10 C 349/2020-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 940 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 542,66 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 045,78 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem a poplatky ve výši 4 125,95 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 13 045,78 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 27. 6. 2017 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] SE, na podkladě níž poskytla tato společnost žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly žalované předány v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala bance zaplatit celkem částku 26 100 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a 11 100 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 58 týdenních splátek po 450 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, zaměstnavatele, příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, zaplatila pouze platby ve výši 9 160 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, byla pohledávka s účinností k 29.11.2019 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované výši 1 542,66 Kč a dále od 30.11.2019 ve výši 9 % ročně až do zaplacení a rovněž smluvní úrok v kapitalizované výši 4 125,95 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 30.11.2019 do zaplacení. 2. Soud ve věci usneseními ze dne 11.12.2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 17.12.2020, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Na základě provedeného dokazování soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinami označenými jako Fajn půjčka [číslo] podepsané dnem 27. 6. 2017, má soud v řízení za prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] SE se dohodla se žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 11 100 Kč (úrok + poplatky); žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky společnosti vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí v 58 týdenních splátkách po 450 Kč; žalovaná pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti převzala. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že v této žalovaná vyplnila údaje o výši svého příjmu 5 000 Kč a státní podpoře ve výši 3 700 Kč, výdaje ve výši 4 000 Kč na osobní potřeby. Z přehledu splátek bylo dále zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem částku 9 160 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek z 29.11.2019, včetně přílohy, a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019, vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] SE písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv za svými dlužníky specifikované v příloze, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijímá, přičemž toto postoupení pohledávky bylo též žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzvou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 4. 2020, jakož i kopií poštovního podacího archu, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky do 7.5.2020, s tím, že nezaplatí-li, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Z výše uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru dne 27. 6. 2017, právní předchůdkyně žalobkyně žalované téhož dne úvěr ve výši 15 000 Kč poskytla na základě žalovanou uvedených údajů o jejich příjmech a výdajích bez dalšího prověřování těchto údajů a případných závazků žalované. Žalovaná měla tento úvěr splácet včetně poplatku ve výši 11 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, na tento úvěr zaplatila celkem 9 160 Kč. Následně žalobkyně pohledávku z předmětné smlouvy včetně příslušenství smluvně postoupila na žalobkyni k 29.11.2019, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne, v němž byla vyzvána k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu, přičemž datum doručení nebyl v řízení zjištěn a následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zůstatku úvěru předžalobní upomínkou z 30. 4. 2020 ve stanové lhůtě do 7.5.2020. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez jakéhokoliv dostatečného prokázání a doložení těchto údajů a případných závazků žalované, čímž nebyla splněna podmínka odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní nepl