsledek posouzení.8. Z historie pohybů na běžném účtu bylo zjištěno, že žalovaná dosahovala v období od července 2024 do října 2024 měsíčního příjmu ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, v částce cca , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , částka, . Z výpisu z účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně byla v době před podáním žádosti o úvěr u žalobkyně příjemcem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , nezjištěné dávky od úřadu práce a nezjištěného příjmu od společnosti , právnická osoba, ..9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná zaplatila na úvěr celkem částku 31 326 Kč do výraznějšího prodlení se splácením se dostala až v období po 12.6.2025.10. Z výzvy k úhradě ze dne 12.8.2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 3 splátek po splatnosti. Žalobkyně žalovanou upozornila, že pokud se s úhradou kterékoli splátky ocitne v prodlení v délce 65 dnů, dojde k zesplatnění celého úvěru.11. Ze zesplatňujícího dopisu soud zjistil, že žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami oznámením ze dne 20.1.2026 zesplatnila ke dni 17.8.2025 celý dluh ve výši 84 302 Kč a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení tohoto dluhu. Současně žalovanou upozornila, že pokud nezaplatí celý dluh do 10 dnů ode dne odeslání tohoto dopisu, přistoupí k zahájení soudního řízení.12. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy učinila některé dílčí kroky vedoucí k posouzení úvěruschopnosti žalované, ale nepostupovala při tom s odbornou péčí. Žalobkyně zejména nedostatečným způsobem vyhodnotila výdaje žalované a existenci jejích případných jiných závazků. Tvrzení žalované, že její měsíční výdaje tvoří pouze náklady na bydlení ve výši , částka, se jeví jako velmi nepravděpodobné (velmi nízké výdaje). Žalobkyně čistě formálně ověřovala z výpisu z účtu žalované pouze její příjmy, kdy do formuláře vyplnila údaj (, částka, ), který z doložených dokladů o příjmech od zaměstnavatele nikterak neplyne. Pokud by si žalobkyně obstarala výpis z účtu žalované, zjistila by, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy o úvěru s žalobkyní čerpala i další spotřebitelské úvěry (od neznámé společnosti úvěr označený ve výpise z účtu jako „, Anonymizováno, s měsíční splátkou cca , částka, , od společnosti , právnická osoba, ., od společnosti , právnická osoba, ), což by při přihlédnutí k těmto skutečnostem vedlo k závěru, že výdaje žalované (zahrnující obsluhu i těchto neuvedených závazků) budou vyšší, než žalovaná uvádí.15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Proto soud dovodil, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované a důsledkem této skutečnosti je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú..16. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení pak představuje případný kladný rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně jako poskytovatelka úvěru žalované poskytla (, částka, ) a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (, částka, - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018)