7 C 78/2026-18 – Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 676 993,88 Kč včetně příslušenství představující úrok a zákonný úrok z prodlení a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne , datum, , ve znění dodatku., na základě které, byl žalovanému poskytnut ze strany žalobce překlenovací úvěr ve výši 700 000 Kč, který byl plně vyčerpán z jeho strany , datum, . Žalovaný si své povinnosti, hradit řádně a včas splátky ve lhůtě splatnosti neplnil.3. Okresní soud v Domažlicích nařídil v dané právní věci jednání, ke kterému se žalobce omluvil a žalovaný se bez omluvy nedostavil.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Mezi žalobcem v pozici věřitele a žalovaným dlužníkem byla dne , datum, uzavřena smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, dodatek ke smlouvě o stavebním spoření a o zřízení účtu a smlouva o zřízení zástavního práva k pohledávce. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 700 000 Kč, který byl vzat za účelem modernizace bytového domu č. p. , číslo, , pozemku č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a refinancování úvěru u , právnická osoba, Povinností žalovaného bylo hradit předmětný úvěr po splátkách ve výši 5 610 Kč, vždy ke každému 25 dni kalendářního měsíce, v celkem , hodnota, splátkách s tím, že doba trvání úvěru byla do , datum, a celková částka, kterou měl žalovaný uhradit představovala 1 333 798,27 Kč. Kromě předmětné částky bylo povinností žalovaného hradit úrok ve výši 7,19 % ročně. Za předpokladu, pokud by se žalovaný dostal do prodlení, byla úroková sazba stanovena ve výši 8 % ročně. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byl Sazebník úhrad a Obchodní podmínky. Z obratů na kontě soud zjistil, že žalovaný si neplnil řádně a včas své povinnosti z předmětné smlouvy.6. Písemností ze dne , datum, byl žalovaný ze strany žalobce vyzván k úhradě celého dluhu, a to s poukazem na ustanovení část A, čl. VIII Smlouvy a byla mu poskytnuta lhůta do , datum, . Žalovaný na výzvu žalobce řádně nereagoval a částku jím požadovanou neuhradil.7. Žalobce se tak dožaduje po žalovaném částky, která ke dni , datum, představovala 724 986,95 Kč z toho jistina byla ve výši 676 084,88 Kč, smluvní úrok do dne zesplatnění 47 993,07 Kč a poplatky dle Sazebníku ve výši 909 Kč.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb..9. Vztah založený mezi žalobcem a žalovaným je vztahem, který je právně kvalifikovaný jako smlouva o spotřebitelském úvěru podřazený § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. Ze strany žalobce byly splněny veškeré povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu, kdy poskytl žalovanému možnost čerpat úvěr. Žalovaný, přestože čerpal celý úvěr, neplnil si řádně a včas své povinnosti hradit splátky ve lhůtě splatnosti. Za těchto okolností žalobce využil svého práva, a zesplatnil celou pohledávku najednou. O této skutečnosti byl žalovaný řádně informován.10. Po posouzení všech okolností daného případu, z předložených listin žalobcem, soud vyhodnotil nárok žalobce za plně po právu, a proto mu v plném rozsahu vyhověl.11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak má oporu v § 142 odst. 1 os. ř. V dané právní věci to byl žalobce, kdo byl plně ve věci úspěšný a komu náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 27 080 Kč, a odměna za dva úkony po 450 Kč. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř..12. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis je proto neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 27 980 Kč.