10 C 200/2024-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 22 000 Kč a 12 488 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, , uzavřené dne 19. 2. 2009 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit bance celkem 28 192 Kč, tj. 22 000 Kč jako samotnou půjčku a 16 192 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 55týdenních splátek, s poslední splátkou dne 11. 3. 2010. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze dne 24. 8. 2018 došlo k převedení pohledávky až na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná zaplatila pouze 3 704 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek, žalobkyni dosud dluží z poskytnuté částky 22 000 Kč částku 22 000 Kč a z poplatku částku 12 488 Kč, kterou nezaplatila ani přes předžalobní upomínku ze dne 25. 4. 2024. Žalobkyně požadovala k zaplacení z důvodu prodlení rovněž zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 8. 2024 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 2. 9. 2024, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.4. Z listin, nazvaných smlouva o půjčce č. , tel. číslo, s datem 19. 2. 2009, smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 včetně příloh, oznámením o postoupení pohledávek, včetně podacího archu pošty a předžalobní upomínkou z 25. 4. 2024 bylo zjištěno, že písemnou dohodou podepsanou oběma stranami dne 19. 2. 2009 se společnost , právnická osoba, jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také téhož dne skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 16 192 Kč, a to obojí v 55týdenních splátkách. Žalovaná pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti , právnická osoba, převzala, svůj dluh však řádně nehradila, když bance dosud zaplatila částku 3 704 Kč. Následně se banka písemně dohodla se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovanou, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno bankou. Žalované byla zaslána předžalobní výzva s tím, nechť svůj dluh zaplatí do 7. 5. 2024.5. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. se na tuto věc použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí dosavadními právními předpisy (tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou označenou jako Smlouva o půjčce č. , tel. číslo, se společnost , právnická osoba, jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 19. 2. 2009 skutečně poskytla žalované peněžní prostředky - půjčku ve výši 22 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 16 192 Kč, to obojí v 55 týdenních splátkách, přičemž první splátka byla splatná do sedmého dne od data uzavření smlouvy; v rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013; žalovaná pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti , právnická osoba, převzala, žalovaná však své povinnosti neplnila řádně, když bance uhradila toliko částku 3 704 Kč, která byla započtena na celý souhrnný poplatek, přičemž následně se banka písemně dohodla se společností , právnická osoba, .l. a tato společnost pak se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovanou, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalované oznámeno žalobkyní.7. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Podle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.10. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.11. Podle § 536 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.12. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a lze jí proto částečně vyhovět. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 19. 2. 2009 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které vznikla uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit bance celkem částku 38 192 Kč, z toho 22 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 16 192 Kč, to obojí v 55týdenních splátkách. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o poplatcích sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že poplatky neměly jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnily funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit je jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byla založena za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 16 192 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 22 000 Kč na dobu 55 týdnů je možno posoudit tak, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatků nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů