5 C 228/2020-17 — Okresní soud v Domažlicích

Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele [údaje o původním věřiteli] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] se domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na nesplácené půjčce poskytnuté žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši [částka] se sjednáním dalších závazků. Tyto další závazky se týkaly úroku ve výši [částka], poplatku ve výši [částka], hotovostního inkasa splátek ve výši [částka] a pojištění ve výši [částka]. Celkovou částku ve výši [částka] byla žalovaná povinna splácet ve splátkách po [částka] po dobu 58 týdnů, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila svůj závazek řádně a včas, a do postoupení pohledávky zaplatila žalobkyni [částka], z čehož na jistinu bylo započítáno [částka], na úrok [částka], na poplatek za administrativní činnost [částka], na poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka] a na poplatek za životní pojištění [částka]. Sjednaný úrok pak odpovídá úrokové sazbě 23,72 % ročně. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně nárok dokládá smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky zasílané žalované, smlouvou o zápůjčce včetně smluvních podmínek, tabulkou umořování, kartou zákazníka, předžalobní výzvou s dokladem o doručování, výpisem z obchodního rejstříku původního věřitele. Zároveň žalobkyně navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestli-že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě od doručení výzvy, která jí byla doručena do vlastních rukou na adresu [adresa žalované]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla, nebo se k věci jakkoliv vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet spolu s dalšími závazky v týdenních splátkách, když svoji povinnost nedodržela a ve prospěch sjednaných závazků zaplatila pouze [částka] Tyto finanční prostředky pak byly alokovány na jistinu ve výši [částka], na další závazky, a to na úrok ve výši [částka] v plné výši, na poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a na poplatek za životní pojištění ve výši 101, [částka]. Pokud jde o sjednanou půjčku odpovídá ujednání § 2390 obč. zák., podle něhož přenechá-li zapůjčiteli dlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libost, a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úrok ve smyslu § 2392 obč. zák. Proti sjednané zápůjčce s úroky a povinností žalovaného zapůjčenou částku vrátit nelze mít s ohledem na stanovené zákonné předpoklady žádné výhrady. Pokud pak jde o další sjednané závazky žalované, je třeba poukázat na to, že byly sjednány ve smyslu § 1724 a § 1725 obč. zák., kdy smlouvou projevily strany vůli řídit se obsahem smlouvy. Tento smluvní projev je však třeba zkoumat s ohledem na předpoklady § 1813 obč. zák. podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. V tomto směru je třeba vidět, že sjednané závazky žalované, a to odměna za administrativní činnost, poplatky za hotovostní výběr splátek a poplatek za pojištění přesahují 60 % zapůjčené částky. Přitom je třeba vzít v úvahu, že pro režii poskytovatele půjčky má sloužit sjednaný úrok. Spolu s ním pak představuje závazek žalované zaplatit 76 % navíc, oproti tomu, co se jí na půjčce dostalo, nepřiměřené navýšení. Vzhledem k tomu, že zákon počítá s možností úroku při poskytování zápůjčky, neuvažuje soud s touto sjednanou částkou a úrokovou sazbou 23,72 % ročně, jako nepřiměřenou, ale za nepřiměřené považuje sjednání zbývajících poplatků přesahujících 60 % půjčené částky. V tomto směru je třeba nahlížet na ujednání s tímto závazkem žalované, jako na ujednání nepřiměřené a nemravné podle § 580 a § 588 obč. zák., což vede k neplatnosti ujednání těchto závazků. Proto v části, kde žalobkyně nárokuje zaplacení těchto poplatků vyčíslených na [částka], podle žalobkyně dosud neuhrazených, je žaloba zamítána. Jinak žalobkyni náleží přisouzené částky na jistině, na smluvních úrocích, které byly kapitalizované a na úrocích z prodlení, které rovněž byly kapitalizované, a které vyplývají ze zákona, a to z § 1968 a § 1970 obč. zák. jejichž výši určují prováděcí předpisy. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, byla žalobkyně úspěšná pouze v 75 %, a proto soud postupuje dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí v závislosti na poměru úspěchu a neúspěchu. Celkové náklady řízení žalobkyně představují [částka], a to za soudní poplatek ve výši [částka], za tři úkony právní služby po [částka], 3 paušály po [částka] dle § 14b advokátního tarifu a 21 % DPH na základě osvědčení advokáta o plátci daně a § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla úspěšná přibližně v jedné čtvrtině a žalobkyně v rozsahu tří čtvrtin, při rozdělení úspěchu a neúspěchu náleží žalobkyni polovina vynaložených nákladů, tedy částka [částka]. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1. o. s. ř.