10 C 222/2021-12 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 300 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy z 23.4.2018, uzavřené v rámci Rámcové smlouvy o úvěru ze dne 9.3.2018 prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, dle které po ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vytvořila obecný rámec pro smluvní vztah při budoucím uzavírání jednotlivých smluv o úvěru mezi účastníky. Dne 23.4.2018 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr včetně úroků v celkové částce 1 300 Kč do 23.5.2018. Žalovaný však nic nezaplatil, proto požadovala žalobkyně dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 700 Kč a zákonný úrok z prodlení od 24.5.2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 29.6.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 19.7.2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy z 23.4.2018 [číslo] uzavřené v rámci Rámcové smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne na jeho bankovní účet částku ve výši 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatků ve výši 300 Kč vrátit žalobkyni do 23.5.2018. V souvislosti s předmětnou rámcovou smlouvou prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posouzením jeho příjmů dle výplatních pásek za období 1, 2, [číslo] (12 752 Kč, 17 472 Kč, 12 302 Kč) a výpisu z jeho účtu u [právnická osoba] za [číslo], včetně vyhledání žalovaného v nebankovním registru, výdaje žalovaného nebyly zjišťovány a ověřovány vůbec. Žalovaný nezaplatil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky z 16.2.2021, dle které byl vyzván k úhradě předmětného dluhu do 7 dnů od odeslání této upomínky, přičemž upomínka byla odeslána dne 16.2.2021. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z příjmů, přičemž výdaje a případné další závazky žalovaného nezjišťovala a neověřovala vůbec, čímž nebyla splněna podmínka odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem, přičemž musí být zjišťována a prověřována nejen aktivní stránka, ale rovněž pasiva žalovaného. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k jeho výdajům a závazkům před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 1 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil nic, proto se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil o částku 1 000 Kč, žalovaný musí žalobkyni zaplatit tedy právě tuto částku. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení uplynutím lhůty stanovené v předžalobní upomínce dnem 23.2.2021, od 24.2.2021 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvní pokuty a poplatků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení. 13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy ve věci byl úspěšnější žalovaný, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, tak že z žádných účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.