26 C 11/2026-44 – Okresní soud v Děčíně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 955 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – , právnická osoba, , IČO , IČO, , se , adresa, (dále též jen „společnost , Anonymizováno, “) uzavřela s žalovaným dne 18. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky na bankovní účet č. , č. účtu, ve výši 12 000 Kč (dne 18. 1. 2024), 600 Kč (dne 5. 3. 2024), 4 800 Kč (dne 23. 12. 2024) a 600 Kč (dne 7. 2. 2025). Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou sjednaných měsíčních splátek společnost , Anonymizováno, celý úvěr ke dni 13. 6. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne. Předmětnou pohledávku poté nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Vedle dlužné jistiny ve výši 10 818 Kč uplatnila žalobkyně smluvní úrok ve výši 4 137 Kč a zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny úvěru za dobu od 14. 6. 2025 do zaplacení. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení, jak konkrétně společnost , Anonymizováno, ověřila úvěruschopnost žalované, žalobkyně soudu (podáním z 26. 3. 2026) sdělila, že úvěruschopnost byla zkoumána v rozsahu smlouvy o úvěru (prohlášení žalovaného, že není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v exekuci ani insolvenci, není evidován v databázi dlužníků), lustrací ve veřejně dostupných bankovních a nebankovních registrech (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI). Dále žalobkyně sdělila, že nedisponuje listinami, jež žalovaný předložil společnosti , Anonymizováno, k prokázání svých tvrzení o úvěruschopnosti.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc projednal dne 11. 5. 2026. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Při jednání soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ plyne, že dne 18. 1. 2024 se společnost , Anonymizováno, zavázala (za využití prostředků komunikace na dálku) žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet vyčerpané peněžní prostředky (včetně úroku v sazbě 150 % ročně) v měsíčních splátkách podle obchodních podmínek společnosti , Anonymizováno, , splatných k poslednímu dni v každém „jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru“. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., vyplývá, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, přičemž na tento účet byly z účtu společnosti , Anonymizováno, připsány následující platby: dne 18. 1. 2024 částka 12 000 Kč, dne 5. 3. 2024 částka 600 Kč, dne 23. 12. 2024 částka 4 800 Kč a dne 7. 2. 2025 částka 600 Kč. Z výpisu z účtu společnosti , právnická osoba, . je zřejmé, že ve dnech 18. 1. 2024, 5. 3. 2024, 23. 12. 2024 a 7. 2. 2025 byly z tohoto účtu, ve prospěch účtu číslo , č. účtu, , poukázány platby ve výši 12 000 Kč, 600 Kč, 4 800 Kč a 600 Kč, tj. celkem 18 000 Kč. Dopisem z 13. 6. 2025 společnost , Anonymizováno, informovala žalovaného o zesplatnění celého úvěru a současně ho vyzvala k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 15 180 Kč s tím, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznamu postupovaných pohledávek a z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek plyne, že společnost , Anonymizováno, předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni. Z dopisu ze dne 19. 7. 2025 vyplývá, že společnost , Anonymizováno, žalovanému oznámila postoupení pohledávky žalobkyni. Dopisem z téhož dne žalobkyně, resp. její zástupce jejím jménem, vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vyčísleného v celkové výši 20 441,36 Kč, a to ve lhůtě tří dnů; současně jej upozornila, že v opačném případě již přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu; z potvrzení společnosti , právnická osoba, , plyne, že zástupce žalobkyně žalovanému odeslala doporučenou poštovní zásilku dne 23. 7. 2025.5. Na základě uvedených dílčích skutkových zjištění soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že dne 18. 1. 2024 uzavřeli společnost , Anonymizováno, s žalovaným smlouvu, jíž se společnost , Anonymizováno, zavázala umožnit žalovanému opakované čerpání peněžních prostředků do výše úvěrového rámce 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky společnosti , Anonymizováno, dohodnutým způsobem splácet, včetně souvisejících plnění (úroků). Žalovaný vyčerpal z úvěrového rámce celkem 18 000 Kč, přičemž z této částky zůstal dlužen celkem 10 818 Kč. Dne 12. 12. 2024 společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku žalobkyni. Žalobkyně (její zástupce) žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky dopisem odeslaným mu dne 23. 7. 2025, ve kterém určila k plnění lhůtu tří dnů. Před poskytnutím úvěru společnost , Anonymizováno, nezjistila konkrétní údaje o poměrech žalovaného, jeho příjmech a výdajích.6. Žalovaný byl v řízení pasivní a netvrdil, že by na úhradu úvěru společnosti , Anonymizováno, , případně žalobkyni cokoliv zaplatil, tedy to ani neprokazoval.7. Po právní stránce soud poměr mezi společností , Anonymizováno, a žalovaným, založený písemnou smlouvou ze dne 18. 1. 2024, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy (dále jen „ZSÚ“); srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (společnost , Anonymizováno, úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani při výkonu samostatného povolání). Smlouva byla uzavřena písemně, byť tzv. distančním způsobem, neboť právní jednání účastníků směřující k jejímu uzavření (nabídka a její akceptace) byla učiněna elektronickou formou umožňující zachycení obsahu smlouvy a určení jednajících osob (srov. § 562 odst. 1 OZ).8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně anebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ).10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ).11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - LZPS) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 (v němž uzavřel, že čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele) – nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, v rámci sjednávání úvěrové smlouvy s ž