41 C 232/2023-186 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 46 821,29 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu neplatně uzavřené úvěrové smlouvy. Tento návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) byla dne 11. 9. 2015 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému dne 23. 9. 2015 vyplacena na účet uvedený ve smlouvě částka ve výši 50 000 Kč (dále jen jako „smlouva o úvěru“). V souladu s čl. 2 odst. 2.3 smluvních ujednání smlouvy o úvěru, bylo žalobcem odesláno oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , ze dne 24. 9. 2015. Tento úvěr měl být žalovaným spolu s úrokem za jeho poskytnutí splacen v 18 měsíčních splátkách po 5 342 Kč, počínaje měsícem říjnem 2015. Žalovanému byla dne 23. 9. 2015 vyplacena na účet, který uvedl ve smlouvě o revolvingovém úvěru, částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobci následující platby: dne 30. 10. 2015 částku ve výši 5 342 Kč, dne 22. 2. 2018 částku ve výši 5 455,40 Kč. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn. Žalobce své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotil a přepočítal uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 11,82 % p. a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Žalobce vycházel z § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako "občanský zákoník"), dle kterého platí: „Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy." Žalobce dále dodává, že na úrok podle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného by měl nárok i z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalovaný vyplacené peníze obdržel a nadále užíval bez běžného úroku, čímž došlo ze strany žalovaného k obohacení, a to podle § 3002 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví: ,,Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu." Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle § 1932 občanského zákoníku, který stanoví, že "má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli." Výsledný dluh na jistině proto činí částku 45 273,29 Kč. K tomu žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 23. 2. 2018 do zaplacení a obvyklý úrok ve výši 11,82 % p.a. z této částky od 23. 2. 2018 do zaplacení. V čl. 12.1. písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dní je smluvní pokuta 8 % z výše splátky (tj. 5 342x0,08 = 427,36) a při prodlení splátky o více než 30 dní je smluvní pokuta 13 % z výše splátky (tj. 5 342x0,13=694,46). Za prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 427,36 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 694,46 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 427,36 Kč. Celkem tak smluvní pokuty činí 1 549,18 Kč. Žalobce na smluvních pokutách, po zaokrouhlení dolů, dle vystavených penalizačních faktur, požaduje částku 1 548 Kč. Vystavené penalizační faktury jsou přílohou tohoto návrhu. Žalovaný byl k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzván dne 1. 2. 2016, kdy byla žalovanému odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uvedl, že proti němu byla pro vymožení pohledávky žalobcem vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, – město (dále jen „soudní exekutor“) pod sp. zn. , spisová značka, , a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nicotného rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „rozhodčí nález“ či „exekuční titul“). Exekuce byla zastavena pro nepřípustnost dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to usnesením Okresního soudu ve , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 4. 5. 2023 (dále jen „Usnesení“). Žalovaný poukazuje zejména na skutečnost, že předmětná exekuce byla zastavena z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 9. 2015 (dále jen „Smlouva o úvěru“) pro rozpor s dobrými mravy, nedostatku pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález, jakož i z důvodu nepřiměřenosti žalobcem požadovaného a rozhodcem přisouzeného plnění. Žalovaný tímto rozporuje výši úroku 11,82 % p. a., kterou žalobce ve svém návrhu nárokuje, když je nutné konstatovat, že žalobci daný nárok nevznikl, neboť Smlouva o úvěru včetně sjednané úrokové sazby byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná, viz níže. Dané platí také o výši smluvních pokut 1 548 Kč, kterou žalobce nárokuje, když z Usnesení zřejmě vyplývá, že smluvní pokuty uvedené v neplatné Smlouvě o úvěru představují nepřiměřená smluvní ujednání, proto žalovaný daný nárok žalobce rozporuje. Pokud jde o výslednou jistinu ve výši 45 273,29 Kč, tak žalovaný uvádí, že ještě před samotným nařízením exekuce žalovaný žalobci uhradil celkem částku ve výši 5 342 Kč, když dané dokládá kartou klienta. Dále pak žalovaný prostřednictvím exekuce žalobci uhradil částku ve výši 5 455,40 Kč, když dané dokládá sdělením soudního exekutora. Žalovaný má tak za to, že výsledná jistina vzhledem k tomu, že mu žalobce na základě Smlouvy o úvěru poskytl částku ve výši 50 000 Kč, činí celkem 39 202,60 Kč. Žalovaný má však za to, že nárok žalobce je již promlčen, viz níže. Nadto žalovaný upozorňuje na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1784/2022-167 ze dne 26. 1. 2023, v němž jako účastník vystupoval žalobce. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že byla-li exekuce zastavena z jiného důvodu, než pro neplatnost rozhodčí smlouvy či doložky pro její netransparentnost (tj. např. pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy) a nedošlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu postupem podle ustanovení § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, pak rozhodčí nález má stále účinky pravomocného rozhodnutí. V případě žalovaného byla exekuce zastavena mj. z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Do dnešního dne nebyl rozhodčí nález ve věci žalovaného zrušen a ani nebyla žalobcem podána žaloba na jeho zrušení. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu žaloba žalobce nemůže obstát, neboť je zde mj. překážka věci rozhodnuté. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 11. 9. 2015 Smlouvu o úvěru. Téhož dne uzavřel žalovaný s žalobcem i Rozhodčí smlouvu, v níž bylo ujednáno, že případné spory ze smlouvy budou rozhodovány v rozhodčím řízení (dále jen „Rozhodčí smlouva“). Ze Smlouvy, respektive Oznámení o schválení úvěru, vyplývá, že poplatek za půjčení jistiny 50 000 Kč činí 46 156 Kč, tj. celková částka splatná klientem měla být 96 156 Kč splatná v 18 měsících. Žalovaný má za to, že Smlouva je neplatná a v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba překračovala 152 % p. a., když úrok ve výši 152,34 % p. a. a RPSN ve výši 158,50 % se zjevně příčí dobrým mravům, resp. se musí příčit dobrým mravům odměna ve výši 46 156 Kč za reálné poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba pak převyšuje více než 12x průměrnou úrokovou sazbu, která se v době uzavření Smlouvy pohybovala ve výši přibližně 12,31 %1. Nejvyšší soud (např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004) shledal nepřiměřenou výši úroku 3-4x převyšující obvyklou hranici úrokové míry poskytované bankami. Smlouva byla navíc zajištěna celou sérií smluvních pokut. V případě, že se dlužník dostane do prodlení se splácením hlavního dluhu je totiž zatížen nejprve dvěma jednorázovými smluvními pokutami splatnými do 10 dnů (smluvní pokuta ve výši 8 % v případě prodlení 15 dnů a dále po 30 dnech prodlení smluvní pokuta ve výši 13 %). Při nezaplacení této nové jistiny navýšené o smluvní pokuty vzniká první den prodlení povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,25 % denně za každý den prodlení až do úplného zaplacení jistiny a při prodlení přesahující 10 dnů vzniká žalobci nárok na další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše nové jistiny úvěru, tedy nikoliv pouze ze zbývající dlužné částky. Je zřejmé, že podmínky ve Smlouvě jasně odpovídají kategorii smluvních podmínek, které spadají pod kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, a to platí o to víc, pokud méně