10 C 91/2023-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 490 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o povoleném debetu [číslo], uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále banka) a žalovaným dne 3.10.2017, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet včetně úroku ve výši 21,9 % ročně a poplatků, nebyl oprávněn překročit sjednanou výši úvěru. Po přezkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů a veřejných databází, žalovaný průběžně čerpal povolený debet, z důvodu porušení smlouvy banka úvěr zesplatnila dne 27.4.2022. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 12 490 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 204,34 Kč za dobu od 28.4.2022 do 13.5.2022, a dále zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny od 14.5.2022 až do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.5.2022 přešla předmětná pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba] a.s. a na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 7.6.2022 přešla následně předmětná pohledávka až na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením ze dne 28.3.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 13.4.2023, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listin nazvaných Návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] včetně Akceptace banky s datem 3.10.2017, Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb s datem 16.5.2016, Ceník služeb, Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu, Všeobecné obchodní podmínky, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný se dne 3.10.2017 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s poplatky dle Sazebníku a sjednanými úroky ve výši 21,9 % ročně, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Protokolem o převzetí platební karty z 16.5.2016 bylo dále prokázáno, že žalovaný potvrdil převzetí platební karty pro čerpání finančních prostředků z předmětného běžného účtu. Z výpisu z účtu a z povoleného debetu na jméno žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný celý úvěr opakovaně čerpal. Ze sdělení banky [právnická osoba] bylo dále zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru vycházeli z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a z obratů na jeho účtu, žádné doklady k tomuto sdělení nebyly doloženy. Z dopisu banky s datem 19.4.2022 bylo dále zjištěno, že žalovanému bylo zasláno Upozornění na dluh z úvěru s tím, aby dlužnou částku zaplatil do 7 dnů. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20.7.2022 a z připojeného poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že ho zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Listinou označenou jako Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.8.2018 a Smluv o postoupení pohledávek ze dne 25.5.2022 a z 7.6.2022 včetně příloh ohledně seznamu postupovaných pohledávek, je dále v řízení prokázáno, že banka k tomuto datu se dohodla nejprve se [právnická osoba] a.s. a následně tato společnost se žalobkyní na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem s datem 19.7.2022. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 3.10.2017 dohodli na tom, že banka poskytne žalovanému revolvingový úvěr s limitem ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky a nepřekročit sjednaný limit. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala banka úvěruschopnost žalovaného toliko z údajů, které tento bance sdělil v žádosti o poskytnutí úvěru, z obratů na jeho účtu, bez jakéhokoliv ověřování. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 12 490 Kč, žalovaný netvrdil a neprokázal, že by úvěr řádně platil. Následně ho původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr pro okamžitou splatnost zůstatku úvěru z důvodu porušení smlouvy. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez výdajů a bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče, když výpis z jeho účtu není dostačující pro zhodnocení finanční situace žalovaného. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivéh