11 C 172/2022-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 27 965,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 428,49 Kč od 18. 4. 2021 do zaplacení představující dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru„ Iplatba“ [číslo] uzavřené dne 18. 9. 2017, dle které se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 30 000 Kč na její účet a žalovaná se zavázala splácet vyčerpané peněžní prostředky spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách po 1 100 Kč, a to vždy ke každému 15. dni v měsíci. K účelovému čerpání úvěru došlo na účet obchodníka a splácení úvěru bylo dohodnuto tak, že částku 6 403 Kč se žalovaná zavázala splatit v celkem 20 splátkách po 320 Kč měsíčně. Pojistné bylo dohodnuto ve výši 32 Kč na základě rámcové smlouvy o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr. Při uzavírání smlouvy žalovaná uvedla, jaké jsou její měsíční příjmy a náklady v podobě nákladů na bydlení, srážek ze mzdy, exekucí, nákladů na splátky půjček a leasingů. Dále uvedla svůj rodinný stav a počet vyživovaných osob. Žalobkyně tyto informace prověřila telefonicky, výpisem z účtu a na základě vlastního statického modelu, kdy dospěla k závěru, že příjem žalované je dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek. Žalovaná však své povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru neplnila a nehradila jednotlivé splátky úvěru, proto žalobkyně dle smlouvy dopisem ze dne 1. 4. 2021 od smlouvy písemně odstoupila s účinností nejpozději ke dni 17. 4. 2021. Žalovaná celkem čerpala 44 556,44 Kč, celkem uhradila 44 095,57 Kč a zbývá tak uhradit částku 27 965,73 Kč (skládající se z jistiny 26 428,49 Kč, běžných úroků vyčíslených k odstoupení od smlouvy ve výši 37,24 Kč a úhrady nákladů ve výši 1 500 Kč). Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 8. 2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 23. 8. 2022 do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě. 4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru Iplatba ze dne 17. 9. 2017, přehledem splátek ze dne 5. 8. 2021, bilanční tabulkou ze dne 6. 8. 2021, zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalované, odstoupením od smlouvy a výzvou k úhradě ze dne 1. 4. 2021 včetně podacího archu ze dne 7. 4. 2021, odstoupením od smlouvy a výzvou k úhradě ze dne 3. 8. 2021 včetně podacího archu ze dne 5. 8. 2021. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru„ Iplatba“ s úvěrovým disponibilním limitem ve výši 10 000 Kč a současně s čerpáním částky 6 403 Kč za účelem koupě zboží. Žalovaná se zavázala úvěrový rámec splácet po 300 Kč měsíčně a čerpanou částku po 352 Kč včetně pojištění ve 20 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Žalovaná dosahovala příjmů ve výši 17 354 Kč, ostatní blíže nespecifikované příjmy domácnosti 5 000 Kč a výdaje představovaly toliko částku 500 Kč za nájem (nebyly nijak ověřovány). Informace byly ověřeny dotazem u zaměstnavatele žalované (bez bližší specifikace) a nahlédnutím do databází [příjmení], [příjmení] a CRIF. Jelikož žalovaná své závazky řádně nesplácela a byla v prodlení s úhradou více než 2 splátek nebo jednou splátkou po dobu delší než 3 měsíce, tak žalobkyně využila svého oprávnění a odstoupila od smlouvy a současně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě výzvou ze dne 1. 4. 2021, odeslanou dne 7. 4. 2021 a výzvou ze dne 3. 8. 2021, odeslanou dne 5. 8. 2021. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši 44 556,44 Kč a uhradila celkem částku ve výši 44 095,57 Kč. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce až do výše 10 000 Kč, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopno