Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožadovala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, . Na základě předmětné smlouvy měla žalovaná možnost čerpat úvěrový rámec do 50 000 Kč za podmínek stanovených ve smlouvě. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila. Žalovaná načerpala částku 53 518 Kč a uhradila pouze 9 403 Kč. Strany dále dne , datum, uzavřely obdobnou smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy úvěrový rámec činil 10 000 Kč. Žalovaná načerpala na tento úvěr částku 12 846 Kč a uhradila pouze 4 763 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.3. Zástupce žalobkyně k výzvě soudu k doplnění žaloby uvedl, že úvěruschopnost žalované byla u první jmenované smlouvy mj. zkoumána i výpisem z jejího běžného bankovního účtu za měsíce předcházející poskytnutí úvěru. U smlouvy ze dne , datum, byla úvěruschopnost zkoumána z údajů předložených žalovanou, její lustrací v příslušných rejstřících a výpočtem žalobkyně. Z této lustrace bylo zjištěno, že žalovaná má předchozí závazky ve výši 15 244 Kč.4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, s úvěrovým limitem 50 000 Kč, na jejímž základě byla poskytnuta žalované postupným čerpáním částka ve výši 53 518 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 3,061 % z úvěrového rámce do každého 20. dne v měsíci. Ve smlouvě strany sjednaly také poplatek za pojištění úvěru ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila pouze 9 403 Kč, splátky řádně nehradila. Žalobkyně tedy využila svého práva a zesplatnila celý úvěr ke dni , datum, . Žalovaná poté na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Vzhledem k neplnění povinností ze strany žalované nárokovala žalobkyně krom neuhrazené jistiny také pojistné ve výši 408,78 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Tyto poplatky plynou z uzavřené smlouvy a přiloženého sazebníku poplatků.5. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, s úvěrovým limitem 10 000 Kč, na jejímž základě byla poskytnuta žalované postupným čerpáním částka ve výši 12 846 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku zpět v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky do každého 20. dne v měsíci. Ve smlouvě strany sjednaly také poplatek za pojištění úvěru ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru. Žalovaná na úvěr uhradila pouze 81 999,26 Kč, splátky řádně nehradila. Na úvěr uhradila celkem 4 763 Kč. Žalobkyně tedy využila svého práva a zesplatnila celý úvěr ke dni , datum, . Žalovaná poté na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Vzhledem k neplnění povinností ze strany žalované nárokovala žalobkyně krom neuhrazené jistiny také pojistné ve výši 228,81 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Tyto poplatky plynou z uzavřené smlouvy.6. Zástupce žalobkyně závěrem navrhl žalobě zcela vyhovět a žalobkyni přiznat 4 úkony právní služby včetně nákladů cestovného.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 2991 o.z platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované u úvěru č. , hodnota, , kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že si od žalované nevyžádala žádné listiny osvědčující její příjmy a výdaje. Za takové listiny lze považovat např. výpis z bankovního účtu žalované či, co se týče příjmu, výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele nebo případně pracovní smlouva.13. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 10 000 Kč a žalovaná na tuto částku dosud uhradila 4 763 Kč. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 5 237 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal ve výroku I. rozsudku a ve zbývajícím rozsahu tuto část nároku výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.15. Ohledně příslušenství bezdůvodného obohacení soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku s výzvou k úhradě dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 3 dnů. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data v jejich zákonné výši.16. U druhého úvěru však soud z provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy úvěruschopnost (její příjmy a výdaje) byla mj. zkoumána z výpisu z běžného účtu žalované. Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z této smlouvy, a to tím, že neuhradila v termínu splatnosti žalobkyní poskytnutý úvěr. Soud pro úplnost uvádí, že shledal za platné ujednání o poplatku za uzavření úvěru, pevného úroku za splátky úvěru a dalších dobrovolných poplatků, kdy tato částka se v přepočtu na roční úrok velmi těsně blíží trojnásobku běžné úrokové sazby, tj. hranici stanovené Nejvyšším soudem. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaná neučinila a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. Žalobkyni proto vzniklo právo domáhat se zaplacení celého zůstatku dluhu z tohoto úvěru včetně smluvního příslušenství, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání a též zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o.z.).17. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě částečně vyhověl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 987,12 Kč, přičemž tato částka představuje 81,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 9,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 125 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 62 495,95 Kč sestávající z částky 3 620 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 495,65 Kč za 63 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,67 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 775,65 Kč ve výši 3 522,89 Kč.