10 C 240/2021-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 5 055 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 900 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 649 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 16.2.2018 mezi nim a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], na podkladě níž poskytla tato společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které byly žalovanému předány v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal bance zaplatit celkem částku 50 700 Kč, z toho 30 000 Kč jako úvěr a 20 700 Kč jako příslušenství (smluvní úrok a poplatky), a to formou 13 měsíčních splátek po 3 900 Kč. Žalobkyně neměla k dispozici žádné doklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas, zaplatil pouze platby ve výši 15 800 Kč. Předmětná pohledávka v důsledku koupě části závodu přešla na společnosti [právnická osoba] a z tohoto přechodného věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020, byla pohledávka postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud neuhradil žalobkyni jistinu ve výši 30 000 Kč, poplatky a úroky v částce 4 900 Kč. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně rovněž sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši 15 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 649 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované výši 5 000,55 Kč a dále od 22.12.2020 ve výši 9,75 % ročně až do zaplacení. Před zahájením jednán vzala žalobkyně žalobu částečně zpět pro smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 4 900 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 29.9.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 15.10.2021 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinami označenými jako Smlouva o úvěru [číslo] podepsané dnem 16.2.2018, a Standardní informace o spotřebitelských úvěrech s datem 16.2.2018, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodly společnost [právnická osoba], se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 20 700 Kč (úrok + poplatky); žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky společnosti vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí v 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč; žalovaný pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti převzal při podpisu smlouvy. Pro případ prodlení se splácením splátek se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z žádosti o úvěr s datem 16.2.2018 bylo zjištěno, že v této žalovaný vyplnil údaje o výši své mzdy v celkové výši 12 750 Kč, výši nespecifikovaného příjmu přítelkyně v částce 12 250 Kč včetně výdajů za bydlení ve výši 10 000 Kč a další nespecifikované výdaje domácnosti, osobního stavu s jednou vyživovací povinností. Listinami označenými jako Notářský zápis JUDr. [jméno] [příjmení] z 27.9.2018, NZ [číslo], N 842/2018, Smlouva o postoupení pohledávek s datem 21.12.2020, včetně příloh, potvrzením o zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 19.1.2021, vzal soud za prokázané, že část závodu společnosti [právnická osoba], tvořená divizí spotřebitelských úvěrů byla převedena na společnost [právnická osoba] a tato se písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv za svými dlužníky specifikované v příloze, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijímá, přičemž toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 8.2.2021, jakož i kopií poštovního podacího archu, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky do 1.3.2021, s tím, že nezaplatí-li, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 5. Z výše uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o úvěru dne 16.2.2018, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému téhož dne úvěr ve výši 30 000 Kč poskytla na základě žalovaným uvedených údajů o jeho příjmech a výdajích bez dalšího prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný měl tento úvěr splácet včetně poplatku, na tento úvěr zaplatil celkem 15 800 Kč. Následně právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku z předmětné smlouvy včetně příslušenství smluvně postoupila až na žalobkyni k [číslo], což bylo žalované oznámeno dopisem z 19.1.2021, v němž byl vyzván k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu, přičemž datum doručení nebyl v řízení zjištěn a následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zůstatku úvěru předžalobní upomínkou z 8.2.2021 ve stanové lhůtě do 1.3.2021. Žalovaný ničeho dalšího nezaplatil. 6. V části částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení podle § 96 odst. 1, 3 o.s.ř. zastaveno, když nebylo nutné zjišťovat stanovisko žalovaného, neboť k němu došlo před zahájením jednání ve věci samé. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, bez ověření uvedených údajů dlužníka, přičemž takové posouzení nestačí, když nenaplňuje požadavky odborné péče. Ke splnění podmínky odborné péče ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tedy nedošlo. Soud s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, kterou soud musí zkoumat z úřední povinnosti. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příč