Předmětem řízení bylo zaplacení částky 49 000,66 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku s tím, že dlužnou částku žalovaný dluží žalobkyni na základě smlouvy o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne 20.7.2016, na jejímž základě se žalovaný zavázal v případě překlenovacího úvěru splácet úroky až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky splácet jistinu a úroky v měsíčních splátkách až do úplného splacení. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému 27.9.2016 částku 123 000 Kč a 17.3.2017 částku 32 298,52 Kč, celkem byl úvěr vyčerpán v částce 155 298,52 Kč. Žalovaný řádně dluh nesplácel, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila odstoupením od smlouvy a požadovala po žalovaném zaplacení zůstatku jistiny v částce 49 000,66 Kč a dále kapitalizovaný úrok, smluvní úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč představující náklady za upomínku a smluvní pokutu dle Sazebníku poplatků, který byl nedílnou součástí smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listin nazvaných Smlouva o úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, s datem 20.7.2016, Žádost o splátku s datem 20.7.2016 a výpisu splátek a čerpání ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 154 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splácet včetně úroků ve výši 3 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 1 320 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla dne 29.7.2016 ve výši 123 000 Kč a dne 17.3.2017 ve výši 31 298,52 Kč, celkem tedy 155 298,52 Kč. Žalovaný však úvěr přestal splácet, zaplatil žalobkyni celkem 106 297,86 Kč, částku ve výši 49 000,66 Kč žalobkyni dosud nevrátil a splátky řádně nesplácel, a to i přes písemné upomínky. Žalobkyně z tohoto důvodu od úvěrové smlouvy v souladu se Všeobecnými úvěrovými podmínkami odstoupila, což bylo zjištěno z dopisu s datem 30.6.2025 a Všeobecných úvěrových podmínek, které byly součástí smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně netvrdila a neprokázala zjišťování úvěruschopnosti žalovaného.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 20.7.2016 uzavřena smlouva, na základě které žalovaný čerpal úvěrové prostředky ve výši 155 298,52 Kč bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování úvěruschopnosti žalovaného, účel čerpání nebyl prokázán. Žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil zůstatek úvěru ve výši 49 066 Kč.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud v daném případě vyhodnotil předmětnou smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, neboť účel čerpání nebyl prokázán, resp. že by byl poskytnut na stavební účely. Soud tedy zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 155 298,52 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 155 298,52 Kč, žalovaný netvrdil a neprokázal kolik žalobkyni zaplatil, přičemž toto důkazní břemeno bylo na žalovaném, proto soud vycházel z tvrzení a výpisů z úvěrového účtu o zůstatku nezaplacené části ve výši 49 000,66 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o tuto částku, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Pro neplatnost smlouvy byla žaloba pro další plnění – poplatky a úroky zamítnuta. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům zamítl.12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 85 %, neboť soud přihlédl k neúspěchu v celém příslušenství. Neúspěch žalobkyně je představován 15 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 70 % účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení při 100 % úspěchu představují částku 2 560 Kč (soudní poplatek ve výši 1 960 Kč a náklady nezastoupeného účastníka v paušální výši 300 Kč za předžalobní upomínku a 300 Kč za sepis žaloby. 70 % z těchto nákladů představují částku 1 792 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit rovněž ve lhůtě tři dnů od právní moci tohoto rozsudku.